Kalifornská společnost Sonos je jedním z průkopníků multiroomových poslechových systémů využívajících komunikace přes datovou síť. Před šestnácti lety, kdy představili první model, to bylo trochu jako zjevení. Dnes už přenos hudby přes wi-fi nebo ethernetový kabel patří k běžnému standardu, poměrně uzavřený systém Sonosu ale funkčně patří k tomu nejvyspělejšímu na trhu.
Myšlenka multiroomu je zde jednoduchá – v každé místnosti máte instalovanou aktivní síťovou reprosoustavu, soundbar nebo hudební sestavu a vše ovládáte jednotnou aplikací a krmíte z některé ze streamovacích hudebních aplikací jako Spotify nebo Tidal, případně online rádii například z TuneIn Radio nebo přímo Sonos Radio.
Na každém tomto poslechovém místě si může každý pustit co chce nebo můžete reprosoustavy synchronizovat tak, aby na více nebo na všech hrálo to samé. V případě Sonosu „to samé“ znamená, že hrají na zlomek sekundy přesně, takže pokud vedle sebe postavíte dvě různé reprosoustavy a pustíte společnou hudbu, budou hrát v plné souhře. Takto můžete hudbou naplnit celý byt nebo dům a například při pobíhání při úklidu tak poslouchat všude to samé.
Párování dvou Sonos One do stereopáru. Výběr, kde všude se má daný zdroj přehrávat, poslech ve dvou místnostech ze tří.
Aktivní reprosoustavy jsou většinou monofonní a nejinak je tomu u malých Sonos One. Avšak protože v ekosystému Sonosu je vše softwarově definované, můžete v aplikaci kupříkladu dvě monofonní reprosoustavy Sonos One spojit do jednoho stereofonního páru – jedna tak hraje levý, druhá pravý kanál. Na pár kliknutí v aplikaci je kdykoli můžete zase „rozvázat“ a používat samostatně.
Čímž se dostáváme k meritu tohoto testu. Naznačeným způsobem totiž nemusíte vytvořit jen stereofonní sestavu, ale kompletní ozvučení s prostorovým zvukem pro domácí kino.
Softwarově definované domácí kino
Jak jsme naznačili, softwarově definované fungování všech komponentů Sonosu nabízí značnou variabilitu. Příklad? Sonos One vám mohou běžně hrát v pracovně, a když si chcete v obýváku užít film s prostorovým zvukem, tak je přenesete, zapojíte do elektrické zásuvky, pár kliknutí v aplikaci a začnou hrát zadní kanály u kina. Anebo, pokud bude mít Sonos One v pokoji třeba syn nebo dcera a bude chtít uspořádat pro kamarády párty, může si z obýváku od domácího kina vypůjčit subwoofer, pár kliknutí v aplikaci a reprodukce malých bedýnek je doplněna o důrazný bas a „volume“ lze směle otočit doprava. Sami jsme oba scénáře vyzkoušeli a vše fungovalo bez zádrhele.
V případě domácího kina založeného na soundbaru Sonos Arc, subwooferu Sonos Sub a zadních reprosoustavách Sonos One můžete tuto modularitu využít i k postupnému nákupu – nejdříve pořídíte soundbar, později subwoofer, nakonec zadní reprosoustavy.
A v tomto duchu proběhl i náš poslechový test.
Vylepšení zvuku televizoru
Vylepšit zvuk televizoru při jeho sledování je důvod, který dal kategorii soundbarů vůbec vzniknout. V případě Sonos Arc jej stačí připojit HDMI kabelem s HDMI ARC konektorem televizoru a ten v tu chvíli odpojí vlastní reproduktory a zvukový signál posílá do soundbaru. Ten se tak zapíná automaticky spolu s televizorem (se zhruba dvousekundovou prodlevou) a jeho hlasitost řídíte ovladačem televizoru.
Televizor s HDMI ARC konektorem je podmínkou, jiný zvukový vstup soundbar nemá, což je škoda, u starších televizorů není zdaleka samozřejmostí. Tam můžete využít firemní konvertor z optického digitálního výstupu televizoru na HDMI port soundbaru, prodává se za necelých 800 Kč, ale přijdete tím o část komfortu obsluhy i pokročilé zvukové formáty.
Navíc, pokud chcete přehrávat Dolby Atmos nejen z aplikací v televizorům, ale i z Blu-ray disků, je potřeba televizor eARC („e“ je pro extended), což výběr omezuje na přístroje s HDMI 2.1. Zajímavé ale bylo, že i s televizorem Philips 55PUS8505, který má HDMI 2.0b, propojení fungovalo a i při přehrávání Blu-Ray disků Sonos v aplikaci indikoval Dolby Atmos a vše hrálo jak má.
