Jen v letošním roce se počet registrací domény .su zvýšil o 45 procent. Součástí malé, ale stále rostoucí komunity odolávající snahám o internetové vyklučení sovětské bašty jsou blogeři, podnikatelé i kovaní komunisté.
Důvodem je také potenciální zisk, kdy mnozí weboví podnikatelé zabírají oblíbená, známá či snadno zapamatovatelná jména, která už jsou na jiných doménách obsazená. Malá moskevská opravna automobilů specializující se na vozy značky Ford tak má domovskou stránku "ford.su", zatímco majitelem domény "apple.su" je Moskvan, který se otevřeně hlásí k tomu, že by potřeboval nový laptop - a nemusí to nutně být Mac od společnosti Apple.
Vladimir Chramov, moskevský webmaster, si vloni koupil doménu "microsoft.su", prý jen proto, aby měl snadno zapamatovatelný konec své e-mailové adresy.
Zatímco Chramov tvrdí, že doménu nekoupil proto, aby ji prodal za velké peníze, jiní se netají tím, že jej motivovala vidina snadného zisku. Jan Balajan si zaregistroval celou řadu zajímavých adres, včetně "ussr.su", "stalin.su" a "kgb.su" a za každou požaduje 30 000 dolarů (asi 478 000 korun) - ovšem je přístupný případnému smlouvání.
S několika výjimkami, jakou je například technicky vyspělé Estonsko, je připojení k internetu v bývalých sovětských republikách relativně nízké.
Ruská nadace veřejného mínění uvádí, že jen 27 procent dospělých Rusů používá internet - a pouze 12 procent denně.
Přesto má mnoho internetových podnikatelů o doménu ".su" vášnivý zájem, přestože jiní ji zavrhují coby relikvii minulosti, která si nezaslouží stejné postavení jako ".ru" pro Rusko, ".uk" Velké Británie či francouzské ".fr". "Prodávají vstupenky na potápějící se loď," říká Anton Nosik, internetový novinářský veterán a zakladatel několika úspěšných on-line projektů. "Obracejí se na ztroskotance a zpozdilce." Pokud existuje doména Sovětského svazu, co bude dál? Říše římská nebo helénské Řecko? Domény zemí, které jsou odvozovány podle seznamu Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO), obvykle zmizí, když stát přestane existovat nebo změní svůj název. Jak Jugoslávie tak Československo ztratily své domény, když se rozpadly na menší státy. Stejně tak se změnila doména Zairu, když se přejmenoval na Kongo. Hlavní internetová dohlížecí organizace, kalifornské Internetové sdružení pro přidělování jmen a čísel (ICANN), se od 90. let pokusila několikrát o zrušení adres končících ".su". Pokaždé neuspěla.
Doména ".su" existuje od září 1990, vznikla tedy zhruba rok před rozpadem Sovětského svazu. Rusko dostalo doménu ".ru" v roce 1994 a vlastní kódy byly přiděleny i dalším postsovětským republikám. Ale majitelé serverů s adresou končící ".su" paličatě odolávali pokusům o změnu, ať už z komerčních, politických či vlasteneckých důvodů. Někteří dokonce obvinili americký Bílý dům, že se pokouší eliminovat poslední připomínku svého protivníka z dob studené války.
Jako kompromis souhlasily ruské organizace odpovídající za registrace nových domén, že přestanou vydávat adresy končící ".su", ale už existující domény s touto koncovkou mohou nadále existovat. Ale díra v pravidlech umožnila už existujícím adresám, jako byl například "lenin.su", registrovat si subdomény - jako je "vladimir.lenin.su". Výsledkem bylo, že po celá 90. léta stoupal počet domén se starou koncovkou, jakkoli jejich počet nepřibýval tolik, jako adres s ".ru". V roce 2001 registrační úřad podlehl tlaku uživatelů na volný přístup pro všechny a registraci adres se starou koncovkou opět povolil.
V současnosti existuje na 45 000 "sovětských" adres, další stále přibývají a jejich stoupenci tvrdí, že existuje spousta prostoru pro další rozvoj. V tom mají nepochybně pravdu - v porovnání s počtem ostatních registrací je sovětský pohrobek mizivý. Domén s koncovkou ".ru" už bylo zaregistrováno přes milion, německých domén ".de" existuje 12 milionů a adres s globální koncovkou ".com" je asi 75 milionů.