„Kvůli gerrymanderingu čeká americké demokraty nerovný souboj,“ varují už dlouho politologové. Jiní namítají, že gerrymandering je naopak způsob, jak napravit nespravedlnosti lokálních voleb. Obě americké strany – republikáni i demokraté – se gerrymanderingu dopouštějí všude, kde jim to projde. Přitom se všichni shodují, že gerrymandering je výjimečně podivný. Ale zcela legální.
Během každých amerických voleb se zkrátka dříve či později stočí řeč na praktiku zvanou „gerrymandering“. Pro českého čtenáře je to většinou pojem zcela neznámý. Možná i proto, že jde o očividně nespravedlivý způsob ovlivňování voleb, až se tomu lidé zdráhají uvěřit. Pojďme se tedy podívat na techniku, díky které si v Americe politikové předem vybírají, kdo pro ně bude hlasovat.
„Jak naporcovat voliče tak, abychom vyhráli i příště?“
Historie pojmu gerrymandering sahá na počátek 19. století. V roce 1812 Elbridge Gerry, guvernér amerického státu Massachusetts, nakreslil volební oblast tak, aby umožnila jeho straně vyhrát, přestože měla celkově menší podporu. Mimochodem Gerryho strana se jmenovala „demokraticko-republikánská“ a s těmi dnešními demokraty nebo republikány nemá mnoho společného. Tvar volebního okrsku novinářům připomínal salamandra, a tak karikaturista volební obvod znázornil jako „gerrymandera“.
Gerry-mander - salamandr pojmenovaný po guvernérovi amerického státu Massachusetts (Elbridge Gerry) v roce 1813
Přestože gerrymandering (čti džeryméndring) je více než 200 let starý, jeho nová verze je mnohem sofistikovanější. Základní princip je však pořád stejný: změnit hranice volebního okresu tak, aby to pomohlo naší straně a uškodilo protivníkovi.
Moderní gerrymandering využívá dvou principů. Oba jsou v Česku těžko představitelné, ale v USA jsou zažitou součástí volebního systému a mají opodstatnění:
- překreslování volebních okresů - Američané volí 435 reprezentantů do Sněmovny. Proto jsou spojené státy „rozporcované“ na 435 volebních obvodů, přičemž tyto by měly mít podobný počet obyvatel (aby měly hlasy podobnou váhu). Jednou za deset let se mapy překreslují, aby reflektovaly pohyb obyvatelstva. Potud se to zdá celkem férové a logické.
- registrace voličů politických stran - Američané se, nejčastěji při vyzvedávání řidičského průkazu, registrují jako voliči republikánů, demokratů nebo nezávislí. To proto, aby mohli hlasovat jen v primárkách „své“ strany a nemohli zasahovat do primárek strany druhé.
Tyto dvě ingredience – a potřebná dávka pragmatismu a politické motivace – stačí k tomu, aby byli politici schopni naporcovat svůj elektorát a docílit výrazně lepšího výsledku, než který by jim „férově“ připadl. Jenže co je vlastně fér?
Volič vybírá zastupitele, zastupitel vybírá voliče
Základním a prakticky univerzálně uznávaným principem demokratické volby je „jeden volič, jeden hlas“. Cílem tohoto opatření je zachovat vůli voličů vyjádřenou počtem hlasů při sestavení výsledného zastupitelstva. Tomu se říká princip proporcionality.
Gerrymandering může rozhodnout o výsledku voleb ještě dříve, než k volbám vůbec dojde |
V praxi samozřejmě nelze zcela zachovat poměr hlasů, to by muselo do Sněmovny postoupit třeba 61 % kandidáta A a 39 % kandidáta B. Ve vyspělých zemích se kandidáti nekrájejí, a tak se místo toho musí zaokrouhlovat. Vítěz daného volebního okrsku, i kdyby vyhrál třeba jen o dva hlasy, bere vše. A právě tady je prostor pro ovlivnění výsledku voleb ještě před tím, než k volbám dojde. Stačí na mapě odhadnout, kde přibližně jsou voliči které strany, a to politici díky podrobným mapám vědí celkem přesně.