Nárůst zvukové kvality oproti drtivé většině televizorů na trhu je naprosto zásadní. Přibudou výšky i hloubky, vokál zní plně, výrazně a přirozeně, najednou slyšíte i ruchy a zvuky, které předtím zanikly. Zásadně se zlepší dynamika. I při běžném televizním vysílání je rozdíl se soundbarem / bez soundbaru veliký. Je pravda, že to platí univerzálně, ale Sonos Arc na nás zapůsobil – i bez subwooferu nabídne důrazný, relativně hluboký, a pokud to nepřeženete s hlasitostí, tak i hezky artikulovaný bas.
Ještě o něco zajímavější to začne být při sledování filmů ze streamovacích služeb, z DVD nebo Blu-ray disků.
Soundbar si poradí i s kódováním Dolby Atmos a díky reproduktorům mířícím do stran a reproduktorům mířícím do stropu nabídne působivé vykreslení prostoru nejen do hloubky a do strany, ale i směrem nahoru. Vše se ale stále odehrává v prostoru před posluchačem, virtuálně rozšířit prostor za posluchače soundbar neumí. Dynamika a údernost je výborná, stejně jako vykreslení ruchů typu deště nebo tříštění skla. Bas je až překvapivý, ale při „kinové“ hlasitosti je jasné, že by potřeboval pomoci.
A od toho tu je možnost připojit subwoofer Sonos Sub.
Přiřazení subwooferu k soundbaru.
V aplikaci si můžete nastavit hlasitost subwooferu, případně pohrát se sladěním jeho pracovní fáze. Frekvenční rozdělení signálu si vyřeší soundbar sám.
Pouštíme stejnou ukázku John Wick z testovacího disku Dolby Atmos a je to velký skok k lepšímu. Mnohem větší energie, důraz a dynamika basů, výstřely vnímáte nejen ušima, ale cítíte i v bránici. Můžete si dovolit i vyšší hlasitost, protože soundbar má „uvolněné ruce“ od reprodukce hloubek, takže systém má najednou více výkonu, než si v běžném bytě můžete s ohleduplností dovolit, a dost výkonu na to, abyste si ační film skvěle užili.
Sladění subwooferu se soundbarem je na poslech velmi dobré, případné diskrepance doladíte jeho umístěním v prostoru – zejména naklopením vůči (a vzdáleností od) rohu místnosti. Tím, že od něj vede pouze napájecí kabel, v tom nejste výrazněji limitováni.
Stále ale platí to dříve uvedené – zvuk je prostorový, ale odehrává se před posluchačem. Pokud chcete, aby filmové efekty hřměly i za vámi, je potřeba připojit i zadní reprosoustavy.
Přiřazení zadních efektových reprosoustav k soundbaru
My jsme měli k dispozici dvě reprosoustavy Sonos One, přiřadit do stejné role lze ale i dvojici jiných modelů od Sonosu – teoreticky i poličky a lampičky Ikea Symfonisk, ale vyzkoušené to nemáme.
V aplikaci si můžete nastavit hlasitost zadních kanálů a ve třech krocích vzdálenost každé z nich od posluchače – tím jednak nastavíte zpoždění signálu pro reálnější vjem prostoru, jednak se doladí i hlasitost při ne zcela symetrické instalaci.
Dvě zprávy
Po chvilce poslechu máme dvě zprávy – jednu dobrou, jednu špatnou. Ta špatná, kterou jsme zjistili pomocí testovacích signálů, je, že přesnost lokalizace v prostoru týkající se prostředních bočních kanálů a všech stropních kanálů není nic moc: hraje to „plus mínus odtamtud“. V této disciplíně – virtuální reprodukce stropních a středních bočních kanálů – si zatím nejlépe vedl soundbar Ambeo od společnosti Sennheiser, ale to je poněkud jiná cenová skupina.
A ta dobrá zpráva je, že se tím nemusíte trápit. Při přehrávání filmů nabídne kombinace Sonos Arc, Sub a 2x One mohutný, zábavný, prostorový zvuk, na kterém nebudete mít chuť a důvod hledat mouchy. I v testovacích ukázkách s obletem ptáka kolem místnosti nebo přeletem letadla zepředu dozadu za posluchače je znát výrazné a docela příjemně spojité vyjádření prostoru. A ano, odkud seshora zvuk přichází, se nedozvíte, ale přichází seshora. Pochválit musíme i to, že poslechová báze je mnohem širší, než je fyzický soundbar.
 |
„Brebentící ještěrka“ v Mad Maxovi zní ze všech stran, scéna s přestřelkou, bouračkou, pádem vozu a pěstním soubojem v prudkém dešti ve filmu John Wick má správnou razanci i prostor, ve scéně se shazováním bomb v Unbroken jednak exploze cítíte i v podlaze, nárazy nábojů a odlétávání nábojnic mají zřetelně kovový charakter a ostrost.
