Konzervativní komentátor si všiml, že v Michiganu naskočilo Bidenovi 100 % nových hlasů.
„Nejnovější data přiřkla Bidenovi 100 % všech nově sečtených hlasů, více než 128 tisíc!“ všiml si ráno po volební noci Matt Mackowiak, marketingový specialista a konzervativní komentátor. Opíral se o data hlášená lokálními volebními komisemi. A screenshot, kterým to doložil, skutečně vypadal jako důkaz nějaké nekalosti. Zatímco Bidenovi na něm přiskočilo 138 tisíc hlasů (nikoli 128), Trumpovi hlas ani jediný.
Jeho tweet začal nabírat na popularitě a nasbíral za několik hodin 20 tisíc retweetů. Jedním z těch, který Mackowiakovo odhalení poslal dále, byl i prezident Donald Trump, který jej doplnil komentářem „O CO TADY JDE?“
V tu dobu ale už bylo jasné, že v Michiganu vznikla chyba přepisováním výsledku. Neměla vliv na sčítání hlasů, projevila se pouze v průběžně zveřejňovaných ukazatelích. Sám Mackowiak později svůj tweet smazal: „Šlo o překlep. Kdo ho sdílel, sdílel ho v dobré víře. Nyní jsem původní tweet smazal.“
Ale smazat může tweet pouze ze svého profilu. Tisíce dalších lidí jej sdílely na webu jako screenshot. Jeho postřeh se tak – navzdory své irelevanci – zařadil mezi často používané „důkazy“ toho, že demokraté při počítání falšují hlasy a „přisypávají“ hlasovací lístky pro Bidena. Tomuto narativu velmi svědčí vizualizace. Zdánlivé „dosypání“ hlasů pro jednoho kandidáta do databáze působí jako zjevný podvod.
A nepomůže ani poukázat na to, že při sledování postupného plnění databáze k takovým „jednostranným přisypáním“ přirozeně dochází, a to na obou stranách. Jde o důsledek toho, jak se do databáze doplňují hlasy. Ale po sítích se šíří převážně ukázky toho, kdy takto hlasy naskočily Bidenovi. Trumpovi příznivci tyto ukázky aktivně vyhledávají a spekulují, že prezident o těchto „skocích“ předem věděl.
„Trump na tato přisypání upozornil ještě dříve, než k nim došlo,“ spekuluje jeden z Trumpových příznivců na Twitteru.
Je to totiž narativ, na který prezident Trump připravoval své příznivce na svém Twitteru, na svých akcích a ve svých prohlášeních už od jara.
Pozor na podvody, volá prezident a hledá důkazy
Volební podvod je v USA relativně přísně trestán. Nejen kvůli vysokému trestu jde o jeden z nejméně rozšířených zločinů. Třeba v posledních prezidentských volbách v roce 2016, kde hlasovalo přes 137 milionů Američanů, byly odhaleny jen jednotky skutečných podvodů. Ani komise, kterou Trump po svém zvolení ustanovil, nenašla žádné důkazy o masivních podvodech. Celkově našli něco přes tisíc případů hlasovacích podvodů, ale nikoli v prezidentských volbách 2016, ale ve všech amerických volbách od roku 1948 dohromady.
Přesto Trump opakoval svoje tvrzení o tom, že „korespondenční hlasování“ bude 100% podvodné. Pomíjel při tom skutečnost, že on sám korespondenčně hlasoval v mnoha předchozích volbách.
Donald Trump se na současnou situaci připravoval už dlouho. Hlasování poštou napadal už od dubna. Nejintenzivněji v květnu (kde Twitter dal k jeho tvrzení upozornění na reálný stav věcí) a v říjnu (kdy už napadal přímo hlasovací systémy umožňující hlasování poštou v demokratických státech).
Důvodem, proč Trump ve svých tweetech napadá korespondenční hlasování, může být jeho předpoklad, že poštovní hlasy budou nahrávat demokratům. Obvykle tomu tak sice není, nicméně v roce 2020 se situace změnila kvůli pandemii. I díky prezidentovým prohlášením se značně liší, nakolik berou voliči republikánů a demokratů infekci novým koronavirem vážně. A tak zatímco počet republikánských voličů, kteří volili poštou, poklesl, mezi demokratickými voliči naopak stoupal.
A proto nyní Trump volá: „Zastavte podvod! Zastavte počítání hlasů!“
Prezident Trump od 4. listopadu vyzývá k tomu, aby se zastavilo sčítání hlasů. Ve státech, kde se ještě sčítá, totiž postupně přichází o svůj prvotní náskok, což je způsobeno vyšším podílem demokratů mezi těmi, kteří hlasují poštou, i vyšším zastoupením demokratických voličů ve velkých městech.
Podobně se prezident a jeho kampaň vyjadřují i v textových zprávách. Podle odhadů jich rozeslali asi 9 milionů.
Prezident vyzývá své podporovatele pomocí textových zpráv k zaslání finanční podpory, aby mohl bojovat s „pokusem levice ukrást volby“.
