Zdá se, že vinylové gramofonové desky dokázaly okouzlit i mladou generaci, jinak odkojenou digitálními technologiemi. A je v zásadě jedno, zda kvůli rozměrným barevným přebalům, možnosti chytnout médium do ruky, kvůli specifickému rituálu při přehrávání desky na gramofonu nebo kvůli skvělým zvukovým kvalitám mnohých starších desek.
Drobnou vlnu zájmu nyní prožívají i audiokazety. Tentokrát ne kvůli zvukové kvalitě – pokud vynecháme kazety nahrané a přehrávané na špičkových a dobře servisovaných strojích typu Nakamichi nebo Studer, zpravidla je „přehraje“ většina dnes používaných digitálních formátů. Na dvou točících se cívkách je však na pohled něco magického. V krabicích rodičů a prarodičů lze nalézt spoustu dobré a dnes zapomenuté muziky a někteří interpreti vydávají kazety i dnes – ne úplně jako hudební nosič, ale především jako „merch“ pro skalní fanoušky.
K přehrávači se dá dostat dvěma cestami – koupíte z druhé roky starý a více či méně opotřebovaný model a dopřejete mu servis, nebo vyberete jeden ze tří nových modelů na trhu. Jeden se jmenuje We Are Rewind a stojí za ním stejnojmenný francouzský start-up. Druhý nese označení Mulann B-1000EW a nechává si ho vyrábět francouzská společnost Recording The Masters, která podle originálních receptur společností Agfa, Basf a Emtec vyrábí magnetické záznamové pásy – jak do audiokazet, tak pro cívkové magnetofony. Třetí možnost dostala jméno CP13 a produkuje ji známý výrobce digitálních přehrávačů a sluchátkových zesilovačů Fiio. Třetí jmenovaný se nam díky obchodu Headphones.cz dostal do rukou – za zápůjčku tímto děkujeme.
Stará technologie v novém hávu
První, čím Fiio CP13 zaujme, je velikost a hranatost. Je o dost větší než walkmany dávných časů, pokud nepočítáme ty nejstarší modely, a zároveň má tvar kvádru – mimo drobného zaoblení hran je vše pravoúhlé a rovnoběžné. Mechanika se ovládá mechanicky, tlačítka výrazně vystupují nad povrch přístroje, takže do kapsy u kalhot přístroj nedostanete. Do kapsy v bundě to půjde líp. Potěší rozměrný průhled na kazetu, takže můžete během poslechu pozorovat převíjení pásky na cívkách, což u nemalé části starších modelů nešlo.
Fiio CP13 – jediným zvukovým výstupem je konektor Jack 3,5 mm pro sluchátka
Dobrou zprávou je, že nemusíte ve sklepě hledat tužkové akumulátory a nabíječku. Walkman napájí vestavěný lithiový akumulátor, který dobíjíte pomocí USB-C portu. Na jedno nabití nám hrál jedenáct a půl hodiny. Jakmile došla energie, páska se zastavila, ale mechanika zůstala v pozici přehrávání – nenechte ji tak dlouho, škodí to jí i pásce. Po připojení napájení jde během nabíjení i poslouchat. Nabíjení signalizuje červená LED; když je akumulátor plný, přepne na zelenou. Během provozu však nesignalizuje nic, takže kdy „dojde šťáva“, je překvapení.
Na boční straně najdete otočný ovladač hlasitosti, se kterým musíte zacházet trochu opatrně – výrobce vestavěl výkonný sluchátkový zesilovač, a tak si sice dobře poradí s línějšími sluchátky (menší citlivost, vysoká impedance), ale u citlivějších se snadno dostanete na opravdu velmi hlasitý poslech. Sluchátkový konektor je klasický jack 3,5 mm.
