Džihádista z Nového Zélandu omylem tweetoval svoji přesnou GPS polohu

Mnoho uživatelů zapomíná, že jejich přesná poloha je často nedílnou součástí komunikace na chatu nebo sociálních sítích. Na příkladu jednoho bojovníka Islámského státu to demonstroval výzkumník z australského spolku iBRABO, který odhaluje aktivity teroristů na sociálních sítí.

Uživatel s přezdívkou M_Taylor_Kiwi zapomněl u svých tweetů vypnout publikování polohy a pomohl tak výzkumníkům s lokací džihádistických bojovníků | foto: iBRABO

Mark Taylor, známý na Twitteru pod přezdívkou „Kiwi Džihádista“ a vystupující pod novým jménem Muhammad Daniel, koncem roku 2014 smazal ze svého účtu 45 tweetů - nyní je zablokovaný celý účet. Ale pozdě. Každý z těchto tweetů obsahoval kromě textu a fotografie i Taylorovu přesnou polohu, což posloužilo výzkumníkům ze spolku iBRABO k odhalení jeho přesné polohy v Sýrii.

Islámský stát

Radikální teroristická organizace, původem z Iráku, vyhlásila v lednu 2014 stát zasahující na území Iráku a Sýrie.

Organizace je známá popravami zajatců, např. zahraničních novinářů. Mezi bojovníky za IS/ISIS/ISIL jsou i lidé ze západních zemí, často naverbovaní na sociálních sítích.

Tam se Taylor, který se netají svými sympatiemi k Islámskému státu, vypravil pomoct bojovníkům Islámského státu v Sýrii. Svým tweetováním ale nevědomky opakovaně vyzrazoval svoji polohu. A také si zřejmě zkomplikoval případný návrat do vlasti. Novozélandský pas totiž spálil (a fotku ohořelého pasu dal na Twitter) a v roce 2014 údajně zažádal o nový.

„Nejde zdaleka o jediný případ džihádisty vytrubujícího do světa svou přesnou polohu skrze sociální sítě. Vidíme to i u bojovníků z Kanady, Francie a dalších západních zemí,“ píše Jeff Weyers ze spolku iBRABO. „Vyšetřovatelům to umožňuje zjistit, nakolik je daný člověk napojen na teroristické skupiny.“ K odhalení polohy může přispět i Facebook, Instagram nebo i jednotlivé fotografie, pokud jsou opatřené geolokační informací v datech EXIF. Wyers na základě (dnes již smazaných) tweetů Taylora dokázal sestavit mapu jeho pohybu, a to dokonce s přesností na konkrétní dům v Sýrii, ve kterém Taylor zřejmě dlouhodobě přebýval.

Tweety Marka Taylora šlo bez problémů promítnout na mapu a určit tak například přesnou polohu domu, ve kterém se v Sýrii spolu s bojovníky ISIS zdržoval.

Sdílet omylem polohu na sociálních sítích může být ovšem nepříjemné i ve chvíli, kdy nejste zapleteni do občanské války. Stačí, když se nevědomým rozhlášením polohy na Facebooku usvědčíte z nepřítomnosti v práci. Nebo ukážete, že jste někde jinde, než jste řekli člověku, kterému jste se chtěli z nějakého důvodu vyhnout. Rodiče by si také měli dávat pozor na sdílení adresy, pokud zároveň píší o tom, že jsou děti samy doma apod. K vypnutí sdílení adresy slouží nastavení přímo v aplikaci té které sociální sítě, případně nastavení aplikace fotoaparátu, který při pořízení fotografií může snímky označit údaji z GPS.

Kdo chce pomáhat teroristům, ať dá lajk

Extremistům se daří využívat sociální sítě k verbování dobrovolníků nejen v západních zemích. Někdy jde i o děti, které se pokusí utéct z domova, aby se připojily k válce pod vlajkou IS. Známý je příklad tří dívek z Denveru, které odlétly do Turecka - na cestě byly díky včasné reakci rodičů a autorit na poslední chvíli zadrženy a navráceny do USA.

Nejen rodiče, ale také vlády, jsou tímto trendem znepokojeny a hledají možnosti prevence. Výzkumníci z Univerzity v Liverpoolu už delší dobu pracují na metodě, jak předem odhadovat, které osoby jsou potenciálním cílem verbířů teroristických organizací. Náchylní jsou podle nich především lidé, kteří jsou odloučeni od kultury, rodiny a přátel, rádi riskují, jsou vystaveni násilné extremistické rétorice a nedávno zásadně změnili své náboženské přesvědčení. Tyto metody pro odhalování případných extremistů používá i spolek iBRABO. Poznatky o lidech nakloněných extremismu se částečně shodují se studií Americké asociace psychologů - ta navíc uvádí, že dalším ukazatelem mohou být rodinné sympatie nebo přesvědčení, že jsou potřeba „činy, nikoli slova“.

Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických pracuje mimo jiné i na tzv. kontra-narativu, na YouTube například publikovalo sérii kontrapropagandistických videoklipů. V jednom z klipů například ironicky vybízejí diváky, aby se k ISIS přidali, protože nikdo jiný je nenaučí tak dobře útočit na mešity a zabíjet muslimy. Kritikové se domnívají, že satira není nejvhodnějším nástrojem kontrapropagandy, protože nemusí být evidentní, nebo dokonce může provokovat. „Islámistický terorismus lze interpretovat jako způsob reakce na přesvědčení, že fundamentalistický způsob života je vystaven útoku a hrozí mu vymýcení,“ myslí si Fathali Moghaddam, psycholog specializující se na teroristické skupiny.