Trumpova prohlášení o tom, že korespondenční volební lístky budou falešné, připravily půdu pro jeho současné zpochybňování. Jeho výzvy „zastavte sčítání hlasů“ znějí jako výzvy diktátora (Trumpova administrativa ostatně v minulosti kritizovala státy, kde nedošlo ke spočítání všech hlasů). Jenže Trump ví, že jeho příznivci mu porozumí. A doufá, že mu pomohou najít co nejvíce ukázek volebního podvodu.
Twitter plný „podvodů“, „spiknutí“ a „falešných hlasů“
Nemusí jít přitom o důkazy, které by obstály u soudu. V době sociálních sítí a zběsilé mediální vřavy stačí virální videa, která ukazují možnost podvodu. Šířit se budou – stejně jako naše první ukázka – velmi rychle a bez ohledu na svou vypovídající hodnotu.
Během hodiny hledání jsme na Twitteru našli desítky různých obrázků, videí a fotografií, které údajně ukazují důkazy o „volebním podvodu“ nebo dokonce „velkém mezinárodním spiknutí“.
Ukázky teorií o podvodném spiknutí a falešných hlasovacích lístcích se šíří po sociálních sítích. Řadu z těchto teorií sdílel i prezident Trump nebo jeho syn Eric.
Nejčastěji se opakovala právě tvrzení o různých typech volebních podvodů:
- video, jak někdo pálí hlasovací lístky určené Trumpovi (po podrobném prozkoumání lze poznat, že nešlo o skutečné lístky)
- různé ukázky toho, jak někde ve statistikách náhle přibyl velký kus hlasů pro Bidena (na datech si můžete ověřit, že k takovým „podezřelým“ aktualizacím dochází každou chvíli na obou stranách)
- svědectví anonymních lidí o tom, že jsou nabádáni k tomu, aby „našli všechny hlasy, co kde jsou“ (anonymní svědectví, kde není jasné, odkud daný člověk je, nelze z podstaty věci ověřit)
- „Trumpovi voliči dostávali fixy, kterými byl jejich hlas zneplatněn“ (vyvráceno)
- hlasovali lidé, kteří jsou již dávno po smrti, včetně člověka narozeného v roce 1823 (šlo ale o údaj z roku 2019, chyba v záznamech o voličích byla opravena)
- volil William Bradley, který je už desítky let po smrti (po vyšetření se ukázalo, že jde pravděpodobně o chybu v záznamech, která nemá vliv na započtené hlasy)
Každé podezření na falešný hlas je potřeba vyšetřit. Ale vyšetření nějakou dobu trvá, a mezitím se podezření šíří a stává se dalším z „důkazů“ o masivním podvodu. Narativ je v tomto případě silnější než fakta.
Trumpovi podporovatelé protestují proti počítání hlasů. Jen ze samotné fotky není jasné, zda nápis „No Voter Fraud“ měl znamenat „řekni ne volebním podvodům“, nebo „žádný volební podvod není“. V různých státech totiž Trumpovi podporovatelé volí různé postupy, podle toho, zda by podle nich počítání hlasů jejich kandidátovi uškodilo, nebo pomohlo.
Uřícená mediální tvorba reality nahrává polarizaci
„Právě se nám dostala klíčová informace, že v Michiganu bylo spočteno dalších pět tisíc hlasů. Na naší interaktivní tabuli se načítají, barevná megamapa se nám nepatrně přepočítala. A my se můžeme našich statistiků ve studiu zeptat, co nám poskočení Bidena o desetinu procenta v tomto okrsku říká o jeho celkových šancích.“
Toto není doslovný přepis, vyjadřuje ale obecný dojem: prezidentské volební klání je v amerických televizích pokryto jako strhující sportovní zápas. Komentátoři jsou připraveni rozebrat každý moment, zazoomovat na každý zapadlý okres a s pořádnou pompou – někdy včetně zvukové znělky – oznámit, že další stát se „překlopil“ na stranu červeného Trumpa či modrého Bidena.
Tento spektákl je k vidění už minimálně od 90. let, kdy kabelové televize proměnily americké zpravodajství. Snaha udržet diváky u obrazovek až do časných ranních hodin je rok od roku promyšlenější. K tomu přičtěme sociální sítě, kde lidé v reálném čase komentují, co vidí v televizi. Televizní moderátoři pak na oplátku v reálném čase komentují, co vidí na sociálních sítích, a zběsilý kruh se roztáčí. Odstředivou silou vypadávají fakta, trpělivost a kritické myšlení.
To vše nahrává tomu, aby se šířily různé konspirační teorie. K dovršení výbušného mixu je ale potřeba dodat ještě jednu ingredienci: zdánlivě nesmiřitelnou polarizaci obou skupin, které proti sobě ve volbách stojí.
