Internetová infrastruktura rozvojových zemí bývá obecně řečeno samozřejmě křehká a zranitelná a extrémní příklad přitom představují v tomto ohledu některé africké země, například Mauretánie.
Na přelomu března a dubna došlo nedaleko hlavního města Nuakšottu k poruše na kabelu ACE (Africa to Europe), který spojuje celkem zatím 22 zemí na západním pobřeží Afriky a Evropy (problémy shrnuje např. tento blog). Problémy vedly ke krátkodobému výpadku v celkem deseti státech po trase kabelu, například v Gambii či Sierra Leone (kde mimochodem den poté, 1. dubna, internet zřejmě „odstřihla“ vláda kvůli nedávným volbám). V devíti z nich se podařilo výpadek vynahradit s pomocí jiných spojení. Mauretánie zůstala bez připojení zhruba 48 hodin, než se potíže, jejichž přesnou povahu neznáme, podařilo odstranit.
Kabel ACE1 provozuje konsorcium 19 subjektů (hlavně telekomunikačních společností a z velké části z frankofonních zemí) a zatím měří celkem 17 tisíc kilometrů. První část byla uvedena do provozu na konci roku 2012, v roce 2015 pak přibylo několik dalších zemí. Práce na projektu pokračují, jeho cílem je Jižní Afrika, se „zastávkami“ v Kongu, Angole a Namíbii.
K poruchám na podmořských kabelech, které jsou důležitou částí internetové infrastruktury, samozřejmě dochází poměrně často. Obvykle jde o důsledky přírodních událostí (třeba útok žraloka, a to není vtip), lidských chyb (například špatně spuštěnou kotvou), někdy dokonce možná jako důsledek sabotáže (jako v podivném egyptském případě, o kterém jsme se ovšem od jeho oznámení nedozvěděli žádné podrobnosti, takže stále nevíme, co si o něm myslet). Obecně ovšem závažnost takových poruch zřejmě klesá, jak se infrastruktura zlepšuje, a dnes je skutečně jen málo zemí, které by závisely na jediném kabelu, jako tomu bylo například v případě Arménie v roce 2011.