Škoda jen, že si soundbar neporadí i s prostorovým zvukem kódovaným do formátu DTS a DTS:X, zde musíte nastavit v přehrávači (v našem případě Samsung UBD-M8500) nebo televizoru downmix na stereo nebo do jiného prostorového formátu. Ceníme, že se pak Sonos nepokouší o nějaký rádobyvirtuální prostorový efekt, ale hraje prostě stereofonně, případně v intencích daného prostorového formátu.
Poslech hudby tolika superlativy nezahrneme. Pro běžný kulisní domácí poslech je kvalita dostatečná – projev je frekvenčně bohatý, živý, zábavný, docela hezky vykreslený, poradí si prakticky s jakýmkoli žánrem. Umí hrát potichu i nahlas a možnost rovnoměrně a synchronně zaplnit hudbou celý prostor je příjemné a návykové. Při kritickém poslechu je ale patrné, že z hlediska věrnosti reprodukce, prostoru, lokalizace či podání detailů jde o kompromis. Ale ruku na srdce, to platí o naprosté většině soundbarů.
Z gramofonu i kazeťáku
Abychom těch sonosů neměli zapojených málo, vyzkoušeli jsme i Port, tedy krabičku, které je vlastně streamerem, který připojíte ke své stávající poslechové sestavě, kterou tím do ekosystému Sonos začleníte. Jednou z šikovných funkcí Portu je jeho linkový vstup, který si pak můžete pustit na kterékoli Sonos reprosoustavě. My jsme tak zkusmo připojili kazetový magnetofon a nahrávku na kazetě mohli na kterékoli reprosoustavě poslouchat podobně jako třeba Spotify. Samozřejmě, jde jen o přenos zvuku, ovládat přehrávání nemůžete. Pokud takto připojíte například gramofon (musí mít korekční RIAA předzesilovač), můžete si i nastavit, že jakmile bude do linkového vstupu přiveden signál, začne jej automaticky přehrávat v předem zvolené místnosti.
Sonos Port
V rámci zkoušení, co lze odkud kam přesměrovat, jsme na jedno omezení narazili – zvuk televizoru mířícího do soundbaru Arc nemůžete nikam přesměrovat, vždy hraje jen v soundbaru.
Hlavní poslání Portu je ale opačné. Připojíte jej k zesilovači nebo receiveru stejně jako třeba CD přehrávači a můžete tak přehrávání hudby ze všech zdrojů v aplikaci Sonos a možnost synchronizace s dalšími reprosoustavami doplnit i do své stávající sestavy. Jak se ale ukázalo při poslechových testech, nejde o nijak zásadně audiofilské zařízení – skvělou práci odvede u „hifivěží“ a základnějších komponentních sestav, kvalitním sestavám a vysokým nárokům na kvalitu zvuku ale nestačí, ani skrze analogový, ani digitální výstup. Zvuk je frekvenčně bohatý a přiměřeně zábavný, ale chybí mu lepší vykreslení prostoru, lokalizace, jemnější detaily a mikrodynamika. Škoda.
Pozor na meshové sítě
Během testování celé sestavy Sonos jsme narazili na jeden zádrhel v kompatibilitě. Zatímco s klasickým routerem vše fungovalo tak, jak má, po přechodu na meshový systém TP-Link Deco X20, který nyní dlouhodobě testujeme, se nám nechtěly připojit reprosoustavy One. Ukázalo se – a debaty ve fórech to potvrzují –, že některé reprosoustavy Sonos mají s meshovými sítěmi problém. Náprava je naštěstí jednoduchá – stačí jednu z reprosoustav připojit k síti ethernetovým kabelem. My připojili soundbar a během několika desítek sekund vše fungovalo a v aplikaci byly viditelné i aktivní reprosoustavy One.
Závěr
Sonos Arc je jeden z nejlepších soundbarů na trhu – jak on, tak celá testovaná sestava dělá to, co má, a dělá to velmi dobře. Aplikace je rychlá, provoz bezproblémový a uživatel opravdu nemusí být geek, aby naprostou většinu funkcí dokázal využít. Soundbar Arc má cenovku 24 990 Kč, subwoofer Sub 19 990 Kč a aktivní reprosoustava One (druhá generace) 5 990 Kč za jeden kus. Jednotka Port pak stojí 12 490 Kč.
Aktualizace 8:45 - Doplnili jsme infomaci o existenci konvertoru z optického digitálního výstupu televizoru na HDMI port soundbaru.
