Jan Březina je spoluatorem projektu Fripito, o kterém jsme vás informovali už během jeho zrodu. Aplikace vám poradí odkud a co fotografovat, aby snímek dopadl co nejlépe. Zahrnuje celý svět a databíze zajíavých míst se stále rozrůstá. Z Fripita se dozvíte i takové detaily jako je čas, v kolik na místo dorazit, aby Slunce bylo tam, kde má být. Aplikace letos v lednu uspěla v rámci veletrhu International CES v Las Vegas, kdy se dostala do výběru padesáti nejlepších aplikací z celého světa „TOP 50“ konference AppNation. Více v tomto článku.
Autor aplikace popsal pro čtenáře Technet.cz svou cestu za úspěchem následujícími slovy:
Jak jsme se startupem vyrazili do Ameriky
“Jmenuji se Honza Březina a s přáteli jsme založili skvělý startup pro fotografy“. Tak tuhle větu jsem v posledních dnech opakoval doslova několiksetkrát a myslím, že jsem ji říkal i ze spaní. S projektem Fripito jsme se dostali do finálové padesátky mezinárodní soutěže Appnation VI, a díky tomu jsme se mohli bezplatně dva dny prezentovat na konferenci Appnation @ CES 2015 v Las Vegas. Byl to pro nás obrovský úspěch a výzva zároveň. A tak jsme se sbalili a vyrazili vyzkoušet, jaké to je, když místo české startupové scény můžete nakouknout na tu za velkou louží. Co jsme se naučili?
Jan Březina představuje aplikaci Fripito čtenářům Technet.cz přímo z Las Vegas.
V Čechách mám někdy pocit, že by se člověk měl skoro stydět za to, že dělá startup. Zejména internetové diskuze jsou plné velice příkrých vět, které dávají rovnítko mezi startupista a příživník. Svým způsobem to chápu. Koneckonců na CESu jsem viděl doslova stovky, na první pohled zcela nesmyslných projektů, do kterých investor nasypal peníze a někdo jiný je teď utrácí. U řady projektů ani jejich tvůrci nebyli schopni říct, na čem že by měla jejich myšlenka jednou vydělávat, natož aby dokázali říct, kdy a jak se k tomu bodu doberou.
Na druhou stranu i Jára Cimrmann tvrdil, že pro pokrok je potřeba prozkoumávat slepé uličky a třeba Henry Ford údajně prohlásil, že jeho zákazníci nechtěli auto, ale „rychlejší koně“ a dlouho se na něj proto dívali jako na blázna. Takže i zdánlivě nesmyslný projekt může být jednou úspěšný a na rozdíl od Čech vám nikdo nikdy neřekne, že jste se zbláznili a že váš projekt je blbost.
Startupový slovníčekPro popis každodenních potřeb používají startupisté řadu anglicismů. Zde jsou ty, se kterými se setkáte nejčastěji. minimal viable product - až na dřeň osekaný produkt, který má ještě smysl launchovat launch - spuštění produktu (nebo alespoň veřejné bety) angel investor - investor, který je ochoten vrazit peníze do startupu ještě předtím, než se startup ocitne v černých číslech pitch - úderná prezentace s cílem "prodat" startup investorovi nebo veřejnosti business plan - cár papíru, který má investora přesvědčit, že je dobrý nápad do vás investovat business model - způsob financování, tedy jakým způsobem hodlá startup získávat od uživatelů (nebo někoho jiného) peníze FFF - friends, family, fools, tedy přátelé, rodina a blázni, jediní lidé, kteří na začátku poslouchají váš geniální nápad na startup v černých číslech - též za bodem zlomu, nastane ve chvíli, kdy příjmy převýší výdaje inkubátor, akcelerátor - organizace, která pomáhá začínajícím startupům rozjet a rozvíjet jejich potenciál networking - aneb "the best excuse for not working", družení a shánění kontaktů na konferencích nebo kdekoli jinde škálovatelnost - důležité zaklínadlo internetových projektů, popisuje schopnost udržet nízké náklady i při vysokém zájmu, případně možnost expandovat původní produkt do nových kontextů. Například Facebook je celkem dobře škálovatelný (funguje tím lépe, čím víc lidí jej používá), domácí zmrzlinářství se škáluje hůře (se stoupajícím zájmem stoupají celkové náklady i požadavky na výrobní prostory). pivotovat - schopnost změnit za běhu svoje směřování, poučit se z feedbacku a najít nový business plan a business model ---------------------------- Shrnutí, jak správně pitchovat najdete v článku České startupy: naučíme se pitchovat, networkingovat a hurá do světa |
Takže zkušenost číslo jedna, kterou jsme udělali v USA je, že většina lidí vám pochváli cokoli, co jim ukážete, ať už to dává smysl, nebo ne. Je to forma společenské slušnosti a většinu pochval nelze brát moc vážně.
