V roce 2000 bylo v evropských firmách evidováno asi 10 milionů mobilních pracovníků. V roce 2005 by jich mělo podle odhadu IDC být téměř 29 milionů. Tato metoda práce je stále oblíbenější - firmy za hlavní výhody považují zvýšení konkurenceschopnosti, produktivity a zlepšení pracovních podmínek. Většina teleworkerů (přes 45%) přitom pracuje ve velkých a nadnárodních firmách. Nejčastěji tyto firmy působí v oblasti podnikatelských služeb, financí a v sektoru zdravotnictví.
Doma však mohou pracovat lidé nejrůznějších profesí - umělci, novináři, programátoři, účetní, grafici. Prostě všichni ti, jejichž práce nevyžaduje hmotné vstupy či výstupy a mohou tedy vše potřebné přijímat i odevzdávat prostřednictvím internetu. Ten, kdo shromažďuje informace, zpracovává je a vyvozuje z nich závěry, je pro tento styl práce ideální.
Pracovníky pracující na dálku je obvykle možné rozdělit do tří skupin - na zaměstnance velkých firem, kteří jsou většinu času mimo kancelář (sem patří třeba různí konzultanti, auditoři, účetní či finanční poradci), na pracovníky, kteří veškeré potřebné informace mají ve svém notebooku či na internetu (například programátoři, designéři, grafici, architekti a další) a na lidi, kteří provozují svobodná povolání (spisovatelé, novináři, reklamní textaři. Tato skupina se ale stále rozšiřuje a její potenciál je obrovský.
Jaké jsou tedy základní podmínky pro práci na dálku? Jsou to vhodná pracovní náplň, ochota zaměstnavatele uplatnit nové pracovní postupy, vhodné technické a softwarové vybavení pracovníka, uzpůsobení informační infrastruktury firmy potřebám vzdálených pracovníků a - v neposlední řadě - definice práv a povinností firmy i pracovníka.
Základní potřebou vzdáleného pracovníka je domácí kancelář (home office), která by měla být vybavena telefonem (pevnou linkou i mobilem) a počítačem připojeným k internetu a vybaveným potřebným příslušenstvím. Pokles cen navíc k běžným pomocníkům teleworkerů a mobilních pracovníků přidává různá PDA, kapesní počítače a komunikátory.
Pracovat z domova - to je sen mnoha lidí. Splnit se však může jen někomu. Prvním a základním předpokladem jeho naplnění je schopnost pracovat s počítačem a dalším potřebným vybavením. Teleworkeři, respektive mobilní pracovníci se navíc rekrutují z tzv. bílých límečků - tito lidé totiž nepotřebují žádné materiální vybavení - ať už stroj či suroviny.
Použité pojmy:
teleworker - pracuje nejméně 1 den v týdnu z domova, respektuje přitom obvykle pětidenní pracovní týden.
mobilní pracovník - tráví nejméně 20 procent svého pracovního času mimo domov a nebo mimo pracovní místo, popřípadě mimo obě tato místa.
mobilních pracovníků je podle IDC podstatně víc - v roce 2000 jich bylo 6,2 milionu a v roce 2005 by jich mělo být 20,1 milionu; počet teleworkerů je rozdíl mezi celkovým počtem a uvedenými počty - v roce 2000 jich bylo evidováno 3,8 milionu, o pět let později jejich počet má dosáhnout 8,7 milionu.
Doma však mohou pracovat lidé nejrůznějších profesí - umělci, novináři, programátoři, účetní, grafici. Prostě všichni ti, jejichž práce nevyžaduje hmotné vstupy či výstupy a mohou tedy vše potřebné přijímat i odevzdávat prostřednictvím internetu. Ten, kdo shromažďuje informace, zpracovává je a vyvozuje z nich závěry, je pro tento styl práce ideální.Pracovníky pracující na dálku je obvykle možné rozdělit do tří skupin - na zaměstnance velkých firem, kteří jsou většinu času mimo kancelář (sem patří třeba různí konzultanti, auditoři, účetní či finanční poradci), na pracovníky, kteří veškeré potřebné informace mají ve svém notebooku či na internetu (například programátoři, designéři, grafici, architekti a další) a na lidi, kteří provozují svobodná povolání (spisovatelé, novináři, reklamní textaři. Tato skupina se ale stále rozšiřuje a její potenciál je obrovský.
Jaké jsou tedy základní podmínky pro práci na dálku? Jsou to vhodná pracovní náplň, ochota zaměstnavatele uplatnit nové pracovní postupy, vhodné technické a softwarové vybavení pracovníka, uzpůsobení informační infrastruktury firmy potřebám vzdálených pracovníků a - v neposlední řadě - definice práv a povinností firmy i pracovníka.
Základní potřebou vzdáleného pracovníka je domácí kancelář (home office), která by měla být vybavena telefonem (pevnou linkou i mobilem) a počítačem připojeným k internetu a vybaveným potřebným příslušenstvím. Pokles cen navíc k běžným pomocníkům teleworkerů a mobilních pracovníků přidává různá PDA, kapesní počítače a komunikátory.
Pracovat z domova - to je sen mnoha lidí. Splnit se však může jen někomu. Prvním a základním předpokladem jeho naplnění je schopnost pracovat s počítačem a dalším potřebným vybavením. Teleworkeři, respektive mobilní pracovníci se navíc rekrutují z tzv. bílých límečků - tito lidé totiž nepotřebují žádné materiální vybavení - ať už stroj či suroviny.
Použité pojmy:
teleworker - pracuje nejméně 1 den v týdnu z domova, respektuje přitom obvykle pětidenní pracovní týden.
mobilní pracovník - tráví nejméně 20 procent svého pracovního času mimo domov a nebo mimo pracovní místo, popřípadě mimo obě tato místa.
mobilních pracovníků je podle IDC podstatně víc - v roce 2000 jich bylo 6,2 milionu a v roce 2005 by jich mělo být 20,1 milionu; počet teleworkerů je rozdíl mezi celkovým počtem a uvedenými počty - v roce 2000 jich bylo evidováno 3,8 milionu, o pět let později jejich počet má dosáhnout 8,7 milionu.