Podívejme se nejprve na hypotetický příklad. Máme dvě strany, kočičky a pejsky. Strana pejsků má ve smyšleném státě Jižní Hafolína 60 % voličů a strana kočiček 40 %. Protože Jižní Hafolína posílá do Sněmovny pět reprezentantů, zdá se, že je to jasné. Férová mapa volebních obvodů pošle tři zástupce pejsků a dva zástupce kočiček, čímž věrně kopíruje vůli voličů.
Pět volebních okresů (znázorněných vodorovnými obdélníky) zajistilo dokonale proporční zastoupení kočiček (červená) a pejsků (zelená). Kočičky dostaly dva zastupitele z pěti, pejskové tři.
Jenže před dalšími volbami mají pejskové příležitost překreslit volební mapu. Vědí, že v rámci každého volebního obvody postupuje jen jeden zastupitel. Zároveň vědí, kde žijí jejich příznivci a kde příznivci opozice. Vezmou pravítko a narýsují svislé volební obvody, rázem je vymalováno:
Pejskové na to vyzráli. Tím, že v každém jednotlivém obvodu získali většinu hlasů, budou mít pět zastupitelů, zatímco kočičky nemají zastupitele ani jednoho. Složení zastupitelstva tak neodpovídá vůli obyvatel.
Je evidentní, že toto rozložení nezachovalo názorové rozložení obyvatelstva. Pejskové mají pět zastupitelů, zatímco politické názory kočiček nebudou mít ve Sněmovně ani jednoho zastánce. Ale přeci jen je tam nějaká spravedlnost. Vítěz bere vše může být legitimní, byť možná kontroverzní, princip rozdělení hlasů.
Gerrymandering však umí vytvořit i výsledek, u kterého je zcela evidentní, že jde proti vůli voličů a proti demokratickým principům samotným. Řekněme, že by se nějakým způsobem dostaly k překreslení mapy kočičky (třeba zvítězily v minulém období nebo mají většinu ve výboru, který má překreslení map na starosti).
Kočičky se podívají na mapu registrovaných voličů a okamžitě vědí, že volby nevyhrají. Ale čáry nemusí vést jen rovně. Stačí chvilka počítání a výsledkem je mapa, která dává kočičkám naprosto nezaslouženou většinu.
Tvar volebních obvodů je trochu kostrbatý, ale kočičkám se podařilo zdánlivě nemožné. Přestože pro ně hlasuje jen 40 % voličů, vyšlou kočičky do Sněmovny tři zastupitele, zatímco na populárnější pejsky zbydou jen zastupitelé dva.
Právě tato evidentní disproporce dělá z dvě stě let starého gerrymanderingu strašáka, který vzbuzuje politické kontroverze prakticky každé volby. A to jsme se zatím dívali jen na hypotetické mapy. Praxe je ještě horší...
„Překreslíme mapy tak, abychom dosáhli stranické výhody“
Pokud si nyní říkáte, že gerrymandering zní jako něco, co nemůže být legální, jste na omylu. Navzdory vleklým sporům, které se dostaly až před Nejvyšší soud, stále neexistuje zákon, který by tuto praxi zakázal na národní úrovni.
Politikové často ani nepředstírají, že se snaží nakreslit mapy férově. Naopak se někdy demokraté i republikáni přímo chlubí tím, že dokážou nakreslit mapy tak, aby daly jejich straně výhodu. „Nakreslíme férovou mapu,“ tvrdil na kameru demokratický státní senátor Vince Demuzio z Illinois a bylo vidět, že stěží zadržuje úsměv.
„Chceme, aby bylo jasné, že data o voličích použijeme pouze k tomu, abychom získali ve volbách stranickou převahu,“ řekl v roce 2016 doslova David Lewis, republikánský zastupitel v Severní Karolíně.