Naleštěné lejno je pořád jen lejno
Dovolil jsem si použít okřídlené rčení, které je podle mého názoru hluboce pravdivé. Přestože Amerika je obrovská země, startupový svět je stejně malý jako u nás. Mezi těmi dobrými zná každý každého a ač se všichni usmívají, pokud jim budete prezentovat nesmysl, byť sebelíp naleštěný, nemáte šanci.
Na letošním CESu se objevilo hned několik francouzských projektů s nádhernou prezentací, špičkovým PR a nádhernými weby. Jediné co chybělo, byl fungující produkt. Stejně tak populární Kickstarter a Indiegogo jsou zaplaveny slibně vypadajícími projekty, které nikdy nikdo nezrealizuje, což by mohlo vést k mylnému dojmu, že o produkt vlastně nejde. Ale opak je pravdou. Tihle leštiči velice rychle narazí na to, že jim dojdou peníze a zmizí. Nesmyslné projekty jsou prokouknuty a i crowfoundingové servery se dnes snaží proti podvodům bojovat a padají první trestní oznámení. Takže rozhodně nezkoušejte lhát nebo přibarvovat realitu. Nestyďte se za to, kým jste a co nabízíte. Pokud to není dost dobré, tak čím dřív to zjistíte, tím míň času ztratíte.
I v Americe je každý investor
Před pár měsíci myslím Robin Raška napsal, že největší bolestí české startupové scény je fakt, že každý, kdo má 100 000 Kč, má pocit, že je investor. Je bolestnou pravdou, že najít u nás zkušeného investora, vědomého si rizik investice do startupu a schopného přinést projektu víc než jen peníze, je velice těžké. Na druhou stranu na průměrné startupové konferenci v USA velmi rychle pochopíte, že zde je investor každý, a to dokonce i v situaci, kdy nemá ani těch zmiňovaných 100 000 korun.
Zejména v Kalifornii a jejím okolí je investování do technologických startupů obrovská móda, které se snaží chytit doslova kde kdo. Samozřejmě je zde o několik řádů víc dobrých investorů než u nás, ale najít je v záplavě zoufalců není vůbec jednoduché. Jestli Američanům něco rozhodně nechybí, tak je to sebevědomí. Musíte se proto naučit překládat slibované vzdušné zámky do reality a umět se správně a napřímo zeptat na věci, které vám pomohou zjistit dostatečně rychle, na čem jste.
Startupová virtuální realita
Startupová komunita je určitým virtuálním světem uzavřeným sám do sebe. Pod vlivem velkých úspěšných projektů jako byl Instagram, Twitter či dokonce Facebook létají vzduchem miliony dolarů a všichni se tváří, jako kdyby se nechumelilo. Pokud máte ambici oslovit desítky či stovky tisíc uživatelů, jste nezajímavě malí. Pokud chcete najít investici pod milion dolarů, jste buď úplně na začátku, nebo jste nezajímavě malí. Když jsme se například bavili s jednou nejmenovanou PR agenturou, nabídli nám, že pokud vezmeme třeba 30 000 dolarů, můžeme jimi navrhovanou kampaň „zkusit na měsíc,“ a pak vyhodnotit, jestli má smysl investovat víc.
