Velký test sluchátek
Zatímco trh spotřební elektroniky v mnoha oblastech klesá nebo stagnuje, segment bezdrátových sluchátek stále roste. A není divu. Chytré telefony a tablety proměnily i způsob konzumace audiovizuální zábavy a tam kde dříve hrály hudební skříně pro celou rodinu dnes každý poslouchá vlastní hudbu z vlastního přehrávače na vlastních sluchátkách.
Vyzkoušeli jsme pestrý mix „true wireless“ sluchátek vybraný z novinek, které dorazily na trh v uplynulých týdnech a měsících. Které to jsou a proč?
HP Poly Voyager Free 20 jsme vybrali hlavně ze zvědavosti, jak značka Plantronics dopadla poté, co se přejmenovala na Poly a co ji později vzal pod křídla IT gigant HP. Google Pixel Buds Pro 2 nás nalákaly na úzkou integraci umělé inteligence Gemini. Motorola Moto Buds + v nás vzbudily zvědavost podporou Dolby Atmos a Dolby Head Tracking a faktem, že na nich tvůrce spolupracoval se společností Bose. Samsung Galaxy Buds 3 Pro na sebe upozornily superlativy v raných recenzích a byli jsme zvědaví na netradiční integrovaná světélka. Nothing Ear(a) nás stejně jako předchůdci zaujaly velmi netradičním designem a zvědavostí, kam se produkty mladé britské společnosti posouvají.
A pak tu máme dva duely. Jeden mezi modely s netradiční „open ear“ konstrukcí, kde se proti sobě utkaly Xiaomi OpenWear Stereo a Nothing Ear Open a nakonec souboj nových Apple AirPods 4 s aktivním potlačením okolního hluku bez fyzické izolace zvukovodu a Xiaomi Buds 5 stejné konstrukce.
Sluchátek je tedy spousta a pokusíme se být struční.
HP Poly Voyager Free 20
cena: 3 999 Kč
HP Poly mají největší pouzdro ze všech zkoušených in-ear modelů, ke sluchátkám je ale dobrý přístup a dobře se vyjímají z pouzdra. Vestavěný akumulátor dobíjíte z USB-C portu, nebo položením na bezdrátovou nabíječku. I samotná sluchátka patří spíše k větším, ale v uších mi seděla docela pohodlně a zcela sebejistě – s hlavou jsem mohl mrskat jakkoli, ale sluchátka držela jak přilepená.
HP Poly Voyager Free 20
K ovládání slouží plochá mechanická tlačítka, vždy jedno na každé ozvučnici. Jeden stisk zastavení a spuštění reprodukce, dva stisky skok na předchozí (levé sluchátko) či následující (pravé sluchátko) skladbu. Dlouhý stisk je konfigurovatelný, buď měníte režim potlačení okolního hluku, nebo vyvoláte tu hlasovou asistentku, která vám úřaduje v telefonu.
V aplikaci Poly Lens vidíte stav nabití sluchátek i pouzdra (toho jen při otevření s vloženými sluchátky, jinak zarputile ukazuje nulu), verzi firmware a upozornění na možný upgrade a také spoustu nastavení. Netradičně například četnost upozornění že máte během konferenčního hovoru vypnutý mikrofon, zda máte během poslechu hudby z jednoho zařízení slyšet notifikace ze druhého, jak se má chovat při druhém příchozím hovoru (během toho právě probíhajícího), co za stavy má hlásit umělý hlas do sluchátek a kdy to má mlčky přejít a spoustu dalších. Dědictví Plantronics se širokou nabídkou telekomunikačních headsetů je tu znát.
Poly Lens
Sluchátka podporují Multipoint, tedy souběžné připojení ke dvěma zařízením a s možností snadného přepínání poslechu mezi nimi. Poslouchat můžete i jen na jedno sluchátko, zatímco se druhé dobíjí v pouzdře, bohužel v tu chvíli slyšíte jen polovinu sterea, nikoli monofonní mix obou kanálů.
Na jedno nabití vydrží zhruba sedm hodin, více než na trojnásobek hrací dobu prodlouží z pouzdra.
Potlačení hluku spíše slabší, fakticky umožní poslech v hluku, ale ticho to není. Pro chůzi na ulici a pobyt v kanceláři dobré, ale hluk metra nebo letadla je na ně moc. Mikrofony fungují při telefonování výborně, hluk odstraní perfektně – volaný nepoznal že jsem mluvil do sluchátek, dědictví Plantronics evidentně něco znamená.
Sluchátka hrají příjemně a vyrovnaně, nic nikde nepřečnívá ani příliš nechybí, což se v tomto případě projevuje i tím, že reprodukce příliš nevzrušuje a nějak zásadně nebaví. Vokál a středy mají příjemnou hloubku a výraz, ale detaily jsou trochu přehlížené. Výšky jsou spíše měkčí a jazzové metličky nebo perkuse kvůli tomu nemají lehkost a cink. Basy nejsou příliš konkrétní, ale mají energii. Nejlépe se sluchátkám dařilo u moderního popu, hip-hopu a elektroniky, méně u jazzu a vážné hudby. Špatný není ani tvrdý rock, basy jej hezky tvrdí zespodu a vokály a kytara nejsou zbytečně agresivní, jen činely a hajtka jsou příliš měkké až zastřené.
