Sluch, jeden z pěti lidských smyslů, umožňuje lidem vnímat zvukové vlnění a získávat tak velké množství informací o okolním prostředí. Lidské ucho skrývá citlivé ústrojí umožňující zaznamenat i jemné záchvěvy okolního zvuku. Fascinující práci pak provádí náš mozek. Zvukovým vlnám dokáže na základě zkušeností přiřadit význam a polohu. Dokáže filtrovat nepotřebná data a povšimnout si i nepatrných odlišností, umí rozpoznat opakující se vzorce a vyhledávat systematičnosti. To vše, aniž bychom si to uvědomovali.
Právě díky nevědomým funkcím mozku mohou fungovat i zvukové iluze, opomíjené sestry obligátních iluzí optických. Svět zvukových iluzí se rozhodl připomenout vědecký časopis New Scientist a připomíná pět úžasných audio iluzí.
Navštivte virtuálního kadeřníka
Asi nejznámější, avšak velice povedenou, iluzí je "Virtuální kadeřník". Jeho jméno je Luigi a se svým pomocníkem Manuelem vám poskytne neobvyklý, vtipný zážitek.
Stačí si nasadit sluchátka. Čím lépe odhluční okolí, tím lépe, a nezapomeňte pochopitelně dát pravé sluchátko na pravé ucho, levé na levé. Tento zvukový záznam totiž naplno využívá možnosti stereo zvuku. Zavřete oči a pohodlně se usaďte na židli. Holič tu bude cobydup.
Alternativně si zvuk můžete pustit třeba zde: Virtual Barbershop.
Jak to funguje?
To, čeho jste právě byli posluchači, je specifický typ stereozáznamu, tzv. binaurální záznam zvuku. Způsob uložení je stejný, jako u sterea, specifický je ovšem způsob, jakým záznam vzniká. K pochopení si musíme uvědomit, proč tato iluze funguje.
Každý zvuk, který běžně slyšíme, do mozku dorazí jako dva signály, z pravého a z levého ucha. Pokud je zdroj zvuku různě vzdálený od každého ze sluchovodů, slyší jej každé ucho jindy. Předpokládáme-li 18cm vzdálenost obou uší, činí tento rozdíl pouhých 0.00052 s. I takto nepatrný rozdíl ale našemu mozku stačí k tomu, aby, ještě s pomocí různé intenzity podnětů z obou uší, určil, odkud zvuk přichází, "propočítal" jeho směr a vzdálenost, a tyto údaje "přiřadil" k danému vjemu.
Vytvoření této iluze je ve skutečnosti z principu velice jednoduché, ovšem vybavení není levné. Jde totiž o to, aby byl zvuk nahrán podobně, jako kdyby jej slyšely vaše uši. Mikrofony tedy musejí být ukryty v něčem, co bude poskytovat podobné vedení a odrazy zvuku, jako lidský vnější sluchovod, a pochopitelně musejí být stejně daleko od sebe. V současnosti se používá např. umělá hlava, připomínající figurínu. V každém uchu má paňáca citlivý mikrofon. Zvuk takto získaný umožňuje intenzivní iluzi 3D prostorového ozvučení i za použití obyčejných sluchátek.
Neumann KU 100
Ovšem existují i zajímavější způsoby, jak docílit binaurálního záznamu. Stačí umístit miniaturní mikrofony do svých uší, a jejich záznam pak zkombinovat do stereo audia. Pokud by se vám povedlo takové vybavení sehnat, dejte si pozor, abyste byli tichými pozorovateli okolí. Nedoporučujeme žvýkat, kašlat, mluvit... a už vůbec se nepokoušejte s nasazenými sluchátky v reálném čase kontrolovat, jak nahrávání probíhá...
Binaurální nahrávání samozřejmě není výkřikem posledních let. Ba právě naopak, první záznam (přenos), který můžeme označit za binaurální, je starý skoro 130 let. V roce 1881, čtyři roky po Edisonově zdokonalení Bellova telefonního přístroje, proběhl stereofonní přenost z pařížské Opery Garnier. Posluchači byli vybavení speciálními náhlavními sadami se sluchátky, které jim umožnily patřičně naslouchat zvuku, vedenému k nim skrze dvě nezávislé telefonní linky.
Také první stereofonní zvuk skrze rádio vyžadoval, aby posluchačka vlastnila rádia dvě. Na každém naladila jinou frekvenci a výsledek byl blízký tomu, co rozumíme stereem dnes. Ovšem vlastnit rádio tehdy nebyla levná záležitost, a tak connecticutská rozhlasová stanice dvacátých let dvacátého století zůstala ve svém snažení nadlouho jediná. Ani dnes se binaurálního záznamu příliš nevyužívá. Je omezen nutností používat sluchátka, a jeho pořízení je neúměrně náročné. Navíc u většiny záznamů, třeba u hudby, byste jeho kvality těžko docenili.
Další iluze
V dalších zvukových iluzích poznáte například to, že mozek má tendenci odfiltrovat nezajímavé opakované vzorce tonů a hledat melodii. Zajímavá je také skutečnost, že mozek si, navzdory faktům, domyslí, co slyšelo levé a co pravé ucho. Schválně, poslechněte si záznam napřed stereo, a pak jen jednu a poté druhou stopu (třeba na "peckových sluchátkách"). A pokud máte reproduktory daleko od sebe, zkuste, jaká slova uslyšíte?
Budeme rádi, když se v komentářích podělíte o své postřehy a tipy na podobné zvukové iluze. A nezapomeňte se pochlubit novým sestřihem...
Odkazy:
- Pět skvělých audioiluzí (NewSientist.com)
- Binaurální záznam (Wikipedia.org, anglicky)
- Mnoho dalších ukázek odkazů (anglicky, mnohé odkazy nefunkční)
- Další ukázky (anglicky)
- Diana Deutsch's Audio Illusions (anglicky)
