Velký Tim: Pro dobrotu na žebrotu

  • 3
Web je báječný vynález, o tom není sporu. Miliardám lidí dává zábavu, miliónům práci a tisícům ohromné bohatství. Jeff Bezos z Amazonu, Jerry Yang z Yahoo, Sergey Brin a Larry Page z Googlu — všichni tihle pánové na webu založili svá impéria, změnili svůj život a vydělali miliardy. A jak už to v dějinách chodí, chlapík, který jim to všechno umožnil a nabídl na stříbrném podnosu, ten je pořád chudý (skoro) jako kostelní myš.

Nenápadný vědec, který celý web rozjel, se jmenuje Tim Berners-Lee a na internetu vystupuje pod nickem TBL. Pracuje jako výzkumník na Massachusetts Institute of Technology a celkem v tichosti vede konsorcium W3C, které před deseti roky založil. Svět už na něho pomalu zapomínal, ale naštěstí se letos probudili Finové a 15. června mu udělili Millenium Technology Prize „za vynález internetu“. Alespoň to.

Tim se narodil v Londýně v roce 1955 a už podle jeho rodinného zázemí bylo jasné, že jednou něco jako web vynalezne. Oba jeho rodiče byli totiž matematici a seznámili se při práci na Ferranti Mark I. Jestli si náhodou nevzpomínáte, tak to byl úplně první počítač na volném trhu. Timova máma byla navíc první komerční programátorka na světě — jezdila s každým prodaným počítačem, instalovala jej u zákazníka a psala pro něj aplikace. Malý TBL si hrál s děrovací páskou a psaní algoritmů pokládal za vrchol zábavy.

Při studiích v Oxfordu Tima chytili, jak se snaží něco „hacknout“, a v zápětí mu zakázali přístup na školní počítač. (Všimněte si, že neříkám „počítače“. Tehdy tam byl jeden.) TBL si proto vyrobil svůj vlastní computer; stačila mu k tomu pájka, procesor M6800 a stará televize.

Po škole se TBL plácal v různých zaměstnáních, dokud nezískal vědecký kontrakt ve švýcarském CERNu. To je i dnes dobře známé středisko jaderného výzkumu poblíž Ženevy. Už v roce 1980 si Tim začal pohrávat s hypertextovým systémem, kterému říkal Enquire. Dalších deset let pak své dílo vylepšoval. Internet už tehdy ve své rudimentární podobě existoval, ale TBL chtěl něco pohodlnějšího. Chtěl dát sobě a dalším vědcům možnost, jak vystavit své poznatky a data na jakýchsi veřejných nástěnkách a vzájemně je pospojovat.

Tim napsal první prohlížeč a 6. srpna 1991 zprovoznil i první webovou stránku – info.cern.ch. Popsal na ní, k čemu World Wide Web slouží, jak sehnat prohlížeč a jako jej nainstalovat. Zároveň sem začal dávat linky na první odvážné kolegy, takže na info.cern.ch vznikl i webový katalog.

Jak vzniklo jméno World Wide Web? Stačilo málo a mohli jsme místo www psát „moi“ nebo dokonce „tim“. První byla zkratka z Mine Of Information („důl informací“, ale také francouzsky „já“), to druhé zase The Information Mine (velmi kreativní „informační důl“). Pak ale Timovi přišly oba návrhy moc egocentrické, takže se rozhodl pro neutrální WWW.

Největším Timovým počinem bylo to, že svou technologii dal celému světu zadarmo, bez jakýchkoliv licenčních poplatků. V dnešní době, kdy už je autorskými právy chráněno snad i škrábání na zadnici, je to čin hodný obdivu. Novináři se Tima často ptají, jestli toho zpětně

Tim Bernes-Lee napsal první prohlížeč a 6. srpna 1991 zprovoznil i první webovou stránku – info.cern.ch. Popsal na ní, k čemu World Wide Web slouží, jak sehnat prohlížeč a jako jej nainstalovat.

nelituje. Web se rozrostl tak kolosálně, že jeho autor by byl jistě bohatší než všichni Gatesové světa. TBL ale vždy odpovídá, že to rozhodnutí bylo správné. Kdyby web zůstal jeho proprietární technologií, třeba by se nikdy tak nechytil.

Volného webu se brzy chopili jiní a udělali z něj to, co známe dnes. Studenti z Helsinského technologického institutu napsali Erwise – první browser pro unixové stroje. Pei Wei z kalifornského Berkeley vytvořil Violu. Timovi kolegové z CERNU naprogramovali Sambu, prohlížeč pro Macintoshe. A Marc Andreesen z University of Illinois stvořil Mosaic/Netscape, který spustil lavinu. Pro konzervativního vědce Tima to někdy bylo trochu moc. Zamýšlel web jako vážné médium pro fyziky a grafika mu připadala frivolní. Andreesen dodnes vzpomíná, jak mu TBL v roce 1993 vyčinil, že „do toho přidal ty obrázky“. Timovi se nelíbilo ani to, že linky mají obvykle modrou barvu. Kdyby bylo po jeho, byl by celý web dozelena, protože to je barva přírody.

V roce 1994 Tim přesídlil do MIT a stanul v čele konsorcia W3C, které velmi demokratickou cestou spravuje webové standardy. V roce 1997 mu královna udělila Řád britského impéria a letos mu udělali radost už zmínění Finové, kteří ke své ceně přidalo rovnou i milion eur. Tim Berners-Lee tedy zase až tak chudý není, i když vedle internetových podnikatelů je to pořád žebrák. Ale co, chudoba cti netratí. A v případě Tima to platí dvojnásob.

Martin Jaroš
je stálým spolupracovníkem magazínu Professional Computing a Telnet.cz.

Více informací najdete na www.telnet.cz.