Nový vlajkový model Panasonicu řady TZ přináší především pěkný desetinásobný rozsah zoomu. Na rozdíl od TZ1 začíná společně s levnějším modelem TZ2 na širokoúhlém záběru 28 mm ekvivalentu kinofilmu. Oproti TZ2 nabízí navíc větší rozlišení 7,2 Mpx, sériové snímání Mega Burst, expoziční bracketing a velký 3" LCD displej. Dostupný je ve třech barevných verzích: modré, stříbrné a černé.
Modelová řada TZ
Firma Panasonic nabízí již delší dobu řadu vyspělejších ultrazoomů FZ, která přišla na trh již v září 2002 s modelem FZ1. Ten přinesl 12-násobný zoom s optickým stabilizátorem a 2 Mpx čip. Od té doby řada FZ dospěla až k modelům FZ8 a FZ50. Vedle této řady však od února 2006 uvedla novou kompaktnější řadu ultrazoomů TZ určených především amatérům. Oproti řadě TZ totiž nenabízí manuální nastavení expozice, ale pouze automatický a programový režim. První model TZ1 nabídl v kompaktním těle 10-násobný rozsah zvětšení odpovídající 35-350 mm ekvivalentu u kinofilmu, optický stabilizátor a čip s efektivním rozlišením 5 Mpx. Na konci ledna tohoto roku byly uvedeny současně dva nové modely této řady TZ2 a TZ3.
Oproti TZ1 se zejména změnil rozsah od 35 mm k příjemně širokoúhlému konci 28 mm ekvivalentní na kinofilmu, které ocení fotografové krajinek, interiérů, architektury a skupinových fotografií. Navíc nové modely přinesly také větší efektivní rozlišení 6,0/7,1 Mpx na čipu. Nechybí u nich samozřejmě ani pro Panasonic tradiční MEGA O.I.S. (optický stabilizátor) a další bohaté funkce. Právě s nejvyšším současným modelem této řady TZ3 se blíže seznámíme v této recenzi. Oproti TZ2 má větší rozlišení čipu, displej, režim sériového snímání Mega Burst a také expoziční bracketing. Jinak se však téměř neliší. Srovnání základních parametrů modelů řady TZ je v následující tabulce.
Srovnání základních parametrů řady TZ
| Fotoaparát | Panasonic DMC-TZ1 | Panasonic DMC-TZ2 | Panasonic DMC-TZ3 |
| Velikost snímacího čipu (") | 1/2,5 | 1/2,33 | 1/2,36 |
| Rozlišení snímacího čipu (Mpx) | 6,37 | 7,39 | 8,5 |
| Efektivní rozlišení čipu (Mpx) | 5,0 | 6,0 | 7,2 |
| Maximální rozlišení snímku | 2560×1920 | 2816×2112 | 3072×2304 |
| Rozsah ohniskových vzdáleností ekv. kinofilmu (mm) | 35-350 | 28-280 | 28-280 |
| Rozsah expozičních časů (s) | 1/2000-8 | 1/2000-60 | 1/2000-60 |
| Minimální clonová čísla | 2,8-4,2 | 3,3-4,9 | 3,3-4,9 |
| Rozsah clonových čísel celkově | 2,8-7,1 | 3,3-11,0 | 3,3-11,0 |
| Citlivost ISO | 80-1600 | 100-3200 | 100-3200 |
| Velikost LCD | 2,5"/6,3 cm | 2,5"/6,3 cm | 3,0"/7,6 cm |
| Rozlišení LCD (px) | 207 000 | 207 000 | 230 000 |
| Expoziční bracketing | Ano | Ne | Ano |
| Rozměry (mm) | 112×58×40 | 105×59×37 | 105×59×37 |
| Hmotnost bez baterií (g) | 234 | 222 | 232 |
Modely řady TZ jsou si přesto velmi podobné.
První model nové řady TZ: Panasonic DMC-TZ1
Tenký a výkonný ultrazoom
V kompaktním a lehkém těle z plastu a hliníku se skrývá překvapivě výkonný objektiv, který ve vypnutém stavu chrání zabudovaná krytka s lamelami. Je umístěn více nalevo, čímž se nabízí více místa pro ruku. Lepší držení je ještě podpořeno ergonomicky tvarovaným úchopem vpravo. Leváci opět přijdou zkrátka.
Rozměrům musela trochu ustoupit ergonomie, takže oproti řadě FZ je držení přeci jen méně pohodlné, na druhou stranu z velké části zabudovaný objektiv je výhodou, takže máte ultrazoom do kapsy. Pro velkou mužskou ruku je grip malý a do ruky nepadne nejlépe, dámy však jeho velikost spíše ocení. Na druhou stranu se drží lépe než většina fotoaparátu podobných rozměrů. Plast může ve zpocené ruce trochu prokluzovat, gumové polstrování by se hodilo zejména na úchopu. Pozitivně hodnotím, že si rukou nezakrývám žádné důležité prvky, pozor se musí dát akorát na blesk.
Rozměry 105,0×59,2×36,7 mm a hmotností 232 g a 257 g s akumulátorem a paměťovou kartou spadá spíše mezi středně těžké kompakty. Kapsu však příliš nezatíží, navíc mírně vyšší hmotnost není na škodu pro pevnější držení z ruky. Panasonic se snažil udělat maximální kompromis mezi rozměry, hmotností a ergonomií a docela se mu to povedlo. Ovládání je vydařené a dá se na něj rychle zvyknout.
Zepředu kromě objektivu ještě najdete ozdobný proužek, integrovaný blesk a vlevo nad objektivem pak přisvětlovací světlo autofocusu, které pomůže za horších světelných podmínek. Poslouží také jako indikátor samospouště.
Nahoře najdete napravo posuvný přepínač zapínání a vypínání fotoaparátu, nad ním je pak malé tlačítko pro přepínání režimů optického stabilizátoru. Vedle je pak větší tlačítko spouště závěrky a u ní v prstenci páčka zoomu/transfokátoru (pro změnu zvětšení).
Uprostřