Miloš Čermák očima Miloše Gašparce

Miloš Čermák očima Miloše Gašparce | foto: Miloš Gašparec

Čermák: Sem se mi dívejte. Ne do té kamery, myslím do očí

  • 73
Máš za sebou černocha? ptávala se babička, když jsem za sebou zapomněl zavřít dveře. Bylo to v dobách, kdy jsme politickou korektnost a vlastně ani moc černochů neznali. Jeden bydlel v sousední ulici a byl z Kuby, ale dveře u nás nikdy nezavíral.

Dnes jsme všichni korektní až úzkostlivě, na Internetu za vás však přesto může nepříjemnou práci udělat Turek. Ovšem nejde o narážku na občany země, která Evropu zásobí nepříliš drahou pracovní silou, nýbrž o takzvaného mechanického Turka. V devatenáctém století to byl zázračný stroj, který uměl hrát šachy a údajně porazil také Napoleona. Ve skutečnosti byl uvnitř schovaný živý šachista. A právě proto se tak jmenuje internetová služba, kterou od roku 2005 provozuje internetový obchod Amazon.

Zjednodušeně to je burza práce, kterou lépe zvládnou lidé než počítače. Divíte se, že taková existuje? Ale jistě. Vezměte si jednoduchý příklad, že máte roztřídit stovku portrétů podle toho, jestli se na nich lidé usmívají, anebo mračí. Jistěže to jde udělat počítačově.

Musíte použít software pro rozpoznání obrazu, analyzovat rysy obličeje a podle nich dospět k určitému závěru. Ale je to spousta programátorské práce, navíc nikoliv se stoprocentním výsledkem. Když tentýž úkol dáte živému člověku, udělá ho bez většího úsilí za pár minut.

To byla myšlenka, s kterou Amazon svého Turka založil. Kdo chce, může si vydělat jako "námezdná síla". Ale služba je otevřena také pro ty, kteří nějakou práci vhodnou pro lidský mozek potřebují udělat. Potřebujete roztřídit data nebo třeba přepsat akustický záznam na text? Pak na Turkovi na Amazonu pravděpodobně najdete zájemce, kteří vám to rychle a levně udělají.

Turka použil i psycholog Jefferson Duarte z univerzity v Houstonu k zajímavému experimentu. Zkoumal, co tváře lidí prozrazují o jejich schopnosti či ochotě splácet půjčky.

Jak napsal časopis Economist, Duarte dal k posouzení tváře potenciálních věřitelů. Lidé měli na stupnici od jedné do pěti "oznámkovat" lidi, o kterých nic nevěděli, jen měli k dispozici jejich fotografie. Duarte zase naopak znal jejich finanční záznamy a historii. A zjistil zajímavou, téměř neuvěřitelnou věc: že se dojem z vizáže žadatelů shoduje s tím, co vyplývá z jejich záznamů.

Když babička o někom říkala, že mu gaunerství a podvody "koukají z očí" (případně, že "to má napsané v obličeji"), tak asi věděla, co říká. V lidské tváři je toho asi vepsané víc, než dokážeme exaktně popsat. Je to jako s tím úsměvem: dokážeme na první pohled rozeznat neupřímný úšklebek od srdečného smíchu. Ale vsadím se, že počítačové systémy, byť využívající nejmodernější software, by s tím měly problém.

Dnešní ekonomické potíže jsou do značné míry způsobeny tím, že banky dávaly půjčky a hypotéky nesprávným lidem. Možná to není náhoda, že ke krizi došlo právě teď, kdy o úvěrech i mnohém ostatním rozhodují spíše sofistikované počítačové systémy než konkrétní lidé. Dřív se zkušený bankovní úředník podíval a viděl. Dnes naťuká desítky dat do počítače a nechá si klientovu důvěryhodnost spočítat.

Jak se z té šlamastyky dostat? První krok může být v tom, že se zase začneme dívat sami sobě do očí.

Miloš Čermák, Technet.cz

Narozen 1968, komentátor a autor. Vystudoval biokybernetiku na FEL ČVUT (1991) a když si po státnicích koupil v Londýně knížku "Jak blafovat o počítačích", měl před sebou kariéru počítačového odborníka. Na zpáteční cestu do vlaku si však koupil ještě knížku "Jak blafovat o médiích", takže se nakonec rozhodl pro žurnalistiku.

V letech 1991 až 2003 byl reportérem v Reflexu, v letech 2003 až 2005 šéfkomentátorem Lidových novin, pak se na půl roku vrátil zpátky do Reflexu a svou oficiální novinářskou kariéru zakončil jako strategický ředitel časopisu Respekt. Zjevně však zvolil strategii špatnou, takže po třech měsících ho vzbouřená redakce této pozice zbavila. Od té doby je Miloš Čermák komentátorem, sloupkařem, blogerem, konzultantem, vysokoškolským učitelem a vydavatelem.

Většinu času však nedělá nic.


Blog Miloše Čermáka najdete na Extra.cz.