V prvním díle jsme si vysvětlili, že internetové stránky se podobají knihám v knihovně. Každou knihu musel někdo nejprve napsat a vydat. A pokud si ji chceme přečíst, musíme ji najít a otevřít. K našemu přirovnání s knihovnou se ještě budeme vracet. Dnes si ale ukážeme, v čem se procházení internetových stránek od klasického papírového čtení odlišuje.
Seriál Webujeme najdete nyní na adrese technet.cz/webujeme |
Výběr je na vás
Při sledování televize nebo poslechu rádia jsme vystaveni tomu, co pro nás ostatní přichystali. Můžeme tak maximálně přepínat stanice nebo přijímač vypnout. To při čtení novin už si můžeme vybírat, které články si přečteme, které přeskočíme nebo které si vystřihneme. Ale teprve internetové stránky přinášejí neomezený výběr obsahu. Možná až příliš velký výběr. Jako kdybyste měli v ruce telefon: můžete zavolat komukoli na světě, ale když neznáte číslo, je vám to málo platné. Ale stačí znát jen jedno číslo, když se tak dovoláte osobě, která vás na ostatní čísla přesměruje.
Jak už z minula víme, existují internetové adresy. Taková adresa je jako telefonní číslo: když známe tu správnou adresu, nemusíme si pamatovat ty ostatní. Minule jsme si ukázali, jak se dostaneme na www.idnes.cz: do adresního řádku napíšete www.idnes.cz a potvrdíte stiskem klávesy Enter.
Posouvání stránky
Jak vidíte, stránka je příliš velká na to, aby se vešla na obrazovku najednou. Naštěstí můžete pomocí posuvníků stránkou libovolně posouvat. Pokud máte raději klávesnici, poslouží vám tzv. kurzorové klávesy, lidově řečeno „šipky“. A pokud je vaše myš obdařená kolečkem, zkuste si s ním zatočit, třeba si jej oblíbíte. Nebojte, myš se zakrátko stane vaší prodlouženou rukou, a to, co ze začátku působilo jako směšné pohyby, se brzo stane vaší druhou přirozeností.
Odkazy
Je nejvyšší čas říci si něco o odkazech, protože ty nás již na naší cestě internetem neopustí. „Odkaz“ je ve skutečnosti velice vhodný název – jde o část stránky, která nás po klepnutí někam odkáže, tedy přesměruje. Zní to zbytečně složitě, nejlepší bude si to hned zkusit. Najeďte ukazatelem myši nad některý z odkazů. Uvidíte, že se šipka změnila v ručičku. V tu chvíli jste nad odkazem, stiskněte tedy krátce levé tlačítko myši.
Vypadá třeba takto: po kliknutí sem se dostanete na naši titulní stránku.
(zpět sem se potom vrátíte stisknutím tlačítka zpět)
Povedlo se? Nebuďte netrpěliví. Počítač bude chvíli chroustat, než pro vás stránku najde. Během několika sekund stávající stránka zmizí a zobrazí se nová. V internetovém slangu jste se právě „dostali na další stránku.“ A zase zpátky.
Klik, klik, klik…
Nebojte, nejste na vojně ani v posilovně. „Klik“ nebo „kliknutí“ je termín pro stisknutí tlačítka myši, zatímco ukazatel (šipka) myši je nad tím kterým prvkem. Například „kliknout na tlačítko“ znamená pohnout myší tak, aby byl kurzor nad vybraným tlačítkem na obrazovce, a pak stisknout levé tlačítko myši. Jak ale víte, vaše myš má tlačítek více, a na něco nestačí kliknout jen jednou… Snad v tom udělá jasno tato tabulka:
Odkazy stručně1. Jak poznám odkaz? |
levé tlačítko (levý klik) |
dvakrát rychle levé tlačítko (levý dvojklik) |
pravé tlačítko (pravý klik) |
|
|
|
Pohyb po stránkách
A teď už víte všechno pro to, abyste se pustili do objevování internetu. Stránky na internetu, jak brzy zjistíte, jsou sice na první pohled každá jiná, obvykle ale vykazují mnohé podobné znaky. Navigace, tedy seznam základních odkazů, bývá v horní řadě, další odkazy ve sloupci nalevo. Uprostřed je pak obyčejně ten hlavní text.
Stránky také často obsahují textové políčko pro vyhledávání. Přestože vyhledávačům se budeme věnovat až v dalších dílech, nic vám nebrání se už teď pustit do experimentů. Schválně, klikněte na textové políčko na stránce www.idnes.cz a zadejte třeba vesmír. Potvrďte klávesou Enter a uvidíte, že na další stránce dostanete na výběr z článků zabývající se vesmírem.
Nebojte se pokusů…
… internet nekouše. Doporučuji vřele všem, kdo se naší školy internetu účastní, aby během týdne prozkoumali web, jak nejvíce můžou. Vyzkoušejte si tlačítka zpět a vpřed, zapamatujte si, jak snadné je vrátit se domů a najděte na internetu všechny ty www.něco.cz adresy, které přes den zahlédnete.
Jsou všechny stránky bezpečné? Rozhodně ne. Ale není pravda, že nebezpečí číhá na každém kroku. Pokud nebudete vyhledávat kontroverzní materiály nebo stahovat a spouštět podezřelé soubory, nemáte se v podstatě čeho bát.
Takže, ke startu, připravit, pozor, klik!