Úhlopříčka 1,34 metru, hloubka pouhých 2,55 centimetrů. Nejmodernější plazmový NeoPDP panel, síťové kabely s japonskými zásuvkami a napájecí napětí 120 voltů - to vše zdobí prototyp superplochého televizoru Panasonic TX-P54Z11E.
Tenčí plazmový televizor se zatím neprodává a i mezi LCD byste hubenější výrobek hledali těžko.
Evropská finální verze bude stát 159 990 Kč.
Plochá ve velké
Z dodávky na nás vykoukla nečekaně velká kartonová krabice, která po otevření překvapila především tím, že byla skoro prázdná. Tenoučká obrazovka uprostřed, z každé strany patnáct čísel prázdnoty a polystyrenu.
Prototyp Z11 totiž dorazil nezvykle s rovnou přimontovaným podstavcem, a tak mu musela být šíře "bedny" přizpůsobena. Instalační alternativou bude zřejmě konstrukce pro připevnění na zeď, na zadním panelu jsme však neobjevili klasické závity pro VESA závěs - spolehnout se tedy budete muset na originální příslušenství.
Při vybalování překvapí i vysoká hmotnost televizoru. Supertenké šasi musí mít vysokou torzní tuhost a tedy pevnou kovovou konstrukci. Spolu s odolným krycím sklem a úhlopříčkou 54“ to opravdu není žádné pírko.
Překvapivě tenká
Prototyp Z11 je unikátní především instalovaným zobrazovacím panelem. Jde o poslední generaci plazmového panelu nazvaného NeoPDP. Přepracovaná konstrukce plazmových segmentů (emitorů jednotlivých barevných složek bodů obrazu) umožnila ztenčení obrazovky i snížení produkovaného tepla. Televizor tak nepotřebuje tolik výkonné chlazení, což také přispělo k zeštíhlení konstrukce. Přesto se o odvod tepla stará několik ventilátorů, rozmístěných v ploše za zobrazovačem.
V balení také naleznete dvojici reprosoustav, které zachovávají hloubku i výšku obrazovky. K ní je můžete připevnit dvojicí kovových můstků a k vestavěným zesilovačům propojit krátkými kablíky. Schválně píši "můžete", protože v instalacích s kvalitním multikanálovým ozvučením by stejně zůstaly tak trochu "na ocet".
Rozdělený na dva kusy
Zeštíhlení také hodně napomohlo oddělení signálové elektroniky, řídící elektroniky, přijímacích tunerů a veškerých přípojných míst do externího zařízení, které výrobce nazývá jako "tuner unit", tedy "jednotka přijímače".
Nejtenčí plasma Panasonic
|
Sám o sobě nezní tento údaj tak dramaticky, jak tu o něm píšeme, ale při 1,34metrové úhlopříčce obrazovky to ve skutečnosti působí opravdu impozantně.
Tunerová jednotka TU-Z100U dorazila v samostatném balení a rozměry zhruba odpovídá firemním Blu-ray přehrávačům a DVD rekordérům – snadno ji tak umístíte mezi ostatní audiovizuální vybavení.
K zobrazovači ji připojíte pomocí HDMI kabelu, což je jediné rozhraní, které na televizoru je. Vlastně ne. Je zde ještě schovaný konektor (fyzicky připomínající IEEE1394, tedy FireWire) pro připojení bezdrátového vysílače/přijímače. Shodný naleznete i na tunerové jednotce.
Ty jsou současnosti nevyužité, protože zatím probíhá jednání s úřady o povolení využití potřebné frekvence. Tedy stejné martyrium, které muselo nedávno absolvovat například Wireless USB (a vzhledem k vysílacím výkonům a tedy fyzickému dosahu signálu celkem zbytečně).
Nemusí na ni být bezprostřední výhled dálkovým ovladačem, protože povely přijímá zprostředkovaně po HDMI kabelu z čidla na televizoru. Díky VieraLink (HDMI 1.3 CEC) můžete jejím prostřednictvím ovládat i Blu-ray přehrávače a DVD přehrávače a rekordéry Panasonic.
Tunerová jednotka konektory posetá
Základem jsou, jak název napovídá, přijímače televizního signálu. Náš prototyp měl HDTV tunery pro provoz v japonském prostředí, u evropského modelu se však předpokládají DVB-T (MPEG 2 i MPEG 4), DVB-C a DVB-S. Tunerová jednotka tak nahradí nejen set-top-box, ale i přijímač kabelového digitálního vysílání a také digitální satelitní přijímač.
Protože je styčným bodem mezi zobrazovačem a ostatním audiovizuálním arzenálem, je důležité, že nabízí celou škálu přípojných míst.
Je vybavena trojicí HDMI vstupů, dvojicí komponentních YUV vstupů i se stereofonním zvukem, jedním kompozitním CVBS video výstupem a S-Video výstupem včetně dvoukanálového zvuku. Dále naleznete digitální optický zvukový výstup, LAN konektor pro připojení do počítačové sítě (pro systém Viera Cast) a port RS232C pro servisní účely a také anténní vstup. A samozřejmě jeden HDMI výstup, kterým vše výše i níže jmenované dostanete v digitální formě do zobrazovače.
Pod sklápěcím čelním panelem je schován slot pro SDHC karty, jeden HDMI vstup, kompozitní video/S-Video/PC (D-SUB) vstupy i se zvukem a tlačítka ovladače hlasitosti, volby kanálů, vstup do menu a potvrzení OK.
Uvnitř jednotky jsme objevili několik desek tištěných spojů s mnoha procesory, každý s vlastním pasivním žebrovaným chladičem. O odvod tepla se stará jeden ventilátor v zadní stěně.
V provozu
Vzhledem k tomu, že se jedná o prototyp a hardware i firmware ještě dozná změn, nepustili jsme se do podrobnějšího testování – nebylo by to úplně fér. I tak můžeme prozradit, že obraz potěšil dokonalým podáním černé a přirozenými civilními barvami.
Spotřebu jsme měřili až za transformátorem, který převáděl našich 230V na japonských 120V. Samotný převodník měl v klidu 7,5 W a po zapojení televizoru kolísala naměřená spotřeba v rozmezí 90–460 W, podle celkového jasu obrazu. Zcela běžná sledovací hodnota se pohybovala u 230 W, což je u 54“ úhlopříčky velmi solidní hodnota.
Kladně musíme hodnotit i grafické Menu, které Panasonic vyvinul ve spolupráci s firmou Apple. Jeden obraz vydá za tisíc slov, podívejte se na něj na video:
Systém VieraCast jsme bohužel nemohli vyzkoušet. Možná to byl zádrhel vývojové verze firmware, možná nějaká chyba redakční sítě, nicméně se nepodařilo navázat komunikaci s VieraCast servery. Jak vypadá a funguje, se můžete podívat do tohoto článku z minulého týdne.
