Z webových stránek, kongresových sálů a soudních síní se problematika šíření hudby po internetu konečně dostala také mezi prostý lid. Proslulý debatní klub Oxford Union, z jehož řad se rekrutují přední britští politici, si k diskuzi pozval zástupce hudebního průmyslu. Motto večera znělo: "Věříme, že myšlenka volné hudby je hrozbou pro její budoucnost."
Diskuze se zúčastnilo několik stovek nadšených studentů, kteří přišli vyjádřit svůj názor na P2P sítě. U řečnického pultu se vystřídali například předsedkyně RIAA Hilary Rosen, prezident IFPI Jay Berman či Ronnie Gurr za nezávislý label V2. Za muzikanty měli promluvit Chuck D. a Bruce Dickinson, ti se bohužel na poslední chvíli omluvili.
O všeobecné veselí se ve svém projevu postarala hned zkraje Hilary Rosen. Přítomné se tvrdošíjně snažila přesvědčit, že v USA nebyla dosud vydána žádná hudební CD s ochranou proti kopírování. Server FatChucks.com ji ovšem usvědčuje z prvotřídní lži a ostatně i na Technetu jsme o copy-protected discích leccos napsali. Následně si první dáma amerického nahrávacího průmyslu pod sebou podkopla vlastní stoličku, když prohlásila, že nová hudba bude vznikat dál, ať už se v budoucnu stane cokoliv.
Hilary si věřila až nezdravě. Aby dokázala, že její tvrdý postoj vůči P2P sítím je správný, nařídila přítomným: "Kdo si stahujete hudbu z internetu, zvedněte ruku!" Většina rukou šla bez otálení vzhůru. "A teď," pokračovala Rosen, "nechte ruku nahoře, pokud si díky internetu kupujete víc cédéček." K jejímu velkému překvapení se počet končetin ve vzduchu nezměnil. Hilary znejistěla. Následně prý začala klást podivné zmatečné otázky, aby počet vztyčených paží co nejvíc zkorigovala...
Hilary Rosen debatuje s účastníkem oblečeným
do trička s logem "chráněných" CD
Jeden z mluvčích hudební koalice se zabýval negativním dopadem aktivity P2P sítí na prodejnost nového alba rockové skupiny Linkin Park. Vedoucí oponentů mu skočil do řeči s tím, že si osobně album stáhnul a poté šel koupit do obchodu, a požadoval přesné údaje o počtu stažení a prodaných kopiích. Mluvčí ho odbyl s tím, že stejně jako on, ani tazatel nemůže mít k dispozici přesné údaje, ale určitě je to velmi znepokojující. Předchozí "průzkum" Hilary Rosen o vlivu stahování na prodejnost vůbec nebral v potaz.
Prezident IFPI Jay Berman toho příliš neřekl. Měl na sezení ze všech nejkratší projev, z nějž mj. vyplynula tato perlička: "Každá generace měla specifický způsob, jak se dostat k hudbě. Vy používáte sdílení souborů. Což je naprosto strašné." Současní mladí lidé jsou zkrátka automaticky zloději duševního vlastnictví.
Tečku za slovní přestřelkou udělal zakladatel nezávislého labelu V2 Ronnie Gurr. Namísto oslavných ód začal špičky hudebního průmyslu ostře kritizovat. Postavil se na stranu uživatelů P2P a prohlásil, že je ani v nejmenším nepovažuje za kriminálníky. Nasbíral prý dostatek důkazů o tom, že internet hudbě neškodí, ale pomáhá jí. Rozhodně se podle něj nedá krádeží nazvat případ, kdy hudební fanoušek slyší novou skladbu v rádiu, zatouží po ní a stáhne si ji na disk. Vždyť ji přece slyšel ve veřejném rozhlase! Nakonec svého projevu vytáhl ještě další důkazy - tentokráte o tom, za jak závratnou částku věnoval hudební průmysl Howardu Bermanovi, aby v Kongresu představil kontroverzní zákon umožňující napadání P2P sítí.
Na úplný závěr bylo připraveno hlasování, nakolik přítomní souhlasí s heslem večera: "Volné šíření ohrožuje budoucnost hudby." K započítání hlasu stačilo projít dveřmi s nápisem "ano" nebo "ne", podle přesvědčení každého jedince. Nutno podotknout, že Hilary Rosen málem hlasovala "ne". Byla ještě natolik rozrušena ze svého neúspěchu, že nedávala pozor.
Výsledky hlasování patrně nikoho nepřekvapí. Představitelé hudebního průmyslu si sympatie veřejnosti nezískali a prohráli v poměru 72:256! RIAA a spol. se tak konečně mohli přesvědčit o postoji široké veřejnosti k hudbě na internetu na vlastní kůži.
