Když v roce 2016 společnost Sony představila sluchátka MDR-1000X, byla to pro zájemce o kvalitní zvuk na cestách poměrně velká událost. Důsledností v potlačení okolního hluku se zařadila po bok tehdy v podstatě referenčních Bose QuietComfort 35, nabídla ale mnohem přirozenější a propracovanější reprodukci. Úspěch se dostavil a na jejich základě vznikla nová řada WH-1000X, jejichž šestá generace právě vstupuje na trh.
V průběhu let se měnila jak konstrukce sluchátek a přepravního pouzdra, tak jejich zvukový charakter, a proto se v některých obměnách klidně stalo, že část posluchačů preferovala předchozí model před jeho nástupcem.
Vylepšené pouzdro i skládání
Šestá generace se od páté liší na první pohled zejména konstrukcí hlavového mostu, který umožňuje nejen otočení sluchátek „naplocho“, ale také jeho složení, takže se sluchátka vejdou od menšího transportního pouzdra. To má vtipně vyřešené zapínání pomocí magnetické přezky, takže se rychle otevře a zároveň dobře drží.
V pouzdře je kapsička na nabíjecí kablík a signálový kabel s konektory Jack 3,5 mm a díky jejímu zapuštění do prohlubně se zdá, že by její obsah nemusel vypadávat. Chybí „letecká redukce“ z 2× mono Jack na 1× stereo Jack, ale jednak si ji můžete asi za 50 korun dokoupit, jednak většina moderních „In-flight entertainment“ jednotek už má běžný stereofonní konektor.
Sony WH-1000XM6
I v případě, že sluchátka k přehrávači připojíte pomocí kabelu, můžete využít potlačení okolního hluku. Naopak nefunguje řízení hlasitosti – tu ovládáte jen na připojeném zařízení. Vyzkoušeli jsme to například se starým kapesním CD přehrávačem a hrálo to překvapivě dobře. Reproduktory totiž stále pohání vyladěné zesilovače sluchátek, nikoli výstupní obvod „discmana“.
Zklamáním je nemožnost použít USB-C kabel pro přenos nekomprimovaného zvuku z telefonu nebo počítače do sluchátek. To je opravdu škoda.
Kodek je třeba hlídat
Mnohem častěji ale budete sluchátka připojovat bezdrátově a k tomu slouží Bluetooth 5.3, přičemž podporují i systém Auracast – o Auracastu si víc přečtěte v loňském textu.
Na to jsme čekali: revoluční funkce Bluetooth konečně míří do produktů |
Sluchátka podporují přenosové kodeky SBC, AAC, LC3 a LDAC, přičemž ten poslední by měl zajistit nejlepší kvalitu přenosu. Což má dva háčky. První je, že ne s každým telefonem lze LDAC použít – chybí například u všech telefonů Apple a nám se ho nepodařilo zprovoznit s telefonem Samsung Galaxy S22 Ultra, se kterým jinak LDAC využíváme kupříkladu se sluchátky Technics.
Druhý háček je, že LDAC může být v provozu ve třech různých datových tocích, 330 kbit/s, 660 kbit/s a 990 kbit/s, ale uživatel běžně nemá možnost si vybrat a systém spoléhá na automatiku přístroje. Kontrolu získá teprve po aktivaci „vývojářského menu“ svého telefonu, kde si může bitrate „natvrdo“ nastavit.
Právě použitý kodek signalizuje i aplikace Sound Connect, pro ideální nastavení kodeku LDAC musíte do „vývojářského menu“ telefonu. Zde příklad Google Pixel 9.
Co si můžete dovolit, je třeba vyzkoušet; s Xiaomi 15 Ultra jsme mohli v klidu poslouchat i na nejvyšší bitrate, ale třeba u Google Pixel 9 byl zvuk rušen výpadky a museli jsme zvolit střední cestu 660 kbit/s. Pokud posloucháte přes Spotify nebo YouTube Music, je to v podstatě jedno, ale s Tidalem, Qobuzem, Amazon Music a dalšími službami s bezztrátovou kompresí, případně Hi-Res formátem pak přenosem zvuk zbytečně degradujete.
Přiznáme, že aptX Lossless nebo LC3 Plus bychom v těchto sluchátkách viděli rádi.
Zvukaři vyladěný zvuk
Teď se dostáváme k tomu, co jsem nakousl v titulku. Výrobce se chlubí, že se na zvukovém ladění sluchátek podíleli zkušení zvukaři z nahrávacích studií spolupracujících se Sony Music, například Chris Gehringer a Randy Merrill ze studia Sterling Sound, Mike Piacentini z Battery Studios nebo Michael Romanowski ze společnosti Coast Mastering.
Což je na jednu stranu dobře, protože jsou to lidé zvyklí kriticky poslouchat a mají s čím srovnávat, takže lze předpokládat, že jimi vyladěný zvukový přednes bude splňovat vysoké standardy. Na stranu druhou, základní pravidlo „audiofilů“ zní, že ideální komponent je ten, který neslyšíte, tedy který co nejvěrněji reprodukuje zdrojový signál a co nejméně do něj zasahuje.
Náročné posluchače tak postup Sony může rozdělit mezi ty, kteří budou respektovat, že signálové obvody sluchátek do charakteru zvuku zasahují, a spolehnou se na to, že co schválili mistři zvuku, to je pro ně to pravé. A ti druzí mohou brblat, že v nastavení není možnost i toto ladění vypnout a že ekvalizační předvoba „flat“ (tedy „plochý“) není ve skutečnosti úplně „flat“.
Nutno podotknout, že o úplně „flat“ se nesnaží velké množství sluchátek na trhu, ať už za jejich charakterem projevu stojí konkrétní člověk, nebo tým výrobce (a můžeme si vzpomenout například na kdysi absurdně přebasovaná sluchátka Beats), nebo se spolehnou na takzvanou „Harmanovu křivku“, což je jakási „obecně průměrně ideální“ frekvenční křivka, na které se shodl testovací panel složený z několika desítek posluchačů. Poprvé byla definována v roce 2012, naposledy revidována v roce 2024.