Modrá a červená realitaRozdělení americké společnosti není nové. Donald Trump toto rozdělení nezpůsobil – přestože by tomu někteří lidé rádi věřili. Pravdou je, že propast mezi levicí a pravicí, mezi demokraty a republikány, mezi liberály a konzervativci – zkrátka mezi modrými a červenými – roste už desítky let. Zatímco ještě v 90. letech mohli politici napříč politickým spektrem jakž takž spolupracovat, přibližně posledních 20 let je taková spolupráce téměř vyloučená (viz výzkum PEW Research o vnímání druhé strany, PDF). Obě skupiny si budují svou vlastní rétoriku, svůj vlastní pohled na věc a čím dál častěji také svou vlastní realitu. Napřed bylo rozdělení jen skrze konzumovaná média (například konzervativní FOX News vs. liberální MSNBC) a vyznačovalo se různým pohledem na stejnou událost, výběrem různých komentátorů nebo různými prioritami. Ale sociální sítě a internetové ministanice dotáhly toto rozdělení mnohem dále, a tlačí tím zpětně i na klasická média. Zobrazit více Sbalit |
Výsledkem je nejen různá interpretace událostí, ale i diametrálně odlišné povědomí o tom, co se vlastně děje. Každý člověk může přijmout jen omezené množství informací. A pokud všichni, koho znáte, něčemu věří, je velmi snadné tomu věřit taky, a naopak velmi obtížné to odmítnout. Internet teoreticky umožňuje lidem najít informace o různých pohledech na věc. V praxi ale lidé obvykle internet přirozeně používají především k vyhledání informací potvrzujících jejich názor.
„Většina lidí si na internetu vytváří a upevňuje své bubliny pohodlí, ve kterých nemusí řešit nepohodlné kontroverze, ve kterých nemusí obhajovat své myšlenky nebo něco vysvětlovat,“ přiblížil nám tento fenomén sociolog Zygmunt Bauman. „To jediné, co slyšíte, je ozvěna toho, co sami říkáte. Kam se podíváte, vidíte to, co chcete vidět, totiž odrazy sebe sama.“
Křehká důvěra v demokracii
Trumpova výzva „zastavte počítání hlasů“ je srozumitelná jen jeho nejskalnějším příznivcům. Pro ostatní je příznakem neschopnosti prohrávat, nebo dokonce zavání nedemokratickými sklony. I někteří představitelé republikánské strany se proti takové rétorice ohradili. „Bylo těžké se (na prezidentovu tiskovou konferenci) dívat,“ řekl republikánský senátor Pat Toomey. „Počítání zkrátka nějakou dobu trvá. Prezident tvrdí, že se jedná o nějaký ohromný podvod, ale nic takového důkazy neukazují.“
Dohady o údajném masivním volebním podvodu – spolu s anekdotickými útržkovitými zkazkami a příklady údajných důkazů – se ale budou šířit i nadále. Pro Trumpovy příznivce může být napomenutí i z prezidentovy vlastní strany vnímáno nikoli jako připomínka demokratických principů, ale jako další důvod, proč o to více razit teorii o spiknutí. Do toho se zapojí i zahraniční dezinformátoři, kteří mají vždy radost, když mohou podpořit nějakou již existující americkou kontroverzi (v době psaní článku byly účty Donalda Trumpa a Joe Bidena nejčastěji odkazované přezdívky na twitterových účtech známých dezinformátorů).
Demokracie je založená na důvěře. Současná mediální situace v USA nahrává extrémní polarizaci a důvěru v média naopak potlačuje. Přijmout výsledek voleb – i takový výsledek, který pro nás není příznivý – je základem fungování demokratické společnosti. Je možný díky tomu, že lidé výsledkům věří jakožto odrazu reality. Pokud se tuto důvěru ve sdílenou realitu podaří narušit, snižuje se šance na to, že výsledek voleb bude společností přijat jako férový.
Sčítací centra se potýkají s rekordním počtem hlasovacích lístků.
Přitom by paradoxně stačilo jen chvilku počkat. Spočítání hlasů netrvá o mnoho déle než obvykle. Jen jsou tentokrát výsledky těsnější, a proto také mnohem sledovanější. Ale i v jiných letech se hlasy počítají několik dní poté, co je dohlasováno.
Média závod v přepočítávání sledují až s legrační nedočkavostí, a ta se logicky přenáší i na publikum. Přitom neexistuje rozumný důvod, proč sledovat průběžné výsledky a nepočkat si dva dny na ty závěrečné. Vede to jen k tomu, že desítky expertů (a v podstatě každý, kdo si chvilku hrál s Excelem) se snaží odvodit z neúplných dat výsledek. Přitom za několik dní bude výsledek k dispozici, bez nejistoty, odhadů a extrapolací.
Média kritizují, že se šíří nesmyslné teorie. Ale sama k tomuto šíření přispívají tím, že se snaží zcela zbytečně odhadovat výsledky, místo aby na ně chvíli počkala. Samozřejmě, diváci to chtějí. Nesmíme se pak ale divit, když se v takové atmosféře šíří nesmysly. Donald Trump umí mediálního pokrytectví fantasticky využívat. Jeho výroky o tom, že „počítání nových hlasů je podvodné“, jsou účelové nepravdy, které míří ke znevěrohodnění voleb. Trump zve své příznivce do své vlastní alternativní reality. A bude záležet jen na nich, zda i tentokrát jeho pozvání přijmou.
