Nejde jen o smrt Michaela Jacksona, i když ta pochopitelně dala událostem téměř galaktický rozměr. Ale zemřely i další celebrity, a to ať už doopravdy (Farrah Fawcettová či Ed McMahobn), anebo se ukázalo, že šlo jen o falešnou informaci (Britnes Spearsová či Ellen Degeneresová). Poslední červnový týden byl každopádně poněkud morbidní a svíčkový.
Nečekaná smrt Michaela Jacksona ukázala, jak rozdílně přistupují k žurnalistice takzvaná tradiční a nová média. Do cílové pásky vběhla hned dvě, každé zastupovalo jednu ze zmíněných kategorií.
Prvenství zaznamenal blog TMZ.com, který o zdravotních potížích a později smrti slavného zpěváka referoval jako první. Z tohoto serveru se zpráva rozšířila na Twitter, Facebook a další sociální sítě.
Ale klíčové bylo, až když ji - o několik minut později - potvrdil web deníku Los Angeles Times. Nejen proto, že jde o renomovaný deník s dlouhou tradicí. Ale jeho článek byl takzvaně vyzdrojovaný: obsahoval přesné a ověřitelné citace, přisouzené konkrétním zdrojům. Hasičům, záchranářům nebo lékařům. Blog TMZ pouze informoval o tom, že Michael Jackson zemřel.
Že se nemýlil, nečiní jeho novinářskou metodu lepší. Mohlo to být i naopak, byť znalci amerických médií tvrdí, že se TMZ mýlí jen výjimečně. V posledních necelých čtyřech letech přišel jako první s mnoha zprávami o celebritách, které vzápětí byly na titulních stranách bulvárních novin v celém světě.
Zkratka TMZ znamená Thirty-Mile Zone, neboli "zóna třiceti mil" kolem Hollywoodu, kde je největší koncentrace slavných lidí na světě. TMZ není také žádným "ložnicovým projektem" osamělého blogera. Zakladatel blogu je bývalý reportér jedné losangeleské televizní stanice (mimo jiné přinášel zpravodajství ze soudního procesu OJ Simpsona) a samotný blog patří do mediálního impéria Time Warner, podobně jako třeba televize CNN nebo časopis Time. Ale to ho nečiní o nic víc novinářsky solidnějším. Je typickým bulvárním "novým médiem" se vším všudy.
Nejvíc se však zpráva rozšířila v sociálních sítích. Tam jsem se ji dozvěděl i já, dobře deset nebo patnáct minut předtím, než se objevila na iDNES nebo konkurenčních Novinkách.
Asi je to vůbec první opravdu velká zpravodajská událost, o které jsem se dozvěděl tímto způsobem. Také jsem k jejímu šíření přispěl. V 00:58 jsem na Facebooku napsal ironický status: "Generace mych rodicu se ptala: Cos delal, kdyz zabili Kennedyho?" My se ptame: "Cos delal, kdyz umrel Michael?" Odpoved: "Chlastal bourbon."
Do dvou do rána, kdy jsem přibližně vzhůru, jsem se v desítkách komentářů dozvěděl, co po půlnoci všedního dne dělají mí přátelé a naši spoluobčané. Zajímavá sociologická sonda!
Nejvíc však tou událsotí žil Twitter. Celý se "rozpumpoval" neuvěřitelným tempem, nové tweety přibývaly bezprostředně po Jacksonově smrti nejvyšší rychlostí od zvolení Baracka Obamy prezidentem. A následující hodiny prý byla až třetina obsahu Twitter nějak spojena se smrtí Michaela Jacksona.
Tahle webová služba zažívá vskutku spanilou jízdu. Je novým eldorádem celebrit, ale zároveň prostředkem pro svobodu projevu v zemích s nedemokratickými režimy. Což oficiálně potvrdila americká vláda, když před dvěma týdny požádala provozovatele Twitteru, aby kvůli demonstracím v Íránu odložili plánovanou odstávku serverů.
Docela dobrý úspěch na webovou stránku, z které si donedávna mnozí tropili žerty, že neví, k čemu je dobrá, ani jak by mohla komukoliv vydělat peníze. Stále ani jedno z toho tak úplně nevíme, ale už se to pomalu začíná skládat dohromady.
Deset tipů pro twitter |