Hranice 4. volebního obvodu Severní Karolíny. Navrhli je republikáni v roce 2017.
Hranice 3. volebního obvodu v Marylandu (2013). Obvod nakreslili demokraté.
V roce 2012 se dokonce republikáni přímo odvolávají na „překreslení volebních obvodů“ jako na klíčový nástroj: „Republikáni dostali po roce 2010 možnost překreslit mapu 148 legislativních a 14 sněmovních volebních obvodů. V Michiganu v roce 2012 ve volbách výrazně uspěli demokraté, Obama zde vyhrál o téměř deset procent. Ale republikáni si přesto udrželi většinu v obou komorách na státní úrovni.“
Ačkoli některé státy (například Pennsylvánie) proti gerrymanderingu zasáhly, zůstává tato praxe nadále pevnou součástí amerických voleb. Někdy soud dokonce zjistí, že jsou nakreslené mapy „neústavní“, ale už je příliš pozdě na jejich překreslení, jako nedávno v Severní Karolíně.
Důsledkem jsou disproporční výsledky, které vysílají směrem k voličům jasnou zprávu: na jejich hlasu téměř nezáleží, výsledky byly narýsovány předem. Někdy dokonce ve spolupráci obou stran.
Zvlášť křiklavý případ gerrymanderingu, novináři označovaný jako "Králík na skateboardu", ve státě Illinois z let 2003-2013. Volební obvod č. 17 vznikl na základě dohody republikánů a demokratů s cílem udržet ve funkci demokratického poslance za 17. obvod a republikánské poslance z okolních obvodů tím, že města Sprinfield a Decatur s výrazným počtem demokratických voličů byly vyjmuty z republikánské "domény" a připojeny k "doméně" demokratů.
Nejvyšší americký soud už v roce 1986 potvrdil, že gerrymandering je nelegální, ale pouze v případě, že je „dostatečně nepřátelský“. Nestačí jen to, že je výsledek voleb disproporční počtu hlasů. Je potřeba prokázat nekalý úmysl.
Gerrymandering v českých zemíchPřestože jde o americký termín, gerrymandering je oblíbeným nástrojem politiků nejen v USA. Dostal se – na lokální úrovni – i do českého volebního systému. Příklady gerrymanderingu existují už z hlasování před založením samostatného Československa. Po zavedení všeobecného hlasovacího práva v roce 1907 získala ve volbách do Říšské rady nejvíce českých hlasů Sociálně demokratická strana českoslovanská. Díky údajně účelovému rozdělení obvodů však získala jen třetí nejvyšší počet mandátů. V roce 2010 se spor o účelovou manipulaci s volebními obvody ze strany ODS dostal i před český Ústavní soud. Malé strany si stěžovaly, že v komunálních pražských volbách je velké strany vyšachovaly ze hry účelovým rozdělením hlavního města na sedm volebních obvodů. Soud tehdy rozhodl, že nebylo prokázáno, že byla změna map účelová. Někteří ústavní soudci ovšem připojilo k nálezu své nesouhlasné stanovisko (tzv. disent). Například Eliška Wagenrová kritizovala nedostatečné záruky i špatné pojetí toho, jak se ÚS postavil k „do očí bijící“ neústavnosti (více v rozboru Tomáše Blažka z Právnické fakulty Masarykovy univerzity). Další disent napsal i Jan Musil nebo Paver Rychetský, který poznamenal, že nelze argumentovat tím, že v minulosti se děly podobné věci a proto je to v pořádku. Nelze podle něj chování hájit tím, že „i jiná kradli a běhají na svobodě.“ |
Pomohou počítače vyřešit problém, který prohloubily?
