Asi jste si toho všimli také. V reklamě vždycky všechno funguje skvěle a každý výrobek minimálně stmeluje rodinu, rozesmává děti a vůbec působí bezbřehou radost celému okolí. Pak si zkusíte spárovat Bluetooth handsfree s mobilem, a když se vám potřetí hovor přeruší, protože se „ta věc zase odpojila“, jste zpět v realitě. V redakci máme v tomto směru dvě oblíbené firmy (jmenovat nebudu). U první platí, že výrobek funguje jen a pouze přesně tak, jak je to ukázáno v reklamě. Jakmile zkusíte nějaký jiný, byť logický a přirozený postup, k cíli se nedostanete. Ta druhá šla ještě dál a část funkcí jí spolehlivě funguje pouze při prezentaci na pódiu, případně v reklamě. V realitě je všechno jinak. Půlka „fičur“ funguje, půlka nikdy.
Reklamní masáž jednoduše jede na plné obrátky a nikdo z nás není neovlivnitelný. Následující řádky by vám měly pomoci vyhnout se výrobkům, které možná už příští rok (ale možná také nikdy) budou skutečně pro každého užitečné. Pokud je však koupíte nyní, riskujete, že se za své peníze zúčastníte testovacího provozu betaverze produktu bez nároku na odměnu. V lepším případě vám hrozí jen to, že si zkrátka novou hračku neužijete tak, jak to ukazovali v reklamě.
Drony umí skvělé věci, oficiálně však můžete létat málokde
Fascinují vás rychle se měnící záběry lidí z výšky, těsné průlety nad sjezdovkou či roztančeným davem? Chtěli byste si udělat záběry Václavského náměstí nebo třeba vaší návsi? S dronem to půjde snadno. Má to však jeden háček. Nesmí se to. Respektive může, ale za velmi omezených (a nutno dodat, že logických) podmínek. Nic z toho vám ovšem reklama výrobců dronů neukáže. Podrobně jsme podmínky používání dronů sepsali v tomto článku.
Ve zkratce: v zásadě platí, že pokud si s dronem zalétáte na vlastní zahradě, vezmete jej někam na louku či na zorané pole, pak je vše v pořádku. Tedy pokud na té louce nebudou i další lidé a vy jej nespustíte z přímého dohledu a nepoletíte výše jak 300 metrů nad úroveň terénu.
Jednou z nejzavedenějších značek na trhu je Dji. V nabídce najdete jak drony na hraní, tak na práci. Některé umí po vzletu měnit plynule svoji geometrii tak, aby podvozek nebránil výhledu kamery. Ovládá se mobilem, ke kterému je připojen přes speciální miniaturní wi-fi modul. Díky ní by měla být dostupnost dronu mnohem delší než u modelů řízených přes Bluetooth. Bavíme se samozřejmě o dronech pro zábavu, profesionální stroje mají vlastní proprietální rádiové, atd. řešení.
Bezpilotní systémy lze obecně provozovat mimo zástavbu (čili nikoliv na veřejných prostranstvích ve městech a obcích bez dodatečných povolení Úřadu pro civilní letectví), mimo prostory v blízkosti letiště a v rámci letiště (bez předchozí koordinace provozu), mimo zakázané, omezené, vyhrazené, rezervované nebo nebezpečné prostory (bez povolení Úřadu pro civilní letectví na základě souhlasu správce daného prostoru), mimo ochranná pásma (liniové stavby - dálnice, silnice ...), zvláště chráněná území, vodní zdroje...
S dronem se navíc nesmí létat nad třetími osobami a jejich majetkem (bez předchozí domluvy a souhlasu).
Zákony myslí i na na použití kamery dronu. Operátor bezpilotního letounu nesmí pořizovat záběry ryze soukromých aktivit (zejména v rámci obydlí a přilehlých prostor) a záběry, jimiž by primárně byla snižována lidská důstojnost. Dále musí pořizování záběrů opřít alespoň o jeden z právních titulů podle zákona o ochraně osobních údajů, kterými mohou být především souhlas subjektu údajů, plnění úkolů uložených zákonem, ochrana práv správce nebo jiných osob, ochrana životních zájmů subjektu údajů.
