Donald Trump si stěžuje, že Google ve výjezdu zpráv upřednostňuje články, které...

Donald Trump si stěžuje, že Google ve výjezdu zpráv upřednostňuje články, které jsou k prezidentovi kritické | foto: montáž: Pavel Kasík, Technet.czProfimedia.cz

Google manipuluje, stěžuje si Trump. Má pravdu? Jak řazení funguje?

  • 175
Americký prezident Trump si na Twitteru postěžoval, že jej Google poškozuje a manipuluje s výsledky vyhledávání. Jeho stížnost je sice zjednodušující, ale naráží na skutečný problém, se kterým se technologické firmy musejí vyrovnat. Jak nabídnout lidem to, co chtějí, a přitom je neodříznout od reality.

Americký prezident Donald Trump dlouhodobě vede válku s novináři. Těm, kteří o něm neinformují tak, jak si představuje, přezdívá „fake news“, konkrétně třeba nejpopulárnější americké zpravodajské televizi říká „fake CNN“ (tedy falešná CNN) a slavným The New York Times „failing NYT“ (krachující NYT).

Dva Trumpovy časně ranní tweety na sebe navazují a zabývají se hned několika aspekty: konkrétními výsledky vyhledávání v Googlu na dotaz „Trump News“, obviněním Googlu z „manipulace“ výsledků, jakýmsi statistickým odhadem, obecným obviněním technologických firem z upozaďování konzervativních názorových proudů a slibem nějakého budoucího opatření.

28.srpna 2018 v 11:24, příspěvek archivován: 28.srpna 2018 v 14:46

Google search results for “Trump News” shows only the viewing/reporting of Fake New Media. In other words, they have it RIGGED, for me & others, so that almost all stories & news is BAD. Fake CNN is prominent. Republican/Conservative & Fair Media is shut out. Illegal? 96% of...

28.srpna 2018 v 11:34, příspěvek archivován: 28.srpna 2018 v 14:46

....results on “Trump News” are from National Left-Wing Media, very dangerous. Google & others are suppressing voices of Conservatives and hiding information and news that is good. They are controlling what we can & cannot see. This is a very serious situation-will be addressed!

(Překlad: „Výsledky v Googlu na dotaz ‚Trump Zprávy‘ ukazují pouze falešná média. Jinými slovy, mají to zmanipulované, u mě i u ostatních, takže skoro všechny ty zprávy jsou negativní. Falešná CNN je prominentní. Republikánská, konzervativní a férová média jsou vynechána. Je to nezákonné? 96 procent výsledků na ‚Trump Zprávy‘ jsou z národních levicových médií, velmi nebezpečné. Google a další potlačují konzervativní hlasy a skrývají informace a zprávy, které jsou pozitivní. Ovládají to, co vidíme a co nevidíme. To je vážná situace - něco se s tím udělá.“)

Přestože se dopouští několika zásadních zjednodušení, Trump zde naráží na problém, který zdaleka není marginální. Pojďme se proto na tato témata podívat postupně.

Problém 1. Každý vidí na Googlu něco trochu jiného

Výsledky Google News na dotaz „Donald Trump“

Dá se předpokládat, že tweet psaný v půl šesté ráno washingtonského času Donald Trump nepřipravoval předem, ale že jde o výsledek nějakého aktuálního dojmu. Je možné, že Trump dal vyhledat na Google pojem „Trump News“ a tweet je reakcí na to, co viděl. Protože používá číslo 96 %, zřejmě odkazuje na výsledek postřehu redaktorky Pauly Bolyardové z PJ Media, která vyhledávala slovo Trump ve vyhledávači a sledovala, která média se dostala mezi prvních sto výsledků: „Není to zrovna vědecké měření, ale ukazuje to jasné zkreslení směrem k levicovým médiím.“

V reakci pro BBC mluvčí společnosti Google uvedl: „Výsledky vyhledávání nejsou využívány k nastolování politické agendy. Nestraníme žádné politické ideologii. Neustále vylepšujeme vyhledávací algoritmy a nikdy neřadíme výsledky za účelem manipulace politického smýšlení.“

