1 / 26
Nahrát si televizní pořad v nepřítomnosti a pustit si jej kdykoli, máte chuť? Dnes samozřejmost, před 55 lety sen. První kazetový videorekordér určený pro domácnosti tuto možnost přinesl a cílil na běžné uživatele bez technického vzdělání. Největším problémem byla jeho unikátní kazeta.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Philips N1500 přišel na trh v roce 1972. Je to první videorekordér systému VCR, což byla zkratka pro Video Cassette Recording (později byl název trochu matoucí, protože VCR, tentokrát jako zkratka pro Video Cassette Recorder, se stal obecným označení pro videorekordér, tedy i pozdější formáty Betamax a VHS). Nabídl víceméně kompaktní rozměry, snadnou obsluhu a do té doby nevídané možnosti a funkce.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Abychom byli úplně přesní, první kazetový videosystém se jmenoval U-Matic, na trh přišel o rok dříve – v roce 1971, stála za ním společnost Sony a poměrně rychle bylo jasné, že v domácnostech nemá šanci. Ačkoli byl technicky lepší než jeho budoucí mladší a v domácnostech úspěšnější konkurenti, vysoké výrobní náklady, velké rozměry i hmotnost přehrávačů i kazet...
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
... způsobily, že se stal výhradně profesionálním formátem používaným například v televizních studiích. Do té doby byly standardem systémy s otevřenými cívkami, jako například systém Quadruplex od společnosti Ampex.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Ale zpátky k systému VCR společnosti Philips
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Model N1500 měl mechaniku s horním vkládáním kazety, otevírala se mechanicky pružinou a zavírala zatlačením rukou. Kazetu bylo možné založit i vyjmout v jakémkoli stadiu převinutí (například v polovině pořadu), což byl velký komfort oproti systémům s otevřenými cívkami.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Oproti všem budoucím kazetovým videoformátům vás hned zaujmou netradiční rozměry dvířek kazety i pouze jeden otvor pro cívkové unašeče.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazeta systému VCR je totiž víceméně čtverhranná a z venku vypadá, jako by obsahovala jen jednu cívku s páskem. Zdání však klame, v kazetě nejsou cívky vedle sebe, ale nad sebou.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Pásek je tak odvíjen ze spodní cívky a po průchodu mechanikou navíjen na druhou a naopak. V jedné kazetě bylo pásky na 30, 45 nebo 60 minut záznamu, což stačilo na díl televizního pořadu, ale ne celovečerní film. U šedesátiminutových verzí byla páska tenčí a náchylnější k poškození.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Mechanika byla poměrně složitá už jen kvůli tomu, že unačeše byly koncentricky uspořádané na stejné ose a musely nezávisle pohybovat cívkami umístěnými nad sebou – jednu vidíte v černém a druhou v bílém provedení.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Systém byl tak podle Dušana Macha, specialisty na historickou elektroniku a spolupracovníka Tuzex Múzea ve Zlatých Moravcích, kde jsme videorekordér fotografovali, velmi nespolehlivý a náročný na údržbu a servis.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Pohled do útrob VCR rekordéru Prhilips N1500. Rotující hlava využívala šikmý záznam na pásku, ale oproti budoucím formátům vkládal mezi stopy mezery, tedy nevyužité proužky. To sice zamezovalo přeslechům mezi stopami, ale plýtvalo páskou, ta se tak pohybovala výrazně vyšší rychlostí než třeba u budoucího systému VHS. U VHS se mezery mezi stopy nevkládaly, ale střídaly se s maličko odlišným úhlem vůči ose pásku, což stačilo na ochranu proti přeslechům a tolik neplýtvalo páskou.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Rozlišení obrazu bylo 220 horizontálních řádků, vertikální rozlišení odpovídalo systémům PAL a NTSC podle regionu. Napravo vidíte samostatnou zvukovou hlavu, monofonní lineární zvuková stopa byla na okraji pásky vedle obrazových stop. Prakticky stejně to má i budoucí sytém VHS.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
A naopak nalevo vidíte mazací hlavu (černý objekt s lesklou čelní ploškou), která při nahrávání odstraňovala z pásky starý záznam.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Z uživatelského hlediska byla manipulace s kazetou jednoduchá a pohodlná.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Pod dvířky se nacházelo ladění programových předvoleb, uloženo mohlo být maximálně šest TV stanic...
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
... k jejich výběru sloužil číselník na horní straně.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Zajímavou dominantou je analogový „budík“ časovače začátku a konce záznamu pořadu v nepřítomnosti.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Hlavní „klaviatura“ ovládacích prvků nejspíše nepotřebuje vysvětlování, netradiční je snad jen užití slovíčka „wind“ místo „forward“, pro přetáčení pásky dopředu.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Další ovladače umožnily jemně donastavit rychlost přehrávaného pásku, aby správně fungovala synchronizace signálu, zejména při přehrávání kazety nahrané na jiném přístroji. Ovladač „audio“ sloužil pro manuální nastavení úrovně (vybuzení, hlasitosti) zvukového záznamu.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
K tomu sloužil i elektromechanický ručičkový indikátor. Chybět nesmělo mechanické počítadlo odvinuté pásky.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Přípojná místa byla tradičně na zadní straně přístroje.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Byly zde DIN konektory pro připojení televizoru a zvukové sestavy...
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
... a také anténní konektory. Vstupní byl pro příjem TV signálu tunery videorekordéru (tedy pro záznam). Výstup byl jednak smyčkou, aby anténní signál dorazil i do televizoru, ale díky modulátoru přístroj uměl svůj vlastní signál (tedy třeba nahrávku z kazety) poslat do televizoru i pomocí anténního kabelu. Díky tomu šlo video připojit v podstatě ke každému televizoru.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Ačkoli N1500 v reklamách mířil do obýváků, zajímavou úlohu sehrál ve školství, kde leckde nahradil 16mm projektory a byl využíván pro přehrávání výukových materiálů. Na snímku reprodukce dobového letáku, který vedle videorekordéru také najdete v Tuzex Múzeu.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kvůli velmi vysoké ceně a vysoké poruchovosti se formát VCR celkově příliš neuchytil. V roce 1975 přišel na trh konkurenční Betamax od Sony a o rok později i systém VHS od společnosti JVC. A který se stal celosvětovým standardem, si určitě pamatujeme všichni.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
