„Jestli tě s nimi někdo vyfotí, tak tě zabiju,“ zněla jen s trochou nadsázky myšlená instrukce, když jsem sluchátka přebíral a chtěl s nimi vyrazit do hemžení hlavního města. Zbýval týden do světové premiéry a na vše kolem sluchátek bylo přísné embargo.
Nebyla to navíc nijak paranoidní obava, protože fakt, že v uchu nemáte běžná sluchátka, lze u Ultra Open Earbuds poznat na první pohled – vypadají spíš jako šperk. Šperk klenoucí se od prohlubně u zvukovodu (pro anatomy concha), překlenující první vystouplý val (antihelix) a obepínající vnější zavinutý okraj boltce (helix) kousek nad lalůčkem.
Jsou to totiž takzvaná open-ear sluchátka, která nijak neutěsňují zvukovod, ale hrají kousek od něj – zvuk vyzařují jeho směrem. Jejich uživatel tak bez útlumu slyší všechny zvuky a ruchy kolem sebe a zároveň i zvuk, který sluchátka reprodukují. Jde tedy o přesný opak in-ear sluchátek, která silikonovými nástavci ucpou zvukovod a někdy i elektronickou cestou (ANC) potlačují průnik okolního hluku do středního ucha. Jejich uživatel tak slyší více či méně jen to, co zahrají sluchátka.
Co je lepší, je otázkou preferencí každého. Někdo chce slyšet kolegy v kanceláři, mít povědomí o okolí při běhu nebo noční chůzi od autobusové zastávky, pro jiné je klíčové ticho pro nerušený poslech. Přiznávám, že patřím do té druhé skupiny.
Extra pohodlí
Nasazení sluchátek Ultra Open Earbuds chce trochu cviku – do prohlubně u zvukovodu vložíte „hrající“ konec sluchátka a za boltec zaháknete váleček, na kterém je ovládací tlačítko a ve kterém jsou akumulátory – obě části jsou spojené pružnou propojkou. Díky tomu mají univerzální velikost – sednou jak na velké ucho redaktora, tak drobné ouško kolegyně, které vidíte na fotkách.
Prvních pár nasazení u toho musíte přemýšlet a trefit správné vedení, brzy jsme ale našli grif a nasazení nebylo o nic zdlouhavější než u jiných sluchátek. Dobrou zprávou je, že nedochází k žádné kolizi s nožičkami brýlí a že sluchátka na boltci dobře drží a nemají tendenci se pohybovat nebo padat ani při běhu nebo prudkých pohybech hlavy. Při hmotnosti šest gramů mají jen minimální setrvačnost.
Několik prvních minut jsem měl pocit, že mi na uších něco sedí, a měl jsem trochu tendenci to odhánět. Ale pak tento pocit zmizel a postupně jsem se přistihl, že fyzickou přítomnost sluchátek skoro nevnímám, respektive v běžném provozu jsem schopen na ně zapomenout. Pro ty, kterým vadí mít něco zasunutého do ucha, to bude při rozhodování klíčový argument.
Sluchátka v době nepoužívání odkládáte do nabíjecího pouzdra, které je příjemně malé a oblé a pohodlně se vejde do kapsy u kalhot. Výtku máme jen k provedení kloubu víčka, které není příliš pevné a ve zkrutu se víčko vůči zbytku pouzdra pohybuje, takže riziko, že jednoho dne při neopatrné manipulaci rupne, podle nás není úplně malé. Překvapivým zjištěním je chybějící bezdrátové nabíjení, energií je doplníte jen USB-C kabelem.
Sluchátka nám na jedno nabití vydržela hrát zhruba sedm hodin, pokud využijete sledování pohybu hlavy, bude to méně. V pouzdře se nám je podařilo dobít dvakrát zcela a jednou do dvou třetin.