Na druhou stranu...Pokud se věnujete (nebo váš blízký) filmařině, dron je asi ten nejpřekvapivější dárek, jaký můžete pořídit. Pořízené záběry jsou prostě neuvěřitelné a ještě před pár lety by byly možné jen s nasazením techniky za mnoho desítek až stovek tisíc korun. Etalonem v oblasti poloprofesionálních a cenově dostupných dronů, které bez problémů zvládnou jak natáčení, tak i focení se zrcadlovkou, je značka DJI. Že vývoj těchto zařízení má mnoho úskalí, dokazuje například společnost GoPro, která musela svůj dlouhou připravovaný dron Karma ihned po uvedení na trh stáhnout. Nejen že uživatelé hlásili například nepřirozeně rychlé vybíjení akumulátorů nebo potíže se zkalibrováním vodorovnosti horizontu, ale sama firma objevila závadu, která může vést ke ztrátě kontroly nad letounem a tedy i k jeho zřícení. Další kategorií, kde se nemusíte nákupu dronu bát, jsou miniaturní drony na hraní. V čínském e-shopu je pořídíte i za méně než 500 Kč, v tuzemsku jsou o trochu dražší. Dokážou v podstatě to samé co velké drony, ale v radikálně menším měřítku a samozřejmě hůř. Doba letu se počítá na minuty, kdy maximum je pět, rozlišení vestavěné kamery je takové, že se na záběrech (ve dne a za dobrého osvětlení) sice poznáte, ale promítání na velké obrazovce se nedoporučuje, stabilizace obrazu neexistuje, na autonomní chování zapomeňte. Při nákupu hračky si dejte pozor, respektive předcházejte možným problémům. Například náš dron, který přišel za 450 korun do redakce, měl už z výroby tak slabou baterii, že nedokázal stabilně létat. Museli jsme tedy objednat novou. Možná se to vyplatí udělat rovnou. V nejlepším případě budete mít náhradní.    |
Chytré hodinky nejsou chytré dost
S chytrými hodinkami je to jako na houpačce. Jakmile začnou vycházet analýzy, že se například Applu s Apple Watch nedaří, firma vydá zprávu, která tak trochu tvrdí opak. Skutečnost však bude tentokrát spíše blíže oněm skeptickým analýzám a prognózám.
Kde udělali soudruzi s chytrými hodinkami chybu?O chytrých hodinkách se mluví několik let. Několik let jsou i na trhu, ač z počátku to byly spíše nesmělé pokusy. Něco nefungovalo tak, jak mělo, design byl mdlý, ale to se dalo loni či předloni omluvit začátečnickými problémy. Dnes tu však máme druhou, někdy i třetí generaci chytrých hodinek a nevypadá to, že by to měl být galaktický úspěch jako u smartphonů.  Samsung Gear S2 by de GRISOGONO |
Chytré hodinky jednoduše (zatím) žádný hit nejsou. Svědčí o tom několik nepřímých důkazů. Google odložil uvedení operačního systému Android Wear 2.0 až na „někdy příští rok“, problémy mají i alternativní výrobci, kterým se v začátcích dařilo (viz například konec asi nejlepších chytrých hodinek - Pebble). Velcí výrobci pak nové modely buď ruší, nebo alespoň odkládají na neurčito (například Motorola). Někteří museli dokonce zatím boj s minaturizací a tlakem na výdrž baterie vzdát (například Intel a jejich sporttracker Basis). A ani Apple se tvrdými čísly prodejů nechlubí, i když je v rámci kategorie relativně úspěšný.
Největším problémem chytrých hodinek (nikoliv sportovních náramků - viz boxík níže) je to, že je většinou k ničemu nepotřebujete. A za tuhle „funkci“ zaplatíte minimálně 5 000 korun, spíše však 10 000 a víc. Nepočítáme čínské parodie za 800 Kč, které nevydrží nabité ani celý den, a pozor si dejte i na podezřele levné značkové hodinky s Android Wear systémem. Ty totiž s největší pravděpodobností už nepůjdou vylepšit novou verzí 2.0, což znamená, že příští rok budou zastaralé a bez možnosti nainstalovat nové funkce.
Android Wear je - zdá se - v oblasti chytrých hodinek klíčovou platformou, stejně jako Android v mobilní sféře. Verze 2.0 má přinést mimo jiné větší nezávislost hodinek na telefonu. Jinými slovy - aplikace v hodinkách půjdou spustit i bez toho, aby předtím musely bezpodmínečně komunikovat s telefonem. A to bude možná to nejpodstatnější zlepšení, které by mohlo tento segment konečně dostat k většímu počtu zákazníků. Když totiž nyní chcete na hodinkách cokoliv spustit, musíte čekat. Čekat někdy tak dlouho, že by bylo rychlejší vytáhnout mobil a udělat to přímo na něm. Bavíme se o mnoha sekundách, kdy stojíte a zíráte na natočené zápěstí, jako byste neuměli číst. Je to nejen nepohodlné a nepraktické, ale ještě to hloupě vypadá.
