Až nadejde den, kdy vetřelci napadnou Zemi, budeš rád, že jsi poslechl rady Travise Taylora a Boba Boana. Oběma pánům bude možná jednou lidstvo vděčit za přežití. Jsou autory příručky, z níž se lze dozvědět, jak se chovat, až ufouni se smrtonosnými paprsky překročí pozemský práh. Nejvážnější je, že autoři berou věc vážně, napsal polský list Gazeta Wyborcza.
"Je opravdu velmi pravděpodobné, že existují jiné formy života. Jsou tu dost dlouho, aby vyvinuly své technologie natolik, aby bez problému navštívily naši planetární soustavu," tvrdí na úvod Taylor.
Spolu s Bobem se považují za ukázkové podivíny, posedlé teoriemi spiknutí ohledně americké vojenské základny Zóna 51 na jihu Nevady, kde prý armáda zkoumala mimozemšťany ze stroje, který se zřítil v roce 1947 u města Roswell.
Taylor vystudoval astronomii a fyziku, dělá u konzultační firmy Booz Allen Hamilton. S Boanem pracoval i pro Pentagon a NASA.
Přiznává, že možná invaze mimozemšťanů je jeho životní téma. Jako mimořádně naivní odmítá představu, že by cizí civilizace byla schopna putovat vesmírem a přitom by se chtěla vyhnout válkám. "Takový nápad nemá oporu v realitě," říká.
Taylor a Boan opravili dvě teorie, objasňující, zda je lidstvo ve vesmíru samo: Drakeovu rovnici a Fermiho paradox.
Rovnice, navržená v 60. letech americkým astronomem Frankem Drakem, se snaží odhadnout pravděpodobnost kontaktu s jinou civilizací: hlavní není určit počet civilizací, ale důkladněji pochopit mechanismy ovlivňující vyhlídky jejich vzniku. Zahrnuje faktory jako množství planet, na nichž by mohl vzniknout život, či zlomek civilizací, které by byly ochotny komunikovat s lidstvem.
Taylor a Boan zavrhli "příliš opatrné" prvky jako předpoklad, že mimozemšťané nejsou s to cestovat rychleji než desetinou rychlosti světla, a dospěli k závěru, že Mléčná dráha tají tisíce inteligentních druhů a že jejich návštěva Země je nanejvýš pravděpodobná.
Pokud existuje takové množství mimozemských forem života, jak je možné, že jsme dosud od nich nedostali žádný signál? Proč jsme nenašli žádné stopy sond, vesmírných lodí či radiového vysílání? Tyto otázky položil v roce 1950 italský fyzik, nositel Nobelovy ceny Enrico Fermi, aby vyvrátil teorie, že život ve vesmíru je normální.
Autoři An Introduction to Planetary Defense (Úvodu do planetární obrany) jsou přesvědčeni, že se Fermi mýlil. Tvrdí, že i kdyby vetřelci už disponovali technologiemi umožňujícími překonávat tisíce světelných let během jediného dne, i tak by potřebovali miliony let na prozkoumání všech končin vesmíru. Prostě nás ještě nevystopovali.
O reakcích na útok mimozemšťanů začali Taylor a Boan přemýšlet pod vlivem debat o terorismu v roce 2001.
"Přemýšlel jsem tehdy o tom, do jaké situace by se musela dostat má vlast, aby z role velmoci přešla do role bojovníka za svobodu. Napadla mě hypotetická válka s cizí civilizací. Když jsem se podělil o postřeh s ostatními, nejprve vybuchli smíchy. Ale za chvilku se řinuly připomínky," vypráví Taylor. "Ten nápad nás mimořádně zaujal. Začali jsme vytvářet podrobný plán pro případ meziplanetárního konfliktu. Na cosi takového musíme být připraveni." Zpoždění v přípravách může podle Taylora donutit lidstvo "uchýlit se do zákopů", improvizovat a nasadit taktiku "udeř a uteč", podobně jako islámští extremisté bojující s Američany v Iráku. "Muslimští povstalci nás dokážou porážet. Jejich způsob boje by byl nejlepší obranou v případě útoku z vesmíru," říká.
Naopak, nelze spoléhat na pomoc pozemských bakterií: "Ničivá síla chřipky, o níž psal H.G.Wells ve své Válce světů, je literární utopie. Cizí organismy se vyvíjely úplně jinak než lidské, takže pozemské viry a bakterie by v konfrontaci neměly moc co říct." Mělo by lidstvo vůbec nějakou šanci? Taylor tvrdí, že ano, ale dodává, že bezpečí spočívá v našich rukou: "Lidé na špičce moci musejí přistupovat k problému vážně, a ne jako k hloupé sci-fi. Ať si vezmou příklad z Ronalda Reagana, který se často se spolupracovníky radil o mimozemských hrozbách...
Jestli se dnes nachystáme, nejvíce zaskočeni můžou být agresoři z vesmíru." msk mik