Jen základ
Walkman je postaven kolem jednoduché mechaniky, která umí rychlé přetáčení oběma směry, ale nemá reverz – když dohraje jedna strana kazety, musíte ji otočit ručně. Předpokládám, že je to tím, že již nikdo nevyrábí díly na reverzní mechaniky (zejména dvojitou, posuvnou či otočnou magnetickou hlavu) a dnešní mechaniky jsou zpravidla čínská výroba podle „mustru“ jednoduché a spolehlivé mechaniky japonské společnosti Tanashin. Ale nijak zásadně mi to nevadí – kdo se chce těšit „retro“ technikou, tomu nebude zatěžko kazetu otočit ručně.
A pak je tu větší háček. Přehrávač má ekvalizaci nastavenou pouze na kazety typu Normal (IEC I, Type 1) – pro přehrávání „chromek a metalek“ (tedy IEC II a IEC IV) tak není připravený. Samozřejmě přehraje všechny kazety, ale tím, že se ekvalizačně nepřizpůsobí signálu z jiných záznamových materiálů, je reprodukce korektní pouze u kazet Normal. Pokud jste nahrávali na „normálky“, pak vám to nemusí vadit, stejně tak při nákupu nově nahraných kazet – vyšší třídy kazet se dnes již nevyrábí.
Fiio CP13 – pohled na všechny ovládací prvky a konektory
Druhý háček spočívá v tom, že přehrávač nemá ekvalizaci na kazety nahrané systémem pro redukci šumu Dolby. Pokud tedy přehráváte kazetu s Dolby, dostanete zvuk s nepříjemně zvýrazněnými vysokými frekvencemi. Důvod absence Dolby je jednoduchý – došly světové zásoby čipů tohoto systému a další se již dávno nevyrábí.
Jsem přesvědčený, že oba neduhy by bylo možné vyřešit (možná přesněji: obejít) vhodně navrženými průběhy ekvalizace v signálovém procesoru. A doufám, že jestli Fiio vyslal CP13 jako průzkumníka zájmu, tak případná druhá verze tato vylepšení mít bude. Přehrávači by to otevřelo cestu k širšímu publiku.
Jak hraje?
Tím, že se o kazetách píše nejčastěji v souvislosti s dosažením nějakého kulatého jubilea, přičemž číslovka je velmi často vyšší než věk čtenáře, byli někteří kvalitou zvuku CP13 velmi překvapeni. Pro jiné aspoň nebyl zklamáním.
Samotný přehrávač má poměrně málo vlastního šumu. Ti, kdo se budou pohybovat kolem přehrávače, uslyší vrčení motorku a mechaniky. Reprodukce je přehledná a působí jednoduchým přímočarým dojmem. Na první poslech zaujme čistými výraznými středy, především vokálem a nástroji v tomto pásmu. Kritiku si nezaslouží ani výšky, samozřejmě necinkají tak vysoko, jako jsme dnes zvyklí z digitálních formátů, ale objemově jich je dost a mají příjemně ostrou kresbu.
Fiio CP13 – dvířka jsou srovnaná do roviny s bočnicemi, a pokud nezasunete nehet do vybrání na boku, docela špatně se otevírají.
Trochu horší je to s basy. Těch je objemově méně a jsou méně důrazné, než bychom si přáli. Což lze samozřejmě doladit sluchátky, ale i na HD25 od Sennheiseru, která zrovna nejsou na basy skoupá, bychom si u nich přáli o něco víc energie.
Související zajímavý neduh jsme objevili jen díky tomu, že jsme na novou kazetu Recording The Masters FOX C-60 nahráli ukázky současné hudby, která na kazetách běžně není (ale „mlaďoši“ ji mají naposlouchanou): ze streamovací služby Tidal, skrz D/A převodník Denon DA-300, na tapedecku Yamaha KX-493. Ve skladbách jako Shivers od Eda Sheerana nebo Not Like Us od Kendricka Lamara (a dalších) jsou extrémně výrazné a hluboké basy, které v době, kdy se kazety používaly, v hudbě nebyly běžné. A zatímco přímo na decku nebo třicetiletém walkmanu RQ-V200 od Panasonicu zní v podstatě tak, jak mají, na CP13 zní s jemně chrčivým nádechem, jako by byla nahrávka přebuzená. Jenže není. Takových skladeb jsme nepotkali moc a třeba u Believer od Imagine Dragons, kde je basů také požehnaně, takové zkreslení nebylo. A u nahrávek z dob, kdy hrály kazety prim, takové basy nepotkáte.
