Trocha ohlédnutí
Hudbu si lidé kopírují od té doby, co se masivněji rozšířily kazetové rekordéry. Poté přišlo CD, které bylo dlouho pro kopírovače tabu - přepisovací mechaniky stály mnoho a pálit se jednoduše příliš nevyplácelo. Rozmach vypalovaček nastal v devadesátých letech, kdy se každým rokem snižovala cena hardwaru i médií.
Software vznikl jako nedílná součást počítače a ten by bez obslužných programů vlastně ani nemohl fungovat. Programy ovšem bylo nutné do počítače nějak dostat, a tak vznikly diskety, které následně nahradily CD-ROMy a v brzké době bude stále více programů a her dodáváno na DVD.
Proč se hudba a software vlastně "krade"?
Sehnání nelegálního audio CD či CD-ROMu s programem je snadné. Kdo na koupi originálu nemá, většinou stejně neodolá a investuje pár korun do média, na něž následně hudbu za stovky či software za tisíce zkopíruje a bez ostychu interpreta poslouchá, respektive využívá program.
Jsou však i tací, kteří by si hudbu chtěli nejprve poslechnout a až na základě kvality CD se rozhodnout, zda autora podpoří. Takovýchto posluchačů je více, než by se mohlo zdát. Podle nejnovějšího průzkumu si ze všech lidí, kteří hudbu stáhnou či vypálí, CD následně koupí 90 procent z nich. Není tedy pravdou, že "stahovači" by hudbu zabíjeli. To jen půlminutové hudební ukázky na stránkách labelu či skupiny, případně možnost poslechnu alba v obchodě, příliš nelákají. Navíc originální booklet se dá do srovnatelné kvality zkopírovat těžko.
Podobná situace panuje u softwaru. I ten si chce uživatel vyzkoušet, aby nekupoval zajíce v pytli. Žel, mnoho výrobců "okoukání" softwaru neumožňuje. Asi nejvíce "pálenými" jsou operační systémy z řad Microsoftu, následované kancelářskými balíky či antiviry. První dva jmenované si vyzkoušet takřka nelze a ti, kteří ví o reklamách hlásajících "náš software je nejlepší, nejstabilnější..." své, si raději seženou nelegální CD, aby se o proklamovaných kvalitách softwaru přesvědčili sami. Pokud dojdou k názoru, že software za něco stojí, často se rozhodnou pro koupi.
Vždy se samozřejmě najde určité procento uživatelů, kteří prostě kradou ze sportu a na jejich počítači nesmí chybět nejnovější programy, samozřejmě všechny nelegálního původu.
Stejně jako u hudby a softwaru, platí tatáž "pravidla" u filmů. Ty se objevují prvotně jako nepříliš kvalitní kinonahrávky, posléze ripy z DVD, na západ od nás vydávané na tomto médiu často souběžně s premiérou u nás. Nemálo uživatelů po filmu lačnících si jej sežene. Poté však tito filmoví fandové stejně vyrazí do kina, aby si film prohlédli v mnohem lepší kvalitě, než je DivX, a s mnohem lepším ozvučením.
"Kradete" také? Vyjádřete se v diskuzi.