Problém je, že my v podstatě nemůžeme vědět, co Trump (nebo kdokoli jiný) vidí, když hledá „Trump News“. Jak nám vysvětlil Amit Singhal, viceprezident Googlu pro vyhledávání, různí lidé vidí na stejný dotaz různé výsledky. Vyhledávač bere při řazení výsledků v potaz stovky různých aspektů, od lokalizace až po osobní preference, historii, odhadované zájmy, použitý operační systém nebo denní dobu. Google tomu říká „vědomostní vyhledávání“ - algoritmus se snaží nabídnout danému uživateli ty (pro něj a v danou chvíli) nejrelevantnější personalizované výsledky.

Výsledky Google News na dotaz „Donald Trump“ ve stejný okamžik ze stejného počítače. Vlevo přihlášené okno autora, vpravo anonymní okno.

Nemůžeme tedy nijak ověřit, zda Trump skutečně viděl 96 % zpráv negativních. Zdá se to nepravděpodobné. Je nicméně jasné, že výsledky se liší člověk od člověka, a to i na základě toho, co daný uživatel předtím vyhledával nebo na které články klikal. Podobně jako Facebook personalizuje uživatelům to, co vidí jako první, když se přihlásí, má také každý člověk odlišné, na míru ušité výsledky zpráv na Googlu.

Stejnou chybu ostatně udělali všichni, kteří na Trumpův tweet odpovídali a screenshotem mu dokazovali, že se mýlí, protože jeho „oblíbené“ Fox News jsou mezi zprávami zobrazené prominentně. To, že se tak zobrazí někomu, neznamená, že se tak zobrazují všem. Je tedy klidně možné, že kdyby se udělala rozsáhlá analýza, mohl by se nějaký takový sklon, o kterém mluví Trump, ukázat.

Problém 2. Netransparentní řazení výsledků

Trump v tomto případě (byť trochu oklikou) naráží na nesporně důležité téma, a sice na netransparentnost algoritmů, které určují, co se zobrazuje výše a co níže. Tímto problémem trpí skoro všechny moderní služby, které chtějí být nějakým způsobem „inteligentní“ a rozhodují za uživatele, co zařadí mezi hlavní výsledky a co spadne dolů, často mimo dosah pozornosti uživatele.

Google nedávno aktualizoval vzhled i fungování své služby Google News a nově nabízí přehled všech zpráv, které na dané téma eviduje. Připomeňme, že Google sleduje stovky zdrojů, od velkých mediálních domů po malé lokální noviny nebo i relativně nevýznamné blogy. Automatizovaný algoritmus na základě analýzy textu hledá (někdy úspěšně, někdy méně) společná témata, která pak nabízí pohromadě. Pouze několik článků se probojuje na nejvyšší pozice. Google bere v úvahu například to, v jakém sledu články vznikaly, jakým způsobem na sebe odkazují nebo kolik prostoru tématu věnují.

Automaticky sestavené výsledky Google News na konkrétní kauzu (Trump oznámil dohodu s Mexikem). Stránka obsahuje 1) výběr zpráv, 2) výběr videoklipů, 3) související zprávy v čase, 4) výběr názorových textů, 5) výběr tweetů, 6) všechny další zprávy (obvykle několik desítek až několik set, dle tématu).

Co všechno dalšího bere Google v potaz? To možná nevědí ani samotní programátoři: „Google rozumí tomu, jací lidé, místa a věci jsou účastníky zprávy, a hledá, jak spolu zprávy navzájem souvisí,“ píše Google na svém blogu. Jinými slovy, algoritmus si to přebere, algoritmus se neustále učí.

Přestože Trump přistupuje k problému „manipulace“ poněkud jednostranně, lze říci, že se ve své kritice neprůhledných algoritmů alespoň rámcově shoduje s některými mediálními kritiky a odborníky.