Příprava demo kazety pro „mladé posluchače“
Už jsme nakousli srovnání se starým Panasonicem. Musíme si odmyslet výraznější šum a brum, přece jen mu přes hlavu za tu dobu přejely stovky kilometrů pásky, nebo chrastící ovladač hlasitosti, který je třeba citlivě nastavit, aby hrály oba kanály stejně hlasitě – zhruba třicet let stáří je znát a volá po větším servisu, než jen běžném čištění páskové dráhy. Jak jsme naznačili, RQ-V200 nabídl hlubší, pevnější a výraznější basy a celkově o trochu zábavnější reprodukci – je totiž méně jednoduchá a přímočará. Na druhou stranu, středy i výšky jsou u Fiia čistější a výraznější.
Obšírnější závěr
Pokud si kazety chcete vychutnat s nejlepším zvukem a nejvyšším možným komfortem, pak je ideální ponořit se do inzercí a zkusit nalézt co nejkvalitnější a zároveň nejméně ohraný přehrávač a dopřát mu servisní zásah. Ten může obnášet vyčištění, demagnetizaci a seřízení mechaniky a magnetické hlavy, ale někdy bude potřeba i výměna řemínků nebo třeba přítlačného válečku. Bude to stát úsilí a nejspíš i víc peněz.
Anebo sáhnete po novém přehrávači, který má sice limity uvedené v článku, ale je to úplně nové zařízení a uživatel ho jen vybalí, nabije a pak vše funguje, jak má. A nabídne velmi slušný zvuk, utáhne leckterá sluchátka a nabijete ho nabíječkou od chytrého telefonu. Je to nejjednodušší řešení a cena 3 490 korun nám přijde jako velmi odpovídající.
Neduhy, které si podle nás kritiku zaslouží, jsou nepřipravenost na kazety IEC II a IEC IV a také redukční systém Dolby – toho je opravdu škoda.
Co nám naopak nevadí, je absence nahrávání, která je občas v komentářích zmíněna. Nemyslím si, že by dnes někdo chtěl na kazety nahrávat, a pokud ano, legendární romantickou „mix tape“ by měl rozhodně vyrobit na jiném zařízení, než je walkman. Abych vysvětlil: nahrát kazetu není jako zkopírovat soubor. Je potřeba správně nastavit vybuzení záznamu (lidově hlasitost) podle zdroje nahrávky a ideálně udělat kalibraci předmagnetizace na míru konkrétní kazety. A to ani jeden z výše zmíněných konkurentů Fiio CP13 neumí, přičemž B-1000EW navíc umí nahrávat jen monofonně z mikrofonu. V tomto případě bych opravdu hledal a zprovoznil slušný stolní „tape deck“.
Čeho lituju jen trochu, je absence Bluetooth, který z moderních konkurentů nabídne jen We Are Rewind. Posluchač tak může použít svá oblíbená bezdrátová sluchátka, což je pohodlné, ale opět – k walkmanu a celému „retro pocitu“ ten kabel tak nějak patří. Pokud ale máte pouze bezdrátová sluchátka, je to komplikace, která se v případě testovaného modelu prodraží.
Co mě ale zamrzelo víc, že USB-C port funguje jen pro nabíjení akumulátoru. Škoda, že výrobce nepřidal alespoň základní digitální rozhraní, aby šel signál z kazet nahrávat do počítače. Tak třeba příště.
Celkově na nás Fiio CP13 zanechalo velmi dobrý dojem, a pokud víte o jedné, dvou, třech krabicích s kazetami, je to povedený způsob, jak si obsah na nich nahraný ještě užít.