Huawei Watch a Samsung Gear S2
Apple Watch mají například tu vlastnost, že neumí mít neustále zapnutý ciferník. To znamená, že musíte natočit ruku, aby se rozsvítily, a vy se tak mohli podívat, kolik je hodin nebo zda vám přišla notifikace z mobilu. Pokud ruku natočíte nedostatečně, například proto, že držíte v ruce tašku, neukáže se nic. A když už se displej rozsvítí, trvá to vždy nejméně dvě sekundy. Pokud se tedy na hodinky podíváte jen pětkrát denně, strávíte ročně čekáním na rozsvícení celou hodinu. Spuštění některých funkcí však trvá často ještě mnohem déle, klidně i deset a více sekund.
Na druhou stranu...Zatímco chytré hodinky jsou zatím „jen“ drahým notifikačním centrem mobilu na zápěstí, sportovním náramkům užitečnost upřít nelze. Bývají výrazně levnější (záleží na funkcích) a skutečně plní to, k čemu jsou určeny. Ty nejlevnější koupíte i za méně než čtyři stovky. Průměrné sporttestery začínají na cenovce kolem dvou tisíc korun. V Americe (a nejen tam) vládne Fitbit, který u nás také pořídíte. Výhodou je například rozsáhlá on-line komunita a propracovaná mobilní aplikace. Jedním z funkčně nejnadupanějších náramků je však Garmin Vivosmart Optic. Je vodotěsný, měří kontinuálně tep a lze k němu připojit i hrudní pás, má barometr, zvládá notifikace z telefonu, ale chybí mu GPS. Stojí přibližně stejně jako Fitbit Charger 2, tj. 3 990 Kč. Značka Garmin se u nás (i ve světě) vůbec těší u běžců stále rostoucí popularitě. Nabízí nejen sportovní náramky na běh, kolo i do vody, ale i skutečné hodinky, které ukazují čas a nemusíte je každý den nebo obden nabíjet (jako Apple Watch nebo Android Wear hodinky). Ceny jsou pak ovšem „nenízké“. Za povšimnutí stojí třeba Garmin Fénix 3 Optic. Za den si tyhle hodinky za normálních okolností vezmou jen 10 % energie baterky. V kuse se spuštěným GPS modulem a měřením tepu dokážou běžet až 15 hodin.    |
Chytrá domácnost je zatím jen drahá hračka
Chytrá domácnost je pojem, který reklamní experti firem na spotřební elektroniku skloňují hlasitě již několik let. A po celou tu dobu zůstávají zařízení pod něj spadající vhodná především pouze pro technologické nadšence.
Ani nejnovější pokus Applu o vytvoření platformy nazvané Home Kit, zatím není žádná výhra. Výběr je minimální, a i když všichni nabízejí prakticky to samé (termostatické hlavice na topení, čidlo na vodu, čidlo na kouř, čidla pohybu), do plnohodnotného spolehlivého systému mají všichni poměrně daleko.
Svou verzi chytré domácnosti má i Osram. Novinkou roku 2016 je bezdrátový vypínač s programovatelnými funkcemi. Krátký stisk zapne světlo, dva stisky jej ztlumí, stisk v pravé části rozsvítí pouze světla vpravo, atd.
Některá zařízení, která již certifikaci nakousnutého jablka získala, mezi sebou například komunikují přes Bluetooth. To je jistě funkční řešení v rámci malého bytu, ale v domě nebo místech, kde musí signál projít silnější stěnou, je takové řešení k ničemu. Právě protokol, v rámci něhož budou chytrá zařízení mezi sebou komunikovat, je klíčovou nevyřešenou otázkou.
Ta nejhloupější chytrá zařízení jedou dokonce jen přes obyčejnou wi-fi. Stačí si představit, že vám vypadne router nebo nejede internet, což se v mezních situacích jako mráz nebo extrémní vedro stává, a z chytré domácnosti máte rázem zmražený nebo zapečený prostor.
Termostat Nest.
Robustnost spojení mezi komponenty je tedy klíčová a zatím obecně u většiny výrobců nedořešená. Existují a chystají se na trh samozřejmě již ucelenější řešení, která používají bezpečnou a hůře zarušitelnou komunikaci typu Z Wave, LoRa, NB-IoT nebo Sigfox, ale ani jejich čas ještě nenastal. Minimálně kvůli vysoké ceně a stále přetrvávající nejistotě, zda právě toto řešení bude nakonec to, které trh široce příjme a bude podporovat. To znamená, že na něj seženete i v budoucnu náhradní díly a další komponenty, které bude chtít v domácnosti použít. Uvědomte si, kolikrát za život chcete vytápění, zabezpečení, ale i třeba osvětlení doma radikálně měnit.