Problém 3. „Fake news“ jako nálepka na to, co se nehodí

Byly doby, kdy nálepka „fake news“ (falešné zprávy) měla konkrétní význam. Popisovala webovou stránku, která se tváří jako zpravodajská, ale ve skutečnosti to byla stránka navržena za jiným účelem (například prodej zboží nebo získání kliků). Příkladem je třeba producent falešných zpráv Jestin Coler. Po amerických prezidentských volbách v roce 2016 se ovšem na tento pojem nabalily různé další významy: propaganda, nepravdivé zprávy, zprávy zavádějící nebo názorové...

Pravda vs. lež

Proč se na internetu kecy šíří rychleji než fakta?

Podívejte se na rozsáhlou studii šíření zpráv na sociální síti Twitter

Donald Trump si poté nálepku „Fake News“ upravil pro své účely, zašpičatil ji a začal tímto termínem označovat zprávy, které on sám považuje za neférové nebo negativní. Jako „Fake News“ označuje například CNN, Washington Post nebo The New York Times. Také jeho poslední tweet je toho dobrým dokladem. Nevyjadřuje se k tomu, zda jsou zprávy pravdivé či nepravdivé.

Firmy jako Google a Facebook testují různé způsoby, jak vnést do něčeho tak zmateného, komplexního, rozhádaného a fluidního, jako je politické zpravodajství, určitý „objektivní“ prvek. Jedním z řešení, které se nabízí, jsou různé fact-checkingové služby. Google News zvýrazňují „Fact Check“ (ověřování faktů) jako samostatnou kategorii zpráv už od října 2016, Facebook s fact-checkingovými službami experimentuje od prosince 2016.

Dobře provedený fact-checking může být skutečně užitečný nástroj. Pokud ověřování probíhá za použití veřejně dostupných zdrojů, jde o důležitou (byť zdlouhavou a často nudnou) formu novinářské práce.

Kromě nezávislých fact-checkerů typu PolitiFact.com mají své ověřovací rubriky i velká média. Třeba Washington Post (Trumpem v minulosti označen za Bezosovy lobisty) ukazuje, že mnohé zprávy, které Trump ve své době označil jako „fake news“, se později ukázaly býti pravdivými.

Lingvisté ale upozorňují, že Trump používá slova „fake news“ ve zcela jiném kontextu než novináři: „Trump rád označuje zpravodajství, které kritizuje jeho výroky, za fake news, a z jistého pohledu má pravdu. Pro něj a pro jeho příznivce nejsou prezidentova vyjádření něčím, co lze brát jako definitivní,“ píší lingvisté z Harvardovy univerzity

Konkrétně ve svých tweetech Trump nemluví řečí státníka, ale řečí sociální sítě. „Testuje si své výroky,“ píše ve své analýze George Lakoff, „ověřuje, jak na to lidé reagují. Nebere to tak, že by všechno, co napíše, myslel vážně nebo tím byl nějak vázán.“ 

Problém 4. Polarizace médií v USA

Trumpova rétorická taktika označovat názorové protivníky jako „falešné zprávy“ zapadá do situace politické polarizace na americkém mediálním trhu. Z dat získaných dotazníkovým šetřením v roce 2014 lze zjistit, že co se týče důvěry v jednotlivá média, levicoví a pravicoví čtenáři mají téměř nulový průnik.

Podrobný přehled jednotlivých médií a jejich důvěryhodnost napříč politickým spektrem. Jedině The Wall Street Journal, BBC, The Economist a Google News mají důvěru napříč celým spektrem. CNN je důvěryhodné pro levou část spektra a střed, Fox News pro pravou část spektra a střed. Nikdo pak v roce 2014 nevěřil BuzzFeedu.

Obrazně řečeno lidé sledující „konzervativní“ média mohou mít o aktuálním dění představu zcela odlišnou než ti, kteří sledují média liberální. Existují také média středová, nicméně další graf ukazuje, že především politická pravice v roce 2014 dávala disproporční důvěru v jedno jediné médium, Fox News.

