Proč by měly být domácí notebooky neforemné kostky, které jsou těžkéa mizerně přenosné, zatímco podnikoví manažeři mají k dispozicinotebooky lehké a ultralehké? No, důvod by tu byl - marketingovádiverzifikace segmentů aneb - kdo by si ty drahé (nebo alespoň dražší)notebooky pak kupoval?
Ale odlišit profesionální a domácí notebooky lze i jinak. Povedl se snadzázrak? To ne, ale jednu z cest ukázal Compaq na příkladu lehkého modulárníhoPresaria 1700. Náhodou jsem měl příležitost si s ním potykat ještě dřívenež k nám došlo na recenzi - známý si jej koupil, a já si jej přišel"omrknout". Ale není nad to, mít jej pro sebe a sám.
Vstupuje do dveří
I ve velikosti krabic se začínají projevovat ekonomické tendence - zabranýprostor znamená náklady na přepravu a sklad, a tak se krabice, zvláště u těchspotřebitelštěji zaměřených notebooků, zmenšují. Úzká, vysokákrabice, s mazaným zabalením - chvíli mi trvalo než jsem se dostal k adaptérua CDéčkům - fólie jistí vše, takže nejdřív je potřeba překonat lepícípásku a pak ještě fólii.
Notebook sám je zabalen v pěnovém plastu, v plastikovém obalu, takžepokud se Vám krabici nepokusí někdo přímo prokopnout, měl by v ní odolatvětšině nástrah. Po vyjmutí z ní se jeví Presario až subtilní, a nepřirozenělehké - pravda, bylo v tu chvíli bez akumulátoru, ten ležel přiložen vkrabici s příslušenstvím.
ImPresario
Impresivní možná přímo ne, ale přesvědčivý je design zcela určitě- stříbrné víko, s tmavou vlnou šedi jdoucí prostředkem, se zavlněním astříbrno-bílo-červeným logem Compaq uprostřed. Nemohu se ubránit dojmu,že někdo tu musel od někoho kopírovat (DELL od Q? Naopak?) - kulatávystouplá loga zapuštěná do víka jsou asi v módě.
Ve stejných barvách jako víko je proveden i interiér notebooku - tentokrátvšak s převahou černé plochy a stříbrnými doplňky. Po otevření mnezaujaly především dvě věci: opravdu mistrovsky tenké víko, které i přestonabízí dostatečnou odolnost a plochu displeje, a množství malýchpropracovaných detailů - spouštěcí horké klávesy, kolébkový ovladačpod touchpadem či reproduktory v čele opěrky rukou. Pěkně barevně provedené,v rozumné kombinací stříbrné šedi a černé, ani barevné úlety ani přílišnázdrženlivost - podle mého jeden z adeptů na metu Design roku.
Kontrast stříbrné plochy a černého pruhu se na povrchu neomezuje pouzena víko - naopak, na zadní straně, na dně i vpředu pokračuje. Jako černýhad rozděluje tento pruh notebook na dvě symetrické poloviny. Interiérudominují 
tytéž barvy, ale jako v negativu: čerň, se stříbrnou zvýrazňujícíurčité prvky.
Od vzhledu k vybavení
Díky tomuhle notebooku jsem utrpěl v očích přátel újmu (znáte tenpohled: "Jak o tom může psát, když...":-) aneb kontrolní otázkamého známého: "Má Presario infračervený port?", "Nevím,jak Presario, ale snad kromě těch nejlevnějších výběhových modelů infračervenýport už patří ke standardnímu vybavení stejně jako ty starší, sériovénebo paralelní."
Chyba lávky - Presario nejenže nemá infračervený port, ono nemá dokonceani to sériové rozhraní. PS/2 bylo obětováno jakbysmet. Cimmrmanovský krokstranou: Compaq přišel na to, jak odlišit profesionálnější Armady a masovéPresaria, aniž by ty levnější musel deklasovat nesnesitelnou hmotností.Prostě nepřidal některá rozhraní...
Notebook á la Easy PC
Nač by v době USB byla stará rozhraní, která zabírají prostor, stojípeníze, buď je uživatelé vůbec nepoužijí nebo se dají suplovat něčímobdobným, i když možná mírně dražším. A tak je záď Presaria co dorozhraní překvapivě "chudá": volně přístupné dva USB porty, zaplastovým krytem - integrální součást tmavého pruhu - paralelní, VGA aS-video výstup. Na levém boku audio konektory pro sluchátka a mikrofon spouze jedním PCMCIA slotem, vpravo CD či v našem případě DVD mechanika amodul akumulátoru, který lze bez větších problémů vysunout po odjištěnízápadky. Rohy čela zabírají dva velmi elegantní 
reproduktory značky JBLverze Pro (fessional?), pojistka víka a toť vše. Nepřipojíte si ani line invstup například z věže, nespojíte se s diářem či GSM telefonem přesinfra, dokonce si nepřipojíte ani sériovou myšku - USB nebo nic. Naštěstípřipojíte alespoň běžné tiskárny, a můžete nerušeně experimentovat sanalogovým videem.
Snad náhradou za utrpěná příkoří nabízí Presário solidníkonektivitu: v levém zadním rohu naleznete vedle sebe jak zdířku RJ11, takRJ45 - alias faxmodem V.90 a FastEthernet síť. Obojí v podání značky, zakterou se nemusíte stydět (Compaq:). Modem bych tipoval na Conexantovskouprovenienci, u síťové karty bych se neodvažoval hádat - ale patří k velmiflexibilním síťovým čipům: umožňuje nastavit celou řadu parametrů včetněuplatňování vlastní inteligence a ladění výkonu. A zvládá i náš oblíbený"fígl" - variabilní lokální fyzickou adresu adaptéru, což se hodízvláště v případě vázání přidělení přístupu do sítě na ID síťovékarty (která má být unikátní, ale Compaq čip Vám ji umožní libovolněnastavit).
Výkon a vybavení
Nejen periferiemi živ jest notebook - neméně záleží na jeho vnitřnímvybavení - a zde se nemá Compaq za co stydět: Pentium III na 700 Mhzích, 128MB operační paměti, 14,1 palcový displej a deseti gigabajtový disk patřík tomu, co jej dělá počítačem. O grafiku se stará standardní ATI čipMobility-M1, zatím ne ve variantě 128 - klasika, velmi uspokojivé 2D, a nanotebook i obstojné 3D (rozhodně nesrovnávat s GeForce2, atp. - notebookovéčipy jsou zde o několik tříd níže).
Pentium III je samozřejmě SpeedStep - přepíná mezi úspornými 550 MHzia "stolními" 700 MHz. Čipová sada je také takřka klasikou - IntelBX, etablované takřka jako standard v této třídě. Texas Instruments PCMCIAřadič s našimi kartami spolupracoval bez námitek. Synaptics touchpad, ESSAlegro zvuk, Conexantovský combomodul faxmodem se sítí,... Pokud buduignorovat chybějící infrařadič, PS/2 a sériový port - pak je Presariouvnitř veskrze srovnatelné s kterýmkoliv z oněch tzv. "business"notebooků.