Stejně tak zpětná vazba, které se vám dostává od lidí ze startupového světa, je velice specifická. Většina z nich jen stěží dokáže posoudit potřeby reálných uživatelů, pokud chcete dělat projekt pro kohokoli jiného než startupový svět. Proto se na těchto akcích má smysl bavit o business modelu, o tom jak dělat marketing, o tom, jak vylepšit ovládání, ale rozhodně nečekejte, že se dozvíte, jestli váš produkt či služba jsou užitečné a smysluplné pro zákazníky.
Seděl jsem s opravdu dobrým mentorem, který nám poradil hodně věcí kolem propagace, toho jak by mohla naše aplikace vypadat líp, ale na dotaz, co říká nápadu jako takovému, suše odpověděl, že neví, že on přece není náš zákazník.
Velké peníze lákají velké množství pijavic
Protože řada amerických startupů má díky inestorům víc peněz, než kolik reálně potřebuje, logicky lákají nejrůznější lidi, kteří z tohoto koláče chtějí také něco urvat. Dostali jsme doslova desítky nabídek na různé konzultační, marketingové či PR služby. Různé typy průzkumů, testování atd. Neříkám, že jsou všechny k ničemu, ale je na vašem zdravém selském rozumu odpovědět si na otázku, zda vám něco takového může reálně něco přinést.
Uspějí jen ti nejlepší z nejlepších
Jestli jsme se během našeho krátkého pobytu na Appnation něco naučili, tak je to skutečnost, že úspěch nepřichází sám a uspějí jen ti nejlepší. Pokud něco chcete, tak si o to musíte říct a jít si za tím. Jen když budete nejrychlejší, nejaktivnější a nejlepší, tak to opravdu dostanete. Když jsem obcházel ostatní projekty prezentované v naší sekci The Garage, u řady z nich jsem si kladl otázku, proč tam ti lidé vůbec stojí.
Pokud neoslovíte kolemjdoucího, tak se u vašeho stolu nezastaví. Když už se zastaví, máte tak 2-3 věty na to, abyste ho zaujali, nebo odejde. A i když získáte jeho pozornost, stále není vyhráno. Musíte ho přesvědčit o tom, že to, co děláte, dává smysl, získat od něj kontakt a hned po akci navázat další komunikaci.
Má to celé smysl?
Osobně si myslím, že slovo startup je nafouknutá bublina, která jednou splaskne, stejně jako se to stalo té internetové. Pokud ale máte smysluplný projekt, jste dobří a máte energii se za svůj projekt rvát, rozhodně je potřeba vytáhnout paty z Čech a odhodlat se ke konfrontaci s velkým světem. Není se na co vymlouvat a není potřeba si na nic hrát.
Každý Američan podle vašeho přízvuku okamžitě pozná, že jste cizinci. Ale pokud otevřeně řeknete, že vyvíjíte svůj projekt v Česku, protože je to levné a jsou tam šikovní lidé, vezme to jako rozumný fakt a rozhodně vás to nijak nediskriminuje. To, že nikoho neznáte a nikdo nezná vás, je v pořádku. V USA se denné rodí tisíce projektů, které nikdo nezná, takže jste na tom stejně jako ostatní a účast na akci typu Appnation je právě o tom udělat co nejvíc kontaktů.
Nečekejte, že když napíšete e-mail do Techcrunche, že o vás napíší. Na mail nikdo neodpoví, protože ho v té záplavě nikdo ani nepřečte. Ale když už jste na konferenci, vystoupili jste z řady. A tak jsme jednali s velikány jako Amazon, Google či Sony a brali nás jako obchodní partnery, přestože máme zatím jen pár tisíc uživatelů.