Z výzkumu amerického publika v roce 2014 vyplynulo, že CNN patří k nejdůvěryhodnějším zdrojům nalevo (“liberálové“) a uprostřed, následovaná velmi těsně NPR a lokálními televizními stanicemi. Napravo (“konzervativci“) dominuje televizní stanice Fox News, a to s výrazným náskokem.

Tato polarizace mediální je důsledkem (a zároveň i katalyzátorem) polarizace politické. Spolupráce mezi republikány a demokraty ve Sněmovně reprezentantů je v posledních desetiletích takřka zanedbatelná.

Vizualizace politické blízkosti hlasování mezi republikány (červení) a...
Vizualizace politické blízkosti hlasování mezi republikány (červení) a...
Vizualizace politické blízkosti hlasování mezi republikány (červení) a...
Vizualizace politické blízkosti hlasování mezi republikány (červení) a...

Vizualizace politické blízkosti hlasování mezi republikány (červení) a demokraty (modří) v americké Sněmovně reprezentantů. Roky 1951, 1981, 2005 a 2011.

Důsledkem politické a mediální polarizace je třeba dojem obou stran (liberálů/demokratů i konzervativců/republikánů), že druhá strana je nechápe a ohrožuje je. Není těžké si domyslet, jak takový pohled na svět znemožňuje vzájemný dialog či jenom hledání řešení napříč politickým spektrem.

Rozdělená Amerika: Výzkum PewResearchCenter v roce 2016 ukázal, že republikáni a demokraté se svých „protivníků“ bojí, jsou na ně naštvaní a zažívají výraznou frustraci.

Proč na faktech nezáleží? Důsledky polarizace v praxi:

Problém 5. Technologické firmy se dlouho vymlouvaly

Mark Zuckerberg vypovídá před americkým Kongresem (10. dubna 2018)

V takovémto polarizovaném prostředí jsou technologické firmy - z nichž většina sídlí v Kalifornii, tradičně liberálním státě - logicky na ráně. Mark Zuckerberg například před Kongresem musel odpovídat i na to, zda Facebook úmyslně straní liberálnímu proudu na úkor toho konzervativního. Počátkem roku 2016 byl Facebook bývalými pracovníky mediálního týmu nařčen z toho, že uměle snižoval důležitost konzervativních médií.

Firmy jako Google, Facebook, Reddit nebo Twitter se dlouho označovaly za „neutrální platformy“. Odkazují se na tzv. sekci 230, americký zákon z roku 1996, který podle některých odborníků vůbec umožnil existenci internetu tak, jak jej známe. Tento zákon totiž internetové firmy zbavuje zodpovědnosti za obsah, který na web nahráli uživatelé. Díky tomu mohou vedle sebe existovat vydavatelé (například on-line magazíny) a platformy (například diskuzní servery).

Problém je, že něco jako „neutrální platforma“ v současném internetovém prostředí prakticky nemůže existovat. Platforma, která by byla striktně neutrální (například 4chan.org), totiž riskuje, že se stane útočištěm spammerů, marketerů, trollů, exhibicionistů a podvodníků. Všechny úspěšné mainstreamové platformy proto uplatňují nějakou selekci. A uživatelé si mohou vybrat takové platformy, jejichž selekce jim vyhovuje.

Google a Facebook jsou ovšem tak ohromné platformy, že jejich zodpovědnost dosahuje jiné, celospolečenské, globální úrovně. Obě firmy se v posledních letech snaží přistupovat k selekci a řazení transparentněji. Zároveň slibují, že na problém „pustí“ nástroje umělé inteligence, což představuje další těžko kontrolovatelnou vrstvu algoritmů.

Donald Trump své tweety namířil proti Googlu z celkem sobeckého důvodu: nelíbilo se mu, že se o něm ve vyhledávání neobjevují pozitivní zprávy. V obecné rovině jeho kritika představuje výzvu, se kterou se musí vypořádat nejen americká veřejná sféra: toky informací jsou neprůhledné a důsledkem je polarizace a odcizení.