„Edward Snowden je mladý Američan, který se dozvěděl o odposlouchávání obyvatelstva na masové úrovní, které bujelo řadu let bez demokratického dohledu. Navzdory riziku na tuto nepravost upozornil,“ píše nová petice za amnestii pro Snowdena, organizovaná lidskoprávními organizacemi ACLU, Amnesty International a Human Rights Watch.
„Snowden by měl být oslavován jako hrdina. Místo toho žije v exilu v Moskvě a jedná se s ním jako se špiónem, kterému by podle zastaralých zákonů měl hrozit trest desítek let ve vězení. (...) Naléhejte na prezidenta Obamu, aby Snowdena omilostnil a umožnil mu důstojný návrat domů.“
Sám Snowden uvedl, že je za tuto petici neskonale vděčný, přestože za ní nestojí. „Ano, jsou tu zákony, ale možná proto je tu možnost amnestie,“ myslí si Snowden. „Amnestie je tu kvůli výjimkám, které vypadají nezákonně z hlediska litery zákona, ale když se na ně podíváme z hlediska morálního, když se na ně podíváme z hlediska etického, z hlediska výsledků, ukáže se, že to byly užitečné a důležité věci.“
Snowden tak naráží na to, že i prezident Obama a další kritikové uznávají, že díky Snowdenovým dokumentům a následnému zveřejňování v médiích došlo k informování veřejnosti, důležité reformě a posílení dohledu nad tajnými službami. To samo o sobě ale samozřejmě nestačí k tomu, aby se Snowden vrátil do USA, jako kdyby se nechumelilo.
Padouch, nebo hrdina? Snowden rozdělil společnost
Případ SnowdenTAJEMSTVÍ: Washington špehuje miliony Američanů ODHALENÍ: Zprávu vynesl bývalý technik CIA ÚTĚK: Snowden uprchl z USA do Hongkongu  Edward Snowden vynesl v květnu 2013 informace z NSA, protože "nechtěl žít ve světě, kde nikdo nemá žádné soukromí". OBVINĚNÍ: Je to špion a zloděj, jdou po něm USA POTVRZENÍ: Bývalí agenti NSA podpořili Snowdena SLEDOVÁNÍ: NSA sleduje prakticky vše, co děláte na internetu |
Devětadvacetiletý Edward Snowden, bývalý spolupracovník NSA, na jaře roku 2013 vynesl citlivé dokumenty z amerických tajných služeb a upozornil na masivní sběr citlivých dat. Společnost se prakticky přes noc rozdělila na dva tábory. Respektive na tři tábory - přičemž tomu třetímu jsou věci týkající se soukromí víceméně lhostejné.
Ne každý však chce žít pod utajeným dohledem. Ti, kteří Snowdenovi fandili, poukazovali na důležitost dozoru nad tajnými službami. Tím, že Snowden ukázal, jak špatně tento tajný dozor funguje (tajný soud FISA neměl ve zvyku zamítat žádosti o sběr dat) a jak těžké je pro velké firmy odmítnout spolupráci s NSA (opět kvůli tomu, že proces je tajný), odkryl veřejnosti zákulisí celosvětového odposlouchávání.
Odborníci sice o podobných možnostech již dlouho věděli, ale zveřejněné dokumenty, které Snowden předal vybraným novinářům, poprvé jasně ukázaly škálu tohoto sledování. Narozdíl od Wikileaks tak Snowden rozložil zodpovědnost za zveřejnění - nechal na konkrétních týmech novinářů, co a jak (a kdy) zveřejní. Pro bojovníky za lidská práva, IT nadšence a část veřejnosti byl Edward Snowden hrdina, který obětoval svou slibně rozjetou kariéru, aby se na povrch dostala pravda. Génius se smyslem pro spravedlnost.
Na druhé straně byli ti, kteří věří státu a jeho institucím. Snowden byl pro ně perfektní ukázkou nevděčného zrádce. Mladý „ajťák“, který, místo aby dělal, za co je placený, se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Zbaběle utekl do ciziny, místo aby řešil problémy zevnitř. Dal dokumenty novinářům, aniž by všechny tyto dokumenty přečetl a způsobil tak únik dat důležitých pro národní bezpečnost (i když se zatím neprokázalo, že by „měl na rukou krev“). Navíc, pokud měl Snowden nutkání upozornit na nekalé počínání NSA, proč si nevybral interní cestu, proč musel jít za novináři, proč musel opustit USA, proč se skrývá v Rusku?
A proč vlastně musí být hrdina dokonalý?
Podle některých odhadů vynesl Edward Snowden až 1,7 milionů dokumentů. Celkové číslo je určitě nižší, ale rozsah úniku je zřejmý. Snowden od začátku zdůrazňoval, že jeho role není role člověka, který dokumenty bude zveřejňovat. „To jsem nechal na novinářích, to je jejich práce,“ zopakoval v nesčetném množství rozhovorů.
Toto promyšlené rozhodnutí, které lze chápat jako moudré uznání vlastní zaujatosti nebo jako alibismus, Snowdenovu situaci velmi zkomplikovalo. Publikování informací vycházejících ze Snowdenových dokumentů je na reportérech z celého světa (zpočátku především britském Guardianu a americkém Washington Postu, později třeba The Interceptu). Ti ale těžko půjdou před soud - svoboda slova a svoboda tisku je princip, od kterého si každý státní zástupce drží zdravý odstup.
Snowdena by naopak před soudem rádi viděli všichni, kteří nechtějí, aby jeho příklad posoužil jako návod dalším „idealistům“. A proto hledají, kde Snowden udělal chybu, která jej ze statečného whistleblowera promění ve zrádce.
Případ Snowden odhaluje tragickou tendenci polarizované společnosti. Černobílé vidění. Padouch, nebo hrdina! Ale co když je Snowden obojí?
- Proč je hrdina: nedá se pochybovat o tom, že jednal nezištně, na úkor vlastního pohodlí a bezpečí a zřejmě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ve snaze o co možná největší transparentnost.
- Proč je zřejmě zločinec: Při plném vědomí, plánovaně a ve velkém porušil zákon. Zvážil rizika, ale vzhledem k množství informací, které reportérům předal, nemohl zaručit, že jeho akce někoho neohrozí, ať už jde obecně o zájmy USA, nebo přímo konkrétní lidi, jejichž bezpečí závisí na utajení informací.
Edward Snowden ani jeho právníci zřejmě nevěří, že by jej částečně utajený soud osvobodil. Proto se připojují k žádosti o prezidentskou milost. A je jasné, že čím dříve, tím lépe. Oba prezidentští kandidáti - Donald Trump i Hilary Clintonová - už avizovali, že se Snowdenem nesouhlasí a vypořádali by se s ním „velmi důrazně“.
