„Babi, můžeš mi, prosím, poslat dva tisíce korun? Jsem v cizině a ukradli mi peněženku a telefon.“ Nebojte, nejde o příběh turisty v nesnázích. Přestože se babičce zpráva objevila s fotkou jejího vnuka, na druhé straně facebookové komunikace seděl podvodník, který se takto snažil vylákat soukromé údaje a dostat se ideálně k platební kartě nebo heslu.
Podobnými podvody jsou ohroženi staří i mladí uživatelé sociálních sítí. Vyplývá to z rychlosti, s jakou do našich životů tento společensko-komunikační fenomén vtrhl. Je logické, že naše zvyklosti jsou pozadu za ekonomickými možnostmi sítí jako Facebook, Instagram, Twitter apod. I pokud si myslíte, že vám konkrétně nic nehrozí a umíte se na internetu chovat, doporučujeme projít náš přehled nástrah, se kterými se na sociálních sítích můžete setkat.
1. Nastavte si správně soukromí na sociálních sítích
Po celá tisíciletí se lidé mohli spolehnout na to, že okruh osob, který je právě poslouchá, je omezený na lidi v bezprostředním okolí. Písmo pak umožnilo překlenout jak bariéry časové, tak prostorové. Najednou na vás někdo mohl „vytáhnout“ dopis, který byl původně určen někomu jinému, a objevila se tak první faux pas.
Nyní žijeme ve světě, kde roli tohoto revolučního média hrají sociální sítě typu Facebook, Twitter, Snapchat nebo Instagram. Umožňují okamžitě a bez zaváhání sdílet prakticky cokoli s desítkami, tisíci a potenciálně i miliony lidí. Snadno se přitom může stát, že si v daný moment neuvědomíme, kdo všechno vlastně do potenciálního publika patří a jaké to může mít následky.
Sdílej bezpečně - česká kampaň za zodpovědnější sdílení na webu:
Na příkladu Facebooku se podívejte, jak můžete ovlivnit, s kým danou fotografii, status nebo událost sdílíte:
- Veřejné - k obsahu se může dostat naprosto kdokoli. Tuto možnost zvolte, pokud chcete rozšířit odkaz mezi co nejvíce lidí a nemáte žádný důvod danou informaci nebo fotku skrývat
- Přátelé - obsah bude přístupný všem, koho „máte v přátelích“ na Facebooku, což obvykle znamená, že bude přístupný stovkám lidí. Je dobré mít na paměti, že podle toho, jak „vybíraví“ jste při schvalování žádostí o přátelství, se zde mohou nacházet i lidé, se kterými jste se nikdy naživo neviděli, kolegové z práce, vzdálení příbuzní apod.
- Přátelé přátel - u některých typů obsahů (např. komentářů) můžete nastavit tuto možnost, v takovém případě je příspěvek viditelný pro všechny, s nimiž máte alespoň jednoho společného přítele na Facebooku. Takové publikum už může zahrnovat i desetitisíce lidí, o takovém příspěvku se tedy vyplatí uvažovat jako o příspěvku veřejném.
- Vlastní výběr - můžete také sami nastavit, komu se daný obsah zobrazí, například můžete vybrat konkrétní skupinu přátel, kterým nechcete ukázat fotku, nebo naopak cíleně vyberete skupinu přátel, kteří mají právo fotku vidět.
- Jenom já - trochu zvláštní možnost, hodí se třeba tam, kde si chcete vyzkoušet, jak fotka po nahrání na Facebook vypadá
To, komu povolíte přístup, záleží na vás. Je ale dobré vědět, že můžete toto nastavení měnit. Můžete například mít jako výchozí sdílení „Přátelé“, ale u některých příspěvků publikum rozšířit na „Veřejné“, nebo naopak zúžit na podvýběr přátel pomocí dialogu „Vlastní“.
2. S kým (a jak) chcete sdílet své fotografie?
Fotografie v 19. století otevřela nové možnosti zachycení soukromých událostí a jejich zveřejnění. „Lidé se báli, že fotoaparáty umožní zachytit osoby, vytrhnout fotku z kontextu a noviny pak obrázek rozšíří,“ připomíná Amy Hasinoffová, spisovatelka, která se specializuje na soukromí on-line.
A ve 20. století se ale hranice toho, co je soukromé a co je veřejné, začala výrazně posouvat. Fotoaparáty se zmenšily a výrazně zrychlily. Zatímco ještě v roce 1897 musel nadšený fotoamatér požádat účastníky vlakové nehody, aby „se chvíli nehýbali“, brzy nebyl problém zachytit fotografie v rámci setiny sekundy. Pak přišel rozhlas, filmový záznam, televize, barevná fotografie, a každé z těchto médií s sebou přineslo nové posunutí toho, co je soukromé a co je veřejné.
Focení a paměťFotíte, abyste si lépe zapamatovali, co jste zažili? Výzkumy naznačují, že je to spíše naopak... |
Nyní se fotografie díky rozmachu digitálních fotoaparátů a fotoaparátů v chytrých telefonech staly prakticky všudypřítomné. Sociální sítě pak přinesly významnou změnu. Dokud jste fotky ukazovali jednotlivě svým příbuzným nebo známým, necítíte velký tlak na kvalitu fotky - je to spíše podpora pro vaše vyprávění. Pokud ale fotografii vystavujete na veřejném nebo poloveřejném fóru (Facebook, Instagram), okamžitě cítíte, že se vystavujete kritice přátel i známých. Tím stoupají nároky na kvalitu fotek, a tedy i stres spojený s pořizováním těchto fotek.
Focení pro sociální sítě se může stát stresující součástí dovolené:
Z druhé strany může nebezpečí fotografií spočívat v lehkosti, s jakou sdílení probíhá. Snadno můžeme zapomenout, že jsou na fotografii třeba citlivé údaje, které bychom neměli sdílet. Nebo může jít o vyzrazení „tajemství“ - fotografie z dovolené třeba celkem spolehlivě indikují, že nejste doma, což může posloužit jako povzbuzení a tip pro zloděje.
V neposlední řadě jsou fotografie lidí stále ještě celkem osobní záležitost. Jen proto, že se s vámi někdo vyfotil, neznamená, že chce, aby jeho fotka byla na sociálních sítích. Není jednoduché pravidlo na to, co můžete a co nemůžete sdílet. Ideální je, pokud se lidí, jejichž fotografie sdílíte, napřed zeptáte, zda tu kterou fotku můžete dát na sociální sítě.
U fotogalerií se vyplatí přemýšlet, s kým je sdílet. Často je lepší vytvořit soukromé album a poslat odkaz vybraným lidem. |
Proto se u fotografií vyplatí dvakrát přemýšlet, s kým fotky sdílet. Možná pak zjistíte, že danou sérii fotek raději nahrajete do soukromého alba (například ve Fotkách Google nebo na Rajče.net), než na veřejný Instagram nebo poloveřejný Facebook. Takovéto soukromé album můžete sdílet s vybranými lidmi, třeba pomocí skrytého alba, na které vybraným lidem pošlete odkaz.
Fotografům, kteří chtějí své snímky prodávat, se pak vyplatí přečíst si pečlivě podmínky používání dané sociální sítě. Řada sociálních sítí si třeba vymiňuje možnost použít nahrané fotky bezplatně pro propagaci. A naopak - jenom proto, že je nějaká fotka na Facebooku nebo Instagramu, neztrácí její autor svá autorská práva.
3. Sexting, aneb komu (a jak) se můžete odhalit?
Výzkumy ukazují, že posílání nahých či polonahých fotografií přes internet patří k relativně časté aktivitě. Nejčastěji je to odhalené poprsí - k posílání takových fotografií se přihlásilo 55 procent žen z USA a 43 procent Evropanek. Druhým nejčastějším objektem jsou genitálie, ale pouze ty mužské - fotí si je 29 procent mužů v USA a 21 procent v Evropě.
Sexting s sebou ale - kromě jistého erotického vzrušení a chutě zakázaného ovoce - nese celou řadu problémů: právních, technologických i praktických. Vyplatí se minimálně zamyslet se nad následujícími otázkami:
- Je fotografie identifikovatelná? Pokud posíláte oříznutou fotografii, kde není rozeznatelný váš obličej, neriskujete tolik, jako když je z fotky na první pohled jasné, že jde o vás.
- Znám člověka, kterému fotografii posílám? Pokud posíláte fotografii někomu, koho znáte a komu můžete důvěřovat (partnerovi, partnerce), je to jiná situace, než když fotku zašlete někomu cizímu.
- Kde bude fotka uložená? Skoro všechny fotky, které pořídíte svým mobilním telefonem, se někde zálohují. Ověřte si, že se fotka nedostane někam, kde ji nechcete vystavovat.
- Je to dětská pornografie? - Pokud je zachycený člověk mladší 18 let, může se (v závislosti na státu a dalších okolnostech) jednat o dětskou pornografii, jejíž držení je nezákonné. Může tak dojít k paradoxní situaci, kdy jsou náctiletí mladí lidé souzeni za držení dětské pornografie, protože mají na telefonu své vlastní fotky.
Odvrácenou stránkou sextingu je pak tzv. „revenge porn“ (porno z pomsty), tedy zveřejňování fotografií původně určených pro konkrétní osobu na webu. Zejména v Evropě je to podle výzkumu DrEd častější problém - v takové situaci se zde totiž ocitlo 19 procent dotázaných mužů a 15 procent žen proti jen 8 procentům mužů a 7 procentům žen v USA. Obrana je v takovém případě velmi složitá, neboť oběť musí obvykle manuálně žádat o odstranění daných fotografií, což je vzhledem k rychlosti jejich šíření často v podstatě nemožné.
Existují sice speciální aplikace, které mají za cíl zabránit nepovolenému šíření fotografií, na druhou stranu neexistuje stoprocentní způsob, který by zabránil v šíření. I prográmky, které umí zabránit v pořízení screenshotu, totiž nemohou zjistit, zda příjemce nepořídil snímek obrazovky jiným fotoaparátem. Sexting tak nadále zůstává rizikovým koníčkem.
4. Kyberšikana aneb internetový dav v akci
Nejen mladší uživatelé sociálních sítí se mnou stát obětí tzv. kyberšikany, tedy osobních on-line útoků a výpadů. I pro dospělého člověka může být takový zážitek traumatizující, zejména pokud je spojený například s vydíráním nebo násilnými výhrůžkami. Pro mladší generaci je pak takový tlak o to nebezpečnější, protože děti ještě často neumí posoudit dopad případných výhrůžek a mohou tak být dohnány třeba až k sebepoškozování nebo sebevraždě.
Více informacíO kyberšikaně a jejích různých formách si můžete přečíst stručně na Wikipedii nebo podrobně v publikaci Veroniky Krejčí (PDF) |
Především rodiče by se měli seznámit s riziky, které uživatelům na internetu hrozí, a se svými dětmi o nich mluvit. Je také vhodné, aby rodiče měli - v míře odpovídající věku a samostatnosti dítěte - přehled o aktivitách svého potomka na internetu. Do kyberšikany se řadí například tyto jevy:
- publikování ponižujících materiálů
- šíření pomluv on-line
- krádež identity, hesel
- vytváření falešných profilů
- napadání v konverzacích on-line
- pronásledování, stalking, obtěžování
- kybergrooming neboli dlouhodobé vzbuzování důvěry skrze falešný profil za účelem vylákání informací, schůzky, fyzického/sexuálního násilí
- vyloučení z virtuální komunity
Pokud se stanete svědky kyberšikany, můžete obvykle využít nástroje dané sociální sítě pro nahlášení nežádoucího chování. V závažnějších případech je možné a žádoucí obrátit se na odborníky či policii.
5. Podvody a triky - nenechte se nachytat
Když k vám někdo přijde na ulici a bude vám nabízet podezřele výhodnou nabídku, jistě zpozorníte. U počítače se ale cítíme v bezpečí, máme pocit, že máme věci plně pod kontrolou. Právě tohoto pocitu mohou využít podvodníci, kteří se z vás snaží vytáhnout citlivé údaje, hesla nebo číslo kreditní karty.
Hesla nesdělujte, zapněte si dvojitou ochranuFacebook, Gmail i další služby umožňují zapnout dvoukrokové zabezpečení účtu. Je také důležité zvolit pro každou službu unikátní heslo, aby to neměl útočník snadné, když se k jednomu z vašich hesel dostane. Více v našem návodu. |
Na sociálních sítích to často bývá podvodná aplikace, která slibuje například test inteligence nebo „ověření kompatibility přátel“. Ve skutečnosti si ale vyžádá informace a může dokonce - pokud k tomu dáte nevědomky souhlas - šířit informace dále. Tyto možnosti můžete upravit v Nastavení - Aplikace, kde také vidíte, kterým aplikacím jste dali povolení přihlašovat se skrze Facebook. Odstraňte ty, které nepoužíváte.
Další typ podvodu - zmíněný zkraje tohoto článku - spočívá v ukradení či podvržení identity k vylákání informací prostřednictvím „osobní“ komunikace. Typické jsou třeba podvody vyžadující přeposílání kódů k elektronickému bankovnictví nebo čísla kreditní karty. Může jít ale i o prostředek k šíření falešné stránky s přihlášením, díky které může útočník získat vaše heslo (tzv. phishing).
Ukázky podvodných stránek
Obrana spočívá v kritickém uvažování. Pokud vám přes internet píše váš známý a chce něco neobvyklého, pokuste se ověřit, že je to skutečně on. Zbystřete hlavně, jakmile přijde na peníze. Možná je skutečně v nesnázích, ale jistě pochopí, že si napřed ověříte, že nejde o vychytralého podvodníka.
Pozor na vyděračské viry (ransomware)V posledních letech je na vzestupu nový typ „podnikání“. Počítačoví útočníci konečně našli způsob, jak zpeněžit vaše data. Bez vašeho vědomí je zašifrují a pak vám je peníze prodají kód na jejich dešifrování. Proti některým typům ransomware existuje účinná obrana v podobě dešifrátorů, ale často neexistuje způsob, jak data získat zpátky. Ransomware se šíří e-mailem i na webových stránkách, ale také na sociálních sítích. Nejlepší obranou proti ransomware je prevence. Mějte nainstalovaný antivirový program a firewall, neklikejte na podezřelé odkazy, nestahujte soubory z neznámých zdrojů a udržujte si aktivní zálohy důležitých dokumentů. |
6. Mobilní telefony a lokalita
Jedním z nejsoukromějších údajů, které o sobě vůbec můžeme někomu sdělit, je naše fyzická poloha, místo, kde se nacházíme. Při sdílení fotografií na sociálních sítích to ale běžně děláme, aniž si to uvědomujeme.
Když sdílíte více, než chcete, můžete se dostat do maléru:
Někdy vyplývá lokalita přímo z fotky, případně z popisku fotografie. Jindy si mobilní telefon data o poloze přečte z GPS modulu. Vyplatí se rozmyslet si, zda tuto polohu chcete sdílet, či nikoli.
7. Závislost na sociálních sítích
V mnoha ohledech se čas na sociálních sítí podobá hraní na tzv. výherních automatech. Nikdy nevíte, co objevíte za chvíli, a mozek vás za každý zajímavý „objev“ odmění dávkou dopaminu. Pokud máte sklon k závislosti, může se snadno stát, že mozek špatně odhadne čas, který na sociálních sítích strávíte, což paradoxně přispívá k izolaci od okolí.
Přednáška o sociálních sítích (2012, Týden vědy):
Závislost na sociálních sítích zatím ještě není tak dobře prozkoumaná, jako například závislost na hracích automatech nebo na alkoholu. Průzkum Cornell University z roku 2015 naznačuje, že lidé, kteří mají dobrou náladu a cítí se šťastnější, obecně mají menší problém zříci se používání sociálních sítí.
Což je celkem paradoxní, protože právě Facebook podle výzkumu publikovaném v PLOS One přispívá ke dlouhodobému zhoršování naší nálady a prožívání pocitu naplnění a štěstí, alespoň u mladých lidí, na kterých vědci tento fenomén zkoumali. Obecněji se někdy mluví o „internetová závislosti“ (Internet Addiction Disorder, IAD), která se podle údajů z roku 2012 týká v USA a Evropě jednotek procent uživatelů. Mezi prvky chování člověka závislého na internetu patří:
- přehnaná zaujatost internetovými aktivitami (neustále přemýšlí o tom, kdy bude moci zase „jít na internet“ bez konkrétního důvodu)
- vnímaná potřeba být na internetu, neschopnost prožívat štěstí bez možnosti připojit se k internetu
- neschopnost odříci si internet
- náladovost, podrážděnost či deprese v případě, že není možné připojit se k internetu
- neschopnost dodržet svůj vlastní plán, neschopnost odpojit se
- kvůli aktivitám na internetu je schopen riskovat přátelství, zaměstnání či partnerský vztah
- lže o aktivitách na internetu svým blízkým, terapeutovi nebo ostatním
- používá internet jako únik z problémů nebo k ovlivnění nálady
Jelikož jsou sociální sítě relativně mladý a stále se rozvíjející fenomén, je jasné, že výzkum závislostí je teprve na začátku. Facebook například sám zkoumá, jak své uživatele ovlivňuje. V roce 2012 například zjistil, že dokáže spolehlivě ovlivnit náladu uživatelů tím, jaké zprávy jim bude častěji ukazovat.
Podobné aktivity samozřejmě nadále zvyšují obavy kritiků sociálních sítí z jejich vlivu a moci, a to nejen v oblasti psychiky, ale také třeba politiky. Sociální sítě mohou snadno akcentovat naše kognitivní omyly a zvyšovat tak polarizaci v diskuzích.
Jak Facebook rozhoduje, co vám zobrazí a co skryje:
„Pomocí nových technologií nejraději komunikujeme tak, abychom si upevnili názory, které už máme. Bavíme se s lidmi, kteří s námi souhlasí, ne s těmi, kteří s námi argumentují nebo nás vyzývají ke změně,“ řekl nám Zygmunt Bauman, polsky sociolog, který se proslavil svým studiem postmoderního světa.
„To rozhodně pomáhá našemu sebevědomí. Je to příjemný luxus, to uznávám. Vědět, že nebudete konfrontování s ničím, co by měnilo váš pohled na svět, je nesmírně konejšivé, zvláště v takto složitém světě. Výsledkem ale je, že ztrácíme kritické schopnosti. Ztrácíme schopnost poznávat, vyjednávat, argumentovat, přijímat změnu. Informační technologie povzbuzují lidi k tomu, aby z reálného světa utíkali do pohodlného světa, který si sami formují podle obrazu svého.“
Sociální sítě jsou komplexním prostředím, který se bude v následujících letech jistě rozvíjet. Největší z nich - Facebook - má již skoro dvě miliardy aktivních uživatelů. Vyplatí se proto, abychom tomuto fenoménu věnovali kritickou pozornost, a to jak na úrovni společenské, tak na úrovni osobní. Přes všechny své neustále se rozvíjející funkce jde pořád jen o technologii, a je na každém uživateli, jakým způsobem se ji rozhodne využívat.