Po třech letech od uvedení předchozí generace WF-1000X se na trh dostává verze M6. Jsou kompletně přepracována, oproti předchozí generaci má ozvučnice jiný tvar a je překvapivě trochu větší – což mne zprvu trochu vyděsilo, nicméně se to alespoň v případě mých uší a boltců neukázalo jako problém – i po dlouhém poslechu seděly příjemně. Tedy, až na situaci, kdy jsem je chtěl mít pod kulichem – to pak trochu tlačily.
Prostorově se oproti předchozí generaci změnilo a zvětšilo i pouzdro, na kterém přibyly ostré hrany a pravé úhly, což je u objektu, který se nejčastěji nosí v kapse u kalhot trochu nepochopitelný designerský úlet – ve finále bylo v kapse příjemnější než jsem se obával, ale jako upgrade bych to rozhodně nenazval. Co si ovšem pochvalu zaslouží, je matná povrchová úprava, na které nevznikají otisky prstů a zároveň vzbuzuje dojem, že bez ztráty kytičky přežijí i těsné setkání s pětikorunou z košíku, nebo klíčkem od skříňky ve fitku. Výdrž akumulátoru je plus minus shodná s předchozím modelem. 7 – 9 hodin poslechu na jedno nabití a dalších zhruba 14 – 17 hodin s energií z pouzdra. To lze dobít i bezdrátově.
Co se naopak nezměnilo je příslušenství: Sony k tisícovkám dodává výměnné nástavce do zvukovodu nikoli ze silikonu, ale z paměťové pěny. Sice lépe zvukovod utěsní a sluchátka v uchu pevněji drží, ale ne každému je to na dotyk příjemný materiál. Osobně pocitově preferuji silikon, nicméně mi nástavce XM6 nijak výrazněji nevadily ani při několika hodinách setrvalého poslechu, takže je to spíše věc osobní preference. Sluchátka mi však seděla pevně a vypadnutí nehrozilo ani při dobíhání autobusu.
Více mikrofonů, nové reproduktory i čipy
Úplně nová jsou sluchátka uvnitř ozvučnic. Nově vyvinutý je reproduktor s průměrem membrány 8,4 mm, přičemž kombinuje pevný lehký střed s měkkým snadno poddajným okrajem.
Systém dostal výkonnější procesor a oproti předchozí generaci se o dva zvýšil počet mikrofonů, které využívá systém pro potlačení okolního hluku. Na každém sluchátku jsou u M6 čtyři: dva vnější pro snímání hluku, dva vnitřní pro průběžnou kontrolu kompenzace. Podle tvůrců sluchátek je zde přepracovaná ventilace ozvučnice, která sice snižuje úroveň pasivní izolace zvukovodů, ale má zároveň přispět k většímu pocitu pohodlí v uších.
A když jsme u ANC: to má pouze režimy zapnuto a vypnuto, takže nelze určit míru potlačení hluku. Tu neustále pomocí mikrofonů měří řídící elektronika tak, aby bylo ticho co nejlepší – osobně mi to nevadí, i u sluchátek co regulaci umožňují, využívám naprostou většinu času nejvyšší potlačení.
Pokud chcete či potřebujete vnímat okolí, aktivujete funkci příposlechu (Ambient Sound), kde si míru průniku hluku do uší můžete jemně nastavit (ale ani v nejnižším se neblíží aktivovanému ANC). Lze použít třeba na letišti, nebo v čekárně u lékaře. Nejnižší nastavení ambientního příposlechu je jen o malinko tišší než úbytek fyzickou izolací zvukovodů sluchátky, ale ne o moc. Zesílit jej mohu výrazně, systém řeší zejména řečové pásmo (pro hlášení, nebo varovné signály).
Řízení příposlechu a ANC můžete nechat na automatice, která rozpozná sezení, chůzi, běh a jízdu dopravním prostředkem… ale na to jsem si nezvykl ani u předchozí generace a raději to ovládám ručně – a většinou (mimo několika výjimek) chci prostě ticho.
A jak sluchátka vyvíjeli a ladili?


























