Oboje aspirují na sluchátka, která máte na pracovním stole vedle počítače a během práce vám dělají hudební kulisu či si na nich vyřídíte telefonní hovory. Jsou natolik levná, že se je nemusíte zdráhat používat – denně 50x nasadit, 50x sundat. Zároveň však hrají tak, že většinu posluchačů nijak nepohorší. Izolují vás od okolního hluku (jen pasivně), ale zároveň o dění neztratíte přehled. A jsou lehká a pohodlná, takže nepřekáží i při delším poslechu.
A každá jsou úplně jiná, takže je rozhodně podle čeho vybírat.
Lehká a lehčí
HD250TB váží 126 gramů, při prvním vyjmutí z krabice jsme měl chvíli obavu, že mi z Panteru poslali maketu. Tak lehce působí. Hlavový most je monolitický, poměrně dost pružný, jeho velikost vůči hlavě lze nastavit v širokém rozsahu. Ozvučnice mají v uchycení dostatečnou vůli, proto vždy na boltce doléhají ve správném úhlu. Navzdory lehkosti se však jeví jako odolná a jsme přesvědčeni, že pokud se o to nebudete vyloženě pokoušet, tak je nezlomíte. Jen škoda, že hlavový most nelze nijak složit, při přenosech by se to hodilo.
Sluchátka sedí měkkými koženkovými náušníky přímo na uších (tj. supraaurální konstrukce) a dobrou zprávou je, že oproti legendárním DJským HD25 (ve výrobě jsou v různých modifikacích od roku 1988), ze kterých přinejmenším designově vycházejí, mají nižší (příjemnější) přítlak na uši. Netlačí a alespoň z mé hlavy nepadala. Škoda jen, že polstrování nemá i hlavový most. Pokud máte vlasy, bude vám to úplně jedno, ale na holé lebce je kontakt s tvrdým plastem příjemný o něco méně.
ATH-SR30BT jsou o něco těžší, váží 189 gramů – i tak je lze považovat za lehká. Jsou mohutnější a robustnější, hlavový most je skládaný z více částí, i zde si myslíme, že s intenzivním používáním nebude žádný problém. Pro transport je lze složit. Ozvučnice jsou rozměrnější než u konkurenta, měkké, koženkou potažené náušníky tak nesedí na uších, ale na hlavě kolem uší (tj. circumaurální konstrukce).
Přítlak je silnější než u konkurenta, ale tím, že netlačí na uši, ale na hlavu, nám to nijak nevadilo. Pohodlí nošení je velmi dobré, jen v létě bude asi trochu problém s pocením uší.
Dovednosti
Výhodou HD 250BT je schopnost být spárovaná se dvěma zařízeními najednou – pokud na jednom spustíte přehrávání, zvuk je automaticky nasměrován do sluchátek, pokud na druhý kupříkladu přijde telefonní hovor, přepnou se sluchátka na něj. Funguje to velmi dobře, jen se při předání „štafetového kolíku“ nezastaví reprodukce na opouštěném zařízení.
 |
Sluchátka navíc doprovází aplikace Smart Control pro smartphone, ve které můžete jejich zvuk přizpůsobit vlastním požadavkům pomocí ekvalizéru. Aplikaci lze využít pro aktualizaci firmwaru, vidíte v ní i stav akumulátoru. Jinak nic, funkce jsou trojici tlačítek na sluchátkách přiřazeny napevno (změnu hlasitosti, přeskakování skladeb, přijmutí a odmítnutí hovoru, přepínání mezi dvěma hovory, pozastavení a spuštění reprodukce), pro vyvolání hlasové asistentky se nám sluchátka využít nepovedlo.
Naproti tomu ATH-SR30BT aplikační podporu nemají a aplikace Connect, určená pro jiné a zpravidla dražší modely, sluchátka nedetekovala. Nepovedlo se nám ani spárování s více přístroji najednou. Na druhou stranu, pokud jste zvyklí přes sluchátka pracovat s hlasovou asistentkou, funguje to docela dobře. Změnu hlasitosti, přeskakování skladeb, přijmutí a odmítnutí hovoru, pozastavení a obnovení reprodukce – vše tlačítky zvládnete.
Ani jedno ze sluchátek nemá čidlo sledující pohyb, takže položení sluchátek nezastaví reprodukci ani je po nějaké době nevypne – dokud jsou připojená, jsou v provozu.
Sennheiser HD 250 BT a AudioTechica ATH-SR30BT
Velké rozdíly jsou ve výdrži akumulátorů. Model od Sennheiser vydržel hrát 23 hodin, což je podle nás provozně zcela dostačující. AudioTechnica však předvedla nečekaný výkon – na jedno nabití hrála 81 hodin, tedy déle než tři dny nonstop poslechu. Je to hodnota tak nečekaná, až jsem měl obavu, že si ze mě někdo utahuje a sluchátka postupně občerstvuje z powerbanky. Nebylo tomu tak.
Zvuk
Novinka od Sennheiseru komunikuje prostřednictvím Bluetooth 5.0 a kodeků AAC, SBC, AptX aAptX LL (low latency – pro sledování filmů bez zpoždění zvuku za obrazem). AudioTechnica má také Bluetooth 5.0, ale z kodeků umí jen AAC a SBC. Škoda. V obou případech je bezdrátové připojení jediné možné, pomocí USB kabelu do nich zvuk přenášet nelze a jiné konektory nemají.
Zvuk jsme hodnotili po více než osmdesáti hodinách rozehrávání, které se u obou modelů rozhodně vyplatilo (zejména přestala nesmyslně basovat). Oboje sluchátka jsou zvukově velmi povedená, ale je třeba říci, že ani jedna nemají nijak zásadně audiofilní ambice. Přeci jen se pohybujeme v nižší cenové kategorii a zvuk tomu odpovídá.
HD 250BT nabízí příjemně svižný dynamický přednes s výraznými plnými středy, tužšími basy a spíše umírněnějšími výškami. Prostorem ani detaily příliš nehýří, ale poslech je příjemný a nedává prostor pro zásadnější kritiku. Jen při vyšších hlasitostech je více patrná uzavřená konstrukce ozvučnice.
ATH-SR30BT mají o fous výraznější výšky a trochu ostřejší podání středů. Basů a nižších středů je objemově více, jsou trochu topornější, ale nijak přehnaně. Dynamika je skromnější, vliv uzavřené ozvučnice je patrnější. Ve vokálu vnímáme více podrobností, ale zvuk je celkově mírně basově zabarven. Celkově působí hutněji, ale usedleji než u konkurenta.
Veliký rozdíl je v kvalitě mikrofonů, ten u Sennheiseru nabízí velmi dobrý, čistý a srozumitelný hlas, u zástupce Audiotechnica si volaní stěžovali na zahuhlanost a horší srozumitelnost.
Závěr
Pokud sháníte pracanty pro každodenní nošení během práce z domova či v kanceláři, můžete si vybírat. Kombinace přepínání mezi zařízeními a kvalitní mikrofon hovoří ve prospěch sluchátek Sennheiser, výdrž akumulátoru a spolupráce s hlasovými asistentkami naopak pro model od firmy AudioTechnica. Zvukově jsou odlišná, ale záleží především na vaší preferenci, kterému pojetí dáte přednost. Za danou cenu nejsou ani jedna sluchátka zklamáním.
HD-250BT pořídíte za 1 850 Kč, ATH-SR30BT za 2 179 Kč.
