Zprávy o poškozených reaktorech v japonské Fukušimě neúnavně plní hlavní zpravodajství. Jak by také neplnily. Strach z neviditelného zabijáka - radioaktivity - sdílí poslední půlstoletí celý svět, a černobylská havárie nás dodnes děsí i fascinuje. Radioaktivita je záhadná, zákeřná, neviditelná a neuchopitelná. Napsat se o ní dá ledacos. Když použijete dostatečně obecně termíny a vágní přirovnání, chybu neuděláte. A když posluchače trochu vyděsíte, vyděláte. Když je nevyděsíte, vyděsí je vaše konkurence.
"Smrtelná radioaktivita"? Pro někoho a za nějakou dobu jistě. "Radioaktivní mrak se blíží"? Ale samozřejmě, radioaktivní záření dokážeme detekovat velice přesně, takže se tam jistě něco naměří. "Miliony lidí v ohrožení?" Přesně tak, ohrožení můžeme pojmout trochu mírněji, třeba jako vystaveni nadprůměrné (nikoli zdraví škodlivé) dávce záření.
Rosnička a kreslíř komiksů ve jménu rozumuDo rozpoutávání mediální paniky se přidaly stanice, deníky, aktivisti i on-line média. Do cesty se jim zkusili postavit další novináři, blogeři, autoři komiksů, vědci i nadšenci... Vybrali jsme tři ukázky. Rosnička musel v živém vysílání klidnit Nancy Grace v jejím vlastním pořadu na HLN (CNN2). Podívejte se na video: Bernie Rayno vysvětluje neústupné Nancy, že zatímco v Japonsku je situace nepochybně vážná, v USA nehrozí nebezpečí z radiace, vždyť ani mnohonásobně vyšší únik z Černobylu se v USA neprojevil. Randall Munroe, autor komiksu xkcd.com, dal dohromady výborný ilustrační graf/vizualizaci osvětlující hodnoty radiace. Perfektně vedle sebe ukazuje neporovnatelnost povolených limitů a skutečně fatálního ozáření. Další užitečný graf pochází R. Hoetzleina, který jej dal volně k použití. Ukazuje stoupající a klesající hodnoty radiace na škále od přirozené radiace až po Černobyl. Také porovnání počtu úmrtí zapříčiněných jednotlivými způsoby výroby energie stojí za zmínku. Můžete se podívat na zjednodušený graf s popiskem, nebo na vizualizovaná zdrojová data v IBM ManyEyes.  Bernie Rayno vysvětluje moderátorce Nancy Grace, že zdraví nebezpečná radiace z Fukušimy se jen tak zázračně neobjeví v USA  Graf účinků radiace konečně dává nahlédnout do těžko postihnutelných rozdílů udávaných v mikrosievertech  Porovnání počtu úmrtí přepočtených na vyprodukované množství energie |
Právě tyto ilustrace se šíří po sociálních sítích a trochu vyvažují senzacechtivost mainstreamových médií. Nebo spíše mají svou vlastní, specifickou senzacechtivost.
Jak číst mezi řádky?
Tento článek se nezabývá tím, co se ve Fukušimě stalo či nestalo, co hrozí a komu. Nestavíme se do role odborníka na ionizující záření nebo varné reaktory, ostatně odborníkům už jsme dali slovo:
- V čem může být nebezpečný požár ve Fukušimě
- Proč si odborníci myslí, že se situace bude uklidňovat
- Jak vypadají reaktory třetí a čtvrté generace
Místo toho si zde chceme všimnout toho, jak se zachovala (nejen česká) zpravodajská média při "pokrývání" havárie. Pokusíme se společně pochopit, proč byly zprávy o Fukušimě v médiích servírovány tak, jak byly.
Rychleji je lépe
Měření úrovně radioaktivity v Japonsku
Pokud vaše konkurence má stejné zdroje zpráv, jako vy (v tomto případě mezinárodní zpravodajské agentury), těžko v prvních chvílích přinesete kvalitnější informace než ostatní média. Jediným parametrem tedy je, alespoň zpočátku, rychlost.
Když nevíte, co se skutečně stalo (a to v první chvíli neví nikdo), držte se vágních, ale emocemi nabitých termínů. Čím rychleji, tím lépe. To je zkrátka charakteristika moderního zpravodajství, a tak zakořeněná, že ji těžko lze někomu vyčítat. Nezbývá, než si ji uvědomit, a doufat, že útržkovité zprávy se časem upřesní.
Novináři nemohou v první chvíli na upřesnění čekat. Samozřejmě, že hned začínají shánět důvěryhodné zdroje a kompetentní experty, jenže na jejich odpověď článek nepočká. Ponaučení je jednoduché - první zprávy o nepředvídatelných událostech brát opravdu jako první zprávy. Během několika hodin či dní už se sejde více informací z více zdrojů a přesnější zpravodajství z počátečních zmatků vykrystalizuje.