Na druhou stranu...Chytrou domácnost můžete mít už dnes. A je to opravdu užitečná věc. Nebude sice tak naleštěná jako ta, co vidíte v reklamě Nestu, Amazonu nebo Applu, ale může být opravdu funkční a šetřit nejen čas, ale i peníze. Chce si to však rozmyslet už od začátku, nejlépe před samotnou instalací spotřebičů (kotle, rolet, atd.). Například chytrý a na dálku ovládaný termostat pořídíte běžně i k tradičnímu kotli. Stojí většinou o několik stokorun víc než ten obyčejný, nemívá (ale může mít) dotykový displej, nehraje barevnou hudbu, zato funguje téměř za všech okolností a nespoléhá na nespolehlivou wi-fi nebo dokonce Bluetooth. V rámci proprietárního protokolu komunikuje s daný zařízením. Podobně je propojen s centrálou, která má v nejlepším případě vlastní SIM kartu a přes ní komunikuje i s aplikací ve vašem telefonu. Takové řešení je robustní a lze jej kombinovat i se zabezpečením domu atd. Není to sice ještě ten skutečně inteligentní systém, který se podle vašeho chování, příkazů a přítomnosti či nepřítomnosti (či na základě toho, že se domů už blížíte) naučí, kdy má opravdu topit a kdy ne, ale už teď se dá v klidu používat a hlavně máte jistotu, že vám bude fungovat dlouhodobě. Výrobci kotlů totiž z trhu nemizí tak rychle jako start-upy nabízející „smart home“. V Česku prodává komplexní řešení (tuzemského vývoje i výroby) například společnost Jablotron.    |
4K Blu-ray - příliš vysoké rozlišení, které zatím není vidět
Polovina naší redakce (včetně autora tohoto článku) se počítá k velkým fanoušků vysokého rozlišení a nastupující 4K normy. V našich domácnostech najdete jak Blu-ray přehrávače, tak drahé limitované edice filmů na nosičích Blu-ray. Přesto musíme konstatovat, že na 4K je ještě brzy. Bohužel.
Nabídka Ultra HD Blu-ray disků zatím není příliš široká.
Do redakce nám z chudé rodiny 4K Blu-ray disků čítající cca 20 členů dorazily tři a žádný nestál za to. Ani animovaný Lego Příběh nebo o něco méně animovaná hloupost Batman v Superman a už vůbec ne akční San Andreas. Právě posledně jmenovaný film je ukázkou toho, jak výrobci, a v tomto případě především filmová studia, dokážou hned v zárodku zničit kvalitní formát (podobně jako v případě 3D). Film San Andreas má totiž do 4K obrazové kvality opravdu hodně daleko. Rozdíl mezi Full HD a 4K verzí sice je patrný, ale obraz je stále doslova mizerný. Více se budeme problému věnovat v samostatném článku. K podložení našeho tvrzení, že na 4K Blu-ray je ještě brzy, dodejme, že část z nabízených 4K filmů byla pouze do tohoto rozlišení přepočítána z 2K (nebo dokonce Full HD) kopie.
Na druhou stranu ...4K rozlišení je krásné a je vidět. Máte-li doma prostor na skutečně velkou televizi (řekněme od 55 palců výše) a rádi se díváte na filmy, není důvod, aby se zařízení potřebné ke kvalitní projekci neobjevilo v následujících letech i u vás. Ceny se bát nemusíte, ta klesá tak, že při nákupu nového televizoru bude skutečně více limitujícím faktorem onen fyzický prostor, kam zobrazovač postavit než jeho vyšší či nižší cena. Už dnes se dá 4K televizor pořídit za rozumné peníze. Loni stál kvalitní 4K televizor od LG 25 000 Kč. Letos podobný přístroj pořídíte již za cenu okolo 12 000 korun. Pro filmové fajnšmekry je pak k dispozici třeba tento 4K OLED. Také koukat už je na co. Netflix nabízí část produkce ve 4K a streamovat v tomto rozlišení začal i Google a jeho YouTube. Na skutečnou nabídku 4K Blu-ray disků si budeme muset počkat. Nepříjemnou otázkou ovšem je, zda tento formát své dětství přežije.   Například televizory Panasonic řady DX 800 a DX 900 splňují kromě podpory HDR a specifikace THX i požadavky UHD Alliance (proto to logo Ultra HD Premium). |
Aktualizace: Článek jsme opravili a doplnili odkazy.
