Spolu s chytrými telefony se sluchátka stala samozřejmým společníkem na cestách, ve škole, v kanceláři, při sportu, při hraní her a leckdy i při domácím poslechu hudby či sledování filmů. Na trhu jich je nepřeberné množství – různé konstrukce, technická řešení, provedení, funkce atd. V nabídce se tak lze snadno ztratit.
V následujících kapitolách vás světem sluchátek provedeme tak, abyste si mohli vybrat právě tu variantu, která bude nejlépe odpovídat vašim potřebám a preferencím.
Začněme konstrukcemi.
Konstrukce Intra... Supra ... Circum... aurální
První rozhodování vás čeká v tom, jak velká sluchátka vlastně chcete.
Nejmenší jsou sluchátka intraaurální, tedy ta, co zasunete přímo do uší. V nabídce jsou ve dvou variantách – „in-ear“, která pomocí silikonových nebo pěnových nástavců zasunete napevno do zvukovodu, a takzvané „pecky“, které nástavce nemají, a hrají tak těsně před zvukovodem.
In-ear modely mají dvě zásadní výhody – prostor mezi reproduktorem sluchátka a ušním bubínkem na konci zvukovodu je utěsněný, takže vše, co sluchátka zahrají, posluchač opravdu slyší.
In-ear modely tak zpravidla nabízejí o poznání lepší zvuk než „pecky“, výrazný rozdíl je zejména u basů, kde se do okolí neztrácí žádná energie. I druhá výhoda pramení z mechanického utěsnění zvukovodu silikonovým (nebo pěnovým) nástavcem – výrazně sníží průnik hluku z okolí do zvukovodu. In-ear sluchátka slušně odstíní okolní hluk i bez aktivního elektronického potlačení (ANC). Ale pokud se tyto sečtou, dokážou udělat příjemné ticho pro poslech i v hlučných dopravních prostředcích.
Apple nebo Google? Velký test devíti sluchátek do uší pomůže i Ježíškovi |
Na druhou stranu, neslyšet své okolí může být v některých situacích nebezpečné a ne každému je také příjemné mít něco fyzicky natěsno zasunuté do zvukovodu.
V balení „in ear“ sluchátek jsou zpravidla tři až pět sad náušníků, každý si může vybrat velikost, jež mu padne. V některých případech je na výběr i pěna, kterou nejprve zmáčknete, zasunete do zvukovodu a tím jak zpět nabude objem perfektně zvukovod utěsní. Osobně je mi zpravidla při delším poslechu méně příjemná než silikon, ale to je hodně individuání.
U „pecek“ pak většina nevýhod pramení naopak z chybějícího utěsnění sluchátek ve zvukovodu a tedy únikem části akustické energie do okolního prostředí. Ze stejného důvodu je posluchač rušen pronikáním okolního hluku do zvukovodů. V hlučném prostředí buď musíte poslouchat nahlas, nebo části reprodukce neuslyšíte.
Světová premiéra sluchátek, co jsou tak pohodlná, že je v uchu zapomenete |
To, že více slyšíte své okolí, může být i výhodou – například pokud chcete v kanceláři poslouchat, ale stále mít povědomí o tom, co se v okolí děje, či je vám ve městě nepříjemné, že neslyšíte okolní provoz. Pak mohou být pecky dobrou volbou. Poměrně nedávno se objevila i kombinace pecek s aktivním potlačením okolního hluku, ale to má bez utěsněných zvukovodů jen velmi omezenou účinnost.
Další kategorií jsou sluchátka supraaurální, tedy „na uši“. U těch měkké náušníky ozvučnic spočívají na ušních boltcích a celé ucho překrývají, ale zároveň se nedotýkají nikde na lebce kolem uší. Sluchátka na hlavě drží díky hlavovému mostu, který přes různé historické experimenty dnes v drtivé většině případů vede přes temeno hlavy. Zde je potřeba si dát pozor na sílu přítlaku, pokud by byla příliš vysoká, budou vás při delším poslechu tlačit, pokud nízká, mohou mít tendenci padat.
Sluchátka na uši jsou pro ty, kteří nechtějí sluchátka do uší, ale zároveň chtějí něco relativně kompaktního, co lze mimo poslech nosit na krku, případně sbalit do pouzdra – některé lze pomocí kloubů složit do poměrně kompaktní, snadno přenosné podoby (jiné naopak složit nelze, na to při výběru pozor). A taky pro ty, co chtějí, aby se jim v létě potily jen uši, nikoli půlka hlavy.
Jak mohou být tak levná? Výborně hrající sluchátka lze koupit „za hubičku“ |
Třetí kategorií jsou sluchátka circumaurální, která měkkými náušníky sedí „okolo uší“ přímo na lebce a uši jsou uzavřené v prostoru ozvučnic. Tím, že se uší prakticky nedotýkají, jsou na dlouhodobý poslech nejpohodlnější, takže je považuji na domácí poslech za jasnou volbu. Osobně je preferuji i na delší cesty vlakem nebo letadlem, nebo když se potřebuji někde soustředit na práci. Jsou sice větší, ale zejména vyšší modely zpravidla nabízejí nějakou možnost složení do pouzdra pro snadnější transport. Sama o sobě většinou izolují od okolního hluku lépe než sluchátka „na uši“, a pokud je výrobce vybaví kvalitním aktivním potlačením hluku, tedy ANC, můžete mít i v hlučné dopravě v uších ticho na nerušený poslech.
Krásné hi-fi za sympatické peníze. Otestovali jsme sestavu neznámé značky |
Mimo větších rozměrů a tím menší skladnosti mají jednu nevýhodu, na kterou přijdete až v létě. Ve vedru se v nich potí jak uši, tak okolní kůže, na které náušníky sedí. Platí to zejména pro modely s náušníky potaženými některou z variant veganské kůže (těch je většina), lepší je to u modelů s textilními náušníky, do kterých se pot vsákne (a proto vyžadují údržbu nebo častější výměnu). Před koupí zejména dražších modelů je dobré se podívat, jestli jsou náušníky výměnné a zda výrobce náhradní náušníky nabízí, nebo lze pro daný model koupit náušníky od jiných výrobců. Tato rada platí i pro sluchátka „na uši“.