Poprvé jsme XR90 viděli letos v lednu na veletrhu CES v Las Vegas – nikoli na výstavišti, ale na speciální akci jen pro pozvané v salonku hotelu Mirage. Byl to teprve prototyp s výrazně nehotovým firmwarem, ale ty největší změny oproti předchozí generaci byly víc než patrné.
Sony Bravia 9
Prototyp byl vystaven ve dvou exemplářích – jeden jako klasický televizor a druhý jako demo pro ukázku fungování systému podsvětlení, kterého se dotklo nejvíc mezigeneračních vylepšení. U něj byla z části obrazovky odříznuta LCD vrstva, takže jsme mohli vidět v akci samotný podsvětlovací panel. Bohužel, jakékoli focení či natáčení bylo zakázáno.
Nyní se hotový K-75XR90, označovaný i jako Bravia 9, dostal na český trh a do našeho testu.
Podsvětlení je alfou a omegou
Nejprv si připomeňme, proč je podsvětlení tak důležitou komponentou. LCD panel (v tomto případě s Quantum Dot vrstvou, takže QLED) světlo nevytváří, ale pouze světlo jím procházející ovlivňuje – určuje kolik ho v daném místě obrazu směrem k divákovi projde (jas) a jakou barvu bude mít. A tím tvoří obraz. Samotné světlo dodává takzvaný podsvětlovací panel, který je schovaný za LCD displejem a v případě vyšších a špičkových modelů je to dnes zpravidla panel posázený miniaturními světelnými diodami a jejich budicí a řídicí elektronikou.
Protože LCD displej umí světlo utlumit jen v omezené míře (do tmavých barev podsvětelní příliš prosvítá a z černé je šedá), je potřeba podsvětlovací panel řídit tak, aby dodával světlo jen v té míře a tam, kde je potřeba. Nazývá se to „local dimming“ (lokální stmívání) a počet samostatně řízených oblastí (zón) udává, jak přesně kopíruje podsvětlení obraz nad ním – čím jich je víc, tím méně je patrný takzvaný „blooming“ světla na kontrastních přechodech a tím lepšího kontrastu panel umí dosáhnout.
V poslední větě jsme se dopustili velkého zjednodušení: někteří výrobci – a Sony patří mezi ně – tvrdí, že počet zón není vše, důležité je jejich precizní řízení. A i proto si počty zón nechává pro sebe, zatímco někteří konkurenti touto hodnotou marketingově doslova závodí – a z dřívějších jednotek jsme se přes stovky dostali až do řádu tisíců zón.
Číslo jsme se nedozvěděli ani tentokrát. Zato jsme mohli vidět, jak precizně řízený jas podsvětelní je – tam kde nebyla na ukázkovém televizoru LCD vrstva, jsme stále viděli překvapivě zřetelný obraz – respektive siluety tvořené různou intenzitou podsvětlení, tedy stupních jasu, respektive šedi. Intenzivně svítících tam, kde je v obrazu bílé místo nebo zářící barvy, a tmavé tam, kde se tóny blíží černé.
Podle výrobce to umožnilo větší množství menších světelných diod (trojnásobek samostatně řízených zón oproti předchozímu topmodelu X95L), přesnější řízení jejich jasu, miniaturizované řídicí obvody, které světlu nepřekáží, a také vylepšený panel, který světlo diod rozvádí do plochy.
A proč je to důležité? Protože pokud světlo z podsvětlení prochází LCD panelem jen tam, kde je ho potřeba, a v míře, ve které je potřeba, pak panel dokáže vykreslit kontrastnější obraz, kde v těsném sousedství mohou být jak tmavé, tak zářící plochy a objekty, aniž by jeden bych chybně prozářen, anebo druhý naopak tlumen. Televizor se tak podáním tmavé může přiblížit OLED (ten má v této disciplíně stále navrch, ale už je mírně), zároveň však nabídnout vyšší jasový výkon v celé ploše obrazovky.
