Několikaletá anabáze první čínské experimentální vesmírné stanice Tchien-kung 1 (Nebeský palác 1), která dokonce několikrát hostila čínské kosmonauty, pomalu končí. Stroj pomalu padá směrem k zemskému povrchu. Trosky stroje by měly dopadnou mezi 30. březnem a 2. dubnem. Je to nejnovější odhad Evropské vesmírné agentury (ESA), která pád aparátu sleduje.
Většina stanice o hmotnosti 8,5 tuny podle předpokladů shoří v atmosféře Země, její fragmenty však mohou dopadnout na naši planetu. Mezi státy případně ohroženými troskami by Česká republika být neměla.
ESA již dříve uvedla, že dopad by měl být kdekoli na Zemi mezi 43. stupněm severní šířky a 43. stupněm jižní šířky. „Oblasti mimo tyto zeměpisné šířky lze vyloučit,“ sdělila agentura na svém blogu. V tomto pásu leží v Evropě území Portugalska, Španělska, Francie, Itálie, bývalých jugoslávských republik kromě Slovinska, dále Bulharska, Řecka a Turecka.
Předpokládaný pás dopadu čínské vesmírné stanice Tchien-kung 1 (nebeský palác1).
„Ani pár dnů před návratem laboratoře do atmosféry pravděpodobně nebudeme schopni určit s větší přesností než nějakých plus minus šest, sedm hodin, kdy se laboratoř zřítí. A pokud nevíme, kdy se zřítí, znamená to, že ani nevíme, kam se zřítí,“ řekl již dříve harvardský astrofyzik Jonathan McDowell.
„Rychlost sestupu stanice se bude postupně zvyšovat. Až se aparát přiblíží na vzdálenost sto kilometrů (od Země), začne se zahřívat. Většina stanice nakonec shoří, je ale těžké přesně stanovit, které části sestup přežijí, protože podrobnosti o složení stanice Čína nezveřejnila,“ uvedl astronom Elias Aboutanios z Australského střediska pro výzkum vesmírné techniky. „Pokud stanice shoří během noci nad osídlenou oblastí, bude tento jev nepochybně viditelný podobně jako meteor,“ dodal.
Některé součásti stanice, jako například palivové nádrže nebo raketové motory, nemusejí shořet úplně. I kdyby však některý z objektů dopadl na Zemi, šance, že zasáhne člověka, jsou minimální.
„Podle našich zkušeností některé velké předměty přežijí návrat a poté mohou být teoreticky nalezeny na zemském povrchu,“ uvedl Holger Krag, šéf oddělení ESA, které se zabývá troskami vesmírných těles. „Že by však tyto fragmenty někoho zranily, je extrémně nepravděpodobné. Podle mého odhadu se pravděpodobnost zranění některým z těchto úlomků zhruba rovná pravděpodobnosti, že vás zasáhne dvakrát v témže roce blesk,“ prohlásil.„Trosky se pravidelně vracejí na Zemi, ale většina z nich buď shoří, nebo skončí uprostřed oceánu daleko od lidí,“ dodává Aboutanios.
Šance na to, že dojde k zasažení budovy či dokonce člověka, se podle odborníků pohybují kolem 1:10 000.
S padajícím aparátem bývá obvykle udržován kontakt, což však v tomto případě není možné. V jiných případech může pozemní kontrolní středisko mít stále vliv na dráhu padajícího tělesa a může ho navést na požadované místo dopadu.
Trosky bývají zpravidla naváděny k místu v jižním Pacifiku, které se nachází mezi Austrálií, Novým Zélandem a Jižní Amerikou a je nejvíce vzdáleno od jakékoli pevniny. V této oblasti o rozloze asi 1500 kilometrů čtverečních se nachází hřbitov pozůstatků vesmírných lodí a satelitů. Podle BBC jich tam je na mořském dně rozeseto kolem 260.
Sedm let života
Čínská vesmírná laboratoř Tchien-kung 1 sloužila od září 2011 pro testovací účely a ověřování technologií. Měla na oběžné dráze vydržet jeden až dva roky, ale i po více než čtyřech letech po vypuštění stále fungovala a Peking ji hodlal i nadále využívat. Mezitím stihla návštěvu několika lodí i čínských kosmonautů.
V roce 2016 se však stanice vymkla kontrole. „Na základě našich výpočtů a analýzy většina částí vesmírné laboratoře při pádu shoří,“ prohlásila tehdy představitelka čínského vesmírného programu Wu Pching. Jak je však uvedeno výše, není to tak jisté.
