Digitální fotografie a kamery
Do digitálního věku fotografie vstoupila se svými přístroji již většina firem: Canon, Nikon, Olympus, Polaroid, Agfa, Kodak, Konica, Pentax, Ricoh, Sony, Yashica, Fuji, Leica, Rollei atd.
Hned úvodem je třeba konstatovat, že pro běžné užití v amatérské fotografii, kde je výstupem snažení fotografa obraz na papírové podložce, je digitální fotografie stále ještě drahá a její obrazová kvalita je nižší, než je tomu u klasické fotografie, a navíc pořizovací cena digitálních kamer je vysoká. Teprve kamery, označené jako "megapixel", se kvalitou zobrazení blíží klasické fotografii. A takových přístrojů neustále přibývá. Elegantní a technicky výhodná je možnost zpracovávání obrazu na monitoru počítače a tisk obrázku na připojené barevné tiskárně. Jestliže se uživatel digitální kamery nechce smířit pouze s prohlížením snímků na obrazovce monitoru a snímky chce dále dotvářet a upravovat, musí mít k dispozici slušně výkonný počítač - což už je v dnešní době většina, dobrý monitor a barevnou tiskárnu - nejlépe s fotografickým výstupem.
V počítači by měla být zabudována značná disková paměťová kapacita pro ukládání a archivaci snímků. Ideální je také "vypalovačka", která umožní archivaci snímků na CD-ROM. Dalším potřebným, a ne právě levným vybavením, je vlastnictví dalších paměťových karet pro kameru.
Datový objem snímku je velký, snímek o rozlišení 1024 x 768bodů představuje 2,2MB dat. Výrobci přístrojů se proto vydali cestou komprimace dat, aby byla kapacita paměťových karet optimálně využita. Ty se dnes dodávají běžně s kapacitou 64MB, ale výjimkou nejsou ani 128MB karty. IBM vyrábí dokonce pevné disky ve formátu PC karty s kapacitou v řádu stovek megabajtů.
Jak digitál vlastně funguje?
Digitální fotoaparáty pracují na jiném principu - místo fotochemického procesu používají proces fotoelektrický. Přesto se klasickým fotoaparátům často výrazně podobají a někdy je prozradí jen LCD displej umístěný na zadní straně. Některé jejich části jsou si totiž s fotochemickými protějšky podobné nebo jsou dokonce stejné.
U digitálních fotoaparátů je citlivá vrstva filmu zaměněna za elektronický snímací obvod, pomocí něhož se obrazový signál mění na elektrický (až do tohoto okamžiku se snímání příliš neliší). Jako snímací obvod slouží tzv. CCD čip (Charge Cupled Device - obvod vázaný nábojem), který je tvoře soustavou fotodiod. Ve chvíli, kdy na takovou diodu CCD prvku dopadne světlo - fotony, získá elektrický náboj, jehož velikost závisí na intenzitě dopadajícího světla - čím více fotonů, tím větší náboj - tomuto jevu se říká tzv. Fotoelektrický jev. Senzor tedy nevnímá barvu v pravém slova smyslu, ale pouze jasové hodnoty. Barvy jsou rozlišovány poněkud jiným způsobem. Před senzory jsou umístěny barevné filtry - zpravidla RGB filtr, ale i třeba žlutá nebo zelená. Pro jeden barevný bod tedy musí být nejméně tři snímače, v praxi se ale používají čtyři - ve filtru RGB je zelená zdvojena. Světlost obrázku (chcete-li množství světla dopadajícího na CCD prvek) lze samozřejmě ovlivnit, stejně jako u běžného fotoaparátu, závěrkou a clonou.
Počet fotodiod CCD prvku určuje rozlišení a tím tedy i kvalitu výsledné fotografie. Další odlišností, oproti analogovým fotoaparátům, je ohnisková vzdálenost. CCD prvek je ve srovnání s velikostí políčka kinofilmu velmi malý. 
Pro snadnější představu o vlastnostech fotoaparátu - a teď čtou pouze odborníci zasvěcení do tajů fotografování - se tedy udávají i přepočítané hodnoty odpovídající objektivu pro 35mm film. Dalším významným prvkem digitálních fotoaparátů - jak bylo již řečeno - je paměť. Analogově/ digitální převodník mění elektrický (analogový) signál z CCD prvku na jedničky a nuly. Ty je potřeba zpracovat a uložit, aby bylo možné vytvořit i další fotografie. Dnes se většinou ukládají na vyjímatelné paměťové karty flash nebo SmartMedia. Tolik tedy nejspíš k popisu techniky zpracování a ukládání obrazu.
Zahodíme klasické foťáky?
Vzhledem k dosavadním cenovým relacím digitálních přístrojů bych raději doporučil - zatím nevyhazovat! Digitální přístroje jsou výhodné pro profesionální použití např. pro realitní kanceláře, pojišťovny, částečně pro lékařskou fotodokumentaci a hlavně - pro pohotovou reportáž a následné zaslání snímků do redakce elektronickou poštou. Fotografové v ateliérech mohou digitální přístroj s výhodou použít při koncipování scény a ušetřit fotomateriál při zkušebních snímcích, které si mohou prohlednout na monitoru. A co běžní uživatelé? Tady lze v nejbližší budoucnosti očekávat výrazný pokles cen - a to zejména z důvodů rozšiřování produkce a zpřístupnění počítačů většímu okruhu lidí - vždyť dnes má počítač doma již téměř každý.
Pro digitalizaci fotoarchívů jsou vhodné skenery, ať již plošné pro neprůhledné předlohy nebo speciální, jednoúčelové pro snímání filmů negativních či inverzních. Ceny těchto skenerů poklesly, na přijatelné úrovni je již rozlišení i rychlost snímání předloh. Vybrané snímky lze na některém paměťovém médiu odnést do digitálního minilabu, kde snímek převedou na papír fotografické kvality. Pro rodinné prohlížení takto digitalizovaných snímků je možno využít monitoru počítače (můžete si také připravit ucelené pásmo i s různým efekty) nebo televizoru.
To však znamená převést snímky opět pomocí počítače do videoformátu VHS, S-VHS, Hi8, a pak použít videomagnetofon nebo přístroj americké firmy Avicor, který přehrává digitální snímky z běžné diskety 3,5". Přístroj se připojuje jako video a umožňuje snímky sdružovat do alb (pamatuje si i pořadí snímků).