Srozumitelnost je lepší než přesnost
Také druhý bod je nevyhnutelný, a vychází z logických omezení média, které má za úkol informovat masového diváka o složité události v reálném čase. Namísto vědecky exaktního vyjadřování tedy nutně nastupuje novinářská zkratka. To je, samo o sobě, v pořádku, zjednodušení událost zpřístupní širšímu publiku.
Problém nastane, když zkratce podlehnou sami novináři, a místo toho, aby v podrobnějším článku nebo reportáží své vlastní zhuštění upřesnili či opravili, chtějí jej za každou cenu udržet a neubrat tak atraktivnímu titulku na závažnosti.
Slova hýbou, emoce táhnou
"Došlo k explozi" zní závažněji než "Došlo k poruše". "Hrozí druhý Černobyl?" rozpoutá více emocí, než "Řetězová reakce je zřejmě zastavena". "Radioaktivní elektrárna se málem proměnila v neřízenou střelu" zapůsobí dramatičtěji, než rovněž pravdivé "Probíhá nouzové chlazení reaktoru mořskou vodou".
Titulek, který přitáhne čtenáře, formulace, která přiková diváka k televizi. Šokovat, vylekat, zmást, rozesmát. O to v době, kdy je měření čtenosti a sledovanosti všudypřítomné, jde mnohdy až v první řadě.
Chybí reálná data
Měření úrovně radioaktivity v Šanghaji
Až dosud mluvíme jen o slovech a formulacích. Data, tedy konkrétní naměřené hodnoty, jaksi chybí. Když nejsou čísla, nelze srovnávat, a nelze ani najít některé chyby. Je nepochybně v pořádku informovat o události ještě dříve, než jsou data k dispozici, ale jakmile jsou aktuálně naměřena čísla známá, musí je zpravodajci uvést.
Souvislosti? Zbytečně ubírají na dramatičnosti
Uvést konkrétní číslo v mili- nebo mikrosievertech ale nestačí. Narozdíl od metrů nebo kilogramů je Sievert v běžném životě nepoužívaná jednotka (zřejmě naštěstí!), a ani fyzici si ji často z hlavy neumějí představit. Dokud není číslo zasazeno do odpovídajícího kontextu, slouží jen k dodání "zpravodajskosti", nikoli k objasnění situace.
"Naše sushi vyrábíme jen z amerických potravin"
Právě kontext chyběl většině zpráv o úniku radioaktivity ze všeho nejvíce. Většina lidí třeba nemá vůbec povědomí o "radioaktivním pozadí". Ne, to není košilatý kompliment. Každý okamžik na nás dopadá radioaktivní záření z kosmu i z bezprostředního okolí, stejně tak přístroje, kterými se obklopujeme (třeba takový rentgen), nějaké ty mikrosieverty do našeho těla vpraví. Takže každý den nasbíráme nějakou tu radioaktivitu. Tělo si s ní poradí. Teprve od hodnot udávaných v milisievertech je (někdy) na místě obávat se o zdraví.
Více informacíSeznam několika důvěryhodných zdrojů o elektrárně Fukušima: |
Kontext by měli poskytnout odborníci, které novinář osloví. Často ale bohužel dostanou jen tolik prostoru, aby nemohli ohrozit celkové dramatické vyznění poplašné zprávy. Na druhou stranu je třeba říci, že mnoho vědců a expertů již umí s médii zacházet a důležitou zprávu protlačit i skrze nepříznivé filtry senzacechtivosti.
Jenže zpráva s titulkem "Vaše zdraví není s největší pravděpodobností Fukušimou jakkoli ohroženo" by asi v Česku ani Americe do mediálního plánu moc nezapadala. Tato (rovněž zjednodušená) informace by ubrala na dramatičnosti příštím zprávám, které by musely spoléhat na soucit k lidem v Japonsku, kteří skutečně žijí tak blízko poškozené elektrárny, aby je havárie teoreticky ohrožovala na zdraví.
Stranou ponecháme různé zájmové skupiny, které pochopitelně každé neočekávané zprávy ve své oblasti zájmů zkusí zužitkovat k protlačení své dlouhodobé agendy do médií i na stůl politiků.
A co těch dalších, nejaderných 20 tisíc lidí?
Paradoxní, ačkoli ne právě překvapivá, je pozornost médií zaměřena na jadernou elektrárnu, kde zemřel zřejmě jeden člověk, zatímco zemětřesení a následná tsunami si celkové vyžádala desetitisíce mrtvých a nezvěstných. To je ale jednak neuchopitelné číslo, jednak bez přímého vztahu ke čtenářům v Evropě. Nejen americká média potřebují diváka vtáhnout do děje a vysvětlit mu, že i on je ohrožen. I kdyby nebyl.
V žádném případě nechceme nijak snižovat či bagatelizovat vážnost situace ve Fukušimě. Naopak, Technet i celý iDNES.cz se snaží o situaci informovat ve spolupráci s fyziky a dalšími odborníky na danou oblast. Chceme jen poukázat na charakteristiky nových médií, se kterými žijeme, a které, pokud je známe, nám mohou pomoci lépe dekódovat aktivitu médií nejen ve vypjatých situacích.
