Čtyřiadvacátého června 1982 odstartoval plně obsazený Boeing 747 společnosti British Airways z Londýna a zamířil do australského Perthu. V Kuala Lumpur měl let č. 009 mezipřistání a stroj převzala i střídající posádka.
Do kokpitu usedli kapitán Eric Moody, první důstojník Roger Greaves a palubní inženýr Barrie Freeman. Let probíhal poklidně. Přestože mají k dispozici pozitivní meteorologické předpovědi, nejdůležitější část letu budou muset absolvovat poslepu...
Spolupráce s Českou televizíDokumentární rekonstrukci letecké katastrofy vysílala ČT v úterý 26. ledna. |
Zhruba 140 km od Jakarty pocítili cestující v kabině větší koncentraci dýmu. V té době se ještě v letadlech smělo kouřit, nicméně se zdálo, že kouře je víc než obvykle. V tu chvíli ho ucítili i v kokpitu. Piloti měli obavu, že někde v letadle doutná oheň; posádka ihned začala zjišťovat kde. Ve stejný moment se v kokpitu začaly dít další podivné věci. Za oknem se začaly objevovat ostré záblesky světla. Piloty napadlo, že je to Eliášův oheň, přírodní jev, který lze občas pozorovat při průletu silně nabitými bouřkovými mraky. Té noci však mělo být nebe čisté.
Radar nic podivného neukazoval. Dým stále houstl. Kabina byla zakouřená, bylo v ní horko jako v sauně a dým dráždil cestující v krku i v nose, štípal v očích. Stevardi ale stále nemohli nikde žádný oheň najít. Ani žádný z přístrojů nesignalizoval, že by v letadle vypukl požár. Přesto cestující viděli šlehající plameny, které se táhly za křídly jako ocas komety. Kabinu ozařovala jasná záře zvenku, a tak bylo jisté, že letadlo hoří.
O několik minut později se zastavil motor č. 4. Během dalších půldruhé minuty vysadily téměř naráz zbývající tři. Letadlo se tou dobou nacházelo nad oceánem ve výšce deseti kilometrů.
Zásoby paliva byly více než dostatečné a posádka si náhlý výpadek neuměla vysvětlit. Bez pohonu ztratilo letadlo tah a začalo prudce klesat.
Hovoří k vám kapitánLadies and Gentlemen, this is your Captain speaking. We have a small problem. All four engines have stopped. We are doing our damnedest to get it under control. I trust you are not in too much distress. "Dámy a pánové, hovoří k vám kapitán. Máme malý problém. Všechny čtyři motory se zastavily. Děléme, co můžeme, abychom dostali vše pod kontrolu. Doufám, že vás to příliš nerozrušilo." |
Nic podobného se u Boeingu typu 747 ještě nikdy nestalo. Navzdory své velikosti je i obří dopravní letadlo schopno klouzavého letu. Na tisíc metrů výšky urazí Boeing 747 vzdálenost 15 kilometrů. Při výšce deseti tisíc metrů zbývala necelá půlhodina, než stroj narazí na hladinu.
Přestože posádka nespočetněkrát trénovala obdobnou situaci na simulátoru, letadlo se chovalo úplně jinak. Všichni byli zmatení. Kapitán Moody se proto rozhodl stočit letadlo k nejbližšímu letišti. Jakarta byla příliš daleko a navíc by potřeboval alespoň jeden funkční motor, aby na letiště dolétl. Aby se jim podařilo znovu nahodit motory, musel kapitán udržovat rychlost kolem 500 km/h, přístroje však udávaly matoucí informace, a tak musel rychlost pouze odhadovat.
Kromě výroby elektrické energie pomáhají motory letadla také přetlakovat kabinu. Bez proudu z motorů se zastavily i kompresory a cestující začali lapat po dechu. Museli nasadit kyslíkové masky. Prvnímu důstojníkovi se ale podařilo masku utrhnout od přívodní hadice, hrozila mu hypoxie, a tak se kapitán rozhodl klesnout do výšky 6000 m, kde masky nejsou potřeba. Nefungoval ani palubní rozhlas, takže posádka jen stěží informovala vyděšené cestující o problémech, které nastaly.
Letadlo stále klesalo a kapitán Moody musel učinit zásadní rozhodnutí. Na cestě k letišti se vypínalo více než tři tisíce metrů vysoké pohoří přetínající celou Jávu. Pokud se jim nepodaří co nejdříve spustit motory, překážku nepřeletí. Horská úbočí byla vzdálena jenom několik minut letu. Hrozilo bezprostřední nebezpečí srážky. Kapitán se rozhodl, že pokud motory nenaskočí, stočí letadlo nad oceán a pokusí se přistát na vodu.
Motory se vrátily. Na chvíli
Tíživé ticho najednou přerušil hukot motoru číslo čtyři. Motor z ničeho nic naskočil. Boeing 747 může letět i s jedním motorem, k překonání hor by to ale nestačilo. Jakmile stroj klesl pod čtyři tisíce metrů, rozběhl se další z motorů. Vzápětí následovaly i zbylé dva.
Bylo to téměř neuvěřitelné. Letadlo mělo zase k dispozici plný výkon.
Posádka tedy mířila dále na letiště v Jakartě, do přistání zbývalo zhruba 15 minut. Kapitán Moody zahájil stoupání, aby mohl v bezpečné vzdálenosti přeletět hory. Před okny se však postupně začaly znovu objevovat podivné záblesky. Ve výšce čtyři a půl tisíce metrů se to začalo opakovat. Bylo nutné opět začít klesat. Než to však stačil udělat, situace se opět vyhrotila. Z motoru číslo tři opět vyšlehly plameny.
Kapitán musel učinit další vážné rozhodnutí. Rozhodl se motor úplně vypnout a připravit se na nejtěžší přistání, které přirovnal ke "snaze vyškrábat se do zadku jezevci."
Zdroje:
- Smrtící mrak (Česká televize, česky)
- Let letadla City of Edinburgh (anglicky)
- Letadlo sloužilo až do roku 2008 (anglicky)
