1 / 18
Na trh se dostal v roce 1981 a sloužil jako tréninkový systém pro učení strojového kódu a assembleru pro osmibitový mikroprocesor Zilog Z80. Takzvaný Micro Professor se vešel do knihovny mezi knihy a vychoval několik generací programátorů a vývojářů.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Plastové pouzdro ukrývající počítač Micro Professor MFP-1B a případné rozšiřující moduly se snadno vešlo do knihovny a zároveň poskytlo dostatečnou ochranu při přenosu.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Na pravé straně je samotný MFP-1B, na levé byla buď kniha s dokumentací, nebo rozšiřující moduly - například zvukový syntetizér, termotiskárna (tyto dvě karty vidíte na obrázku) nebo třeba deska pro programování pamětí EPROM.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
MFP-1B byl první produkt společnosti Multitech - později přejmenované na Acer - který se exportoval i mimo Tchaj-wan. Prodával se ve třiceti zemích a v nabídce byl desítky let. A právě veliký úspěch Micro Professora umožnil rozvoj tohoto technologického giganta.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Základem byla klávesnice, která umožňovala zadávání programových kódů v šestnáctkové soustavě (v HEXu). Na počítači šel ale spustit i interpreter jazyka Tiny-BASIC, v takovém případě se na klávesnici položila šablona s jinou znakovou sadou.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Místo monitoru byl použit šestimístný segmentový displej, zvukovou odezvu zajistil maličký reproduktor. Přídavný modul s videovýstupem pro PAL televizor dostala až vylepšená verze Micro Professor 2 – ten již také zvládl klasický BASIC.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Vedle miniaturního displeje si mohl uživatel výstupy tisknout na maličké termotiskárně vyráběné společností Daini Seikosha (dnes Seiko Instruments).
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Tiskárna zvládala 20 znaků na řádek v případě textu nebo 138 teček na řádek v případě grafiky.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Tisklo se na termopapír o šířce 58 mm, přičemž šířka tisku byla 46 mm – to prakticky odpovídá dnešnímu standardu pro tisk účtenek a potvrzení.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
A toto je karta zvukového výstupu - lze ji naprogramovat jako elektronické varhany, k dispozici je 21 „kláves“ pokrývajících rozsah tří oktáv - šlo tak zahrát prakticky jakoukoli melodii.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Základem je programovatelný zvukový generátor, který uměl tvořit takzvané „tříhlasé“ zvuky. Vyrábělo ho vícero firem, včetně Yamahy a v éře osmibitových počítačů to byl zlatý standard.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Ne vše šlo řídit softwarově, pro další možnosti jsou zde fyzické ovladače.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Deska má vlastní napíjení a výstup pro reproduktor.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Na hlavní desce nás zaujal čip od AMD, který překvapivě neslouží jako procesor, ale programovatelné periferní rozhraní.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Procesor najdete o kousek vedle, je jím Zilog Z80. To byl extrémně populární osmibitový čip, který v licenci vyráběla i spousta dalších firem a v některých systémech se pro jednoduché úlohy používá dodnes.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Na první pohled zajímavý čip je EPROM paměť od společnosti NEC. K čemu bylo to okénko v keramickém krytu? Sloužilo ke kompletnímu vymazání paměti pomocí UV světla.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Klopné obvody, hradla, paměti, tranzistory… Dnes by to mohl být jeden maličký čip, tehdy samostatné komponenty.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Desky se vzájemně propojovaly pomocí datových sběrnic, napájení ale potřebovala každá své.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