V posledních letech je gerrymandering výrazně přesnější a účinnější právě díky počítačovým algoritmům a až chirurgicky přesným datům o voličích. Politické strany nevyužívají jen seznamy registrovaných voličů, ale i seznamy dárců, průzkumy veřejného mínění a řadu dalších veřejně dostupných i draze koupených zdrojů dat. Jediné, co využít nesmějí (podle zákona z roku 1965), jsou údaje o rasové příslušnosti obyvatel. Jinak mohou počítač nakrmit jakýmikoli daty a na základě toho nakreslit takovou mapu, která jim zajistí převahu v následujících volbách o několik procentních bodů.
Například v nejbližších volbách by demokraté museli podle odhadů získat nad republikány převahu 11 procentních bodů, aby se převaha projevila získáním většiny nových zastupitelů.
Vzhledem k tomu, že na národní úrovni jsou síly demokratů a republikánů vyrovnané (28 % Američanů se označuje za republikány, 30 % za demokraty, 39 % za nezávislé), má gerrymandering skutečně schopnost zvrátit volby.
Proč tedy není gerrymandering zakázán? Důvodů je několik:
- Gerrymanderingu využívají republikáni i demokraté, do značné míry tedy chybí politický konsenzus. Obvykle pak strana, která může z této techniky nejvíce těžit, je také strana, která by mohla lépe prosadit zákaz.
- Není snadné gerrymanderingem ovlivněnou mapu rozpoznat. Ne každý podivný tvar vznikl nutně s cílem získat převahu ve volbách. Prokázat úmysl zkreslit výsledky není jednoduché.
- Zavést proporční výsledky na státní úrovni by často znamenalo omezit lokálnost voleb, což vadí zvláště v tak rozsáhlé zemi, jakou je Amerika.
- Nezávislý panel, ve kterém jsou přítomni zástupci obou stran, by při překreslení map sice nevyužíval gerrymandering, ale měl by motivaci naporcovat mapu tak, aby strany ušetřily na volební kampani. Politici by si v podstatě rozdělili oblasti, které jim „patří“, což rovněž nezní demokraticky.
S politickou vůlí se zřejmě hned tak něco nestane. Někteří vědci však slibují, že dokážou pohnout alespoň s tím, jak obtížné je rozpoznat (a před soudem prokázat) úmyslný gerrymandering za cílem získat neférovou převahu. V roce 2004 Nejvyšší soud uvedl, že jde zatím o nezodpověditelnou otázku.
Programátorka a výzkumnice Wendy Tam Cho se domnívá, že přišla na to, jak soudům pomoci odhalit „úmysl“. Její algoritmus, běžící na superpočítači Blue Waters, vygeneruje miliony nebo miliardy možných map, které jsou „férové“, a pak může s využitím dostupných dat generovat také stejné množství map neférových. Nakonec lze, opět objektivně, porovnat, kterým mapám se nejvíce podobá ta, kterou nakreslili politici. Pokud je z tisícovky nejpodobnějších map 999 map ze souboru těch neférových, lze celkem s jistotou říci, že mapa vznikla s úmyslem ovlivnit výsledek ve svůj prospěch. Zatím není jasné, zda soudy tuto argumentaci přijmou.
„Role technologií je nyní ještě důležitější než dříve. Zatímco soudy mohou gerrymandring zastavit zpětně, my se snažíme mu zabránit ještě dříve, než k němu dojde,“ uvedla Wendy Tam Cho.
Podle Wendy Tam Cho i několika dalších vědců a organizací by počítače mohly nakreslit férové, nezaujaté volební obvody. A protože by šlo o transparentní algoritmy, kdokoli by mohl zkontrolovat, jakým způsobem výsledná mapa vznikla.
Podobné snahy ale nijak nezasáhnou do nadcházejících voleb. Příští překreslování map se chystá po sčítání lidu v roce 2020. A demokraté i republikáni už jasně deklarovali, že v gerrymanderingu hodlají pokračovat. Kdyby se jej totiž nedopustili oni, určitě by to totiž prý udělala strana druhá...
Aktualizace: Doplnili jsme informace o detekci gerrymanderingu. Doplnili jsme informace o českých příkladech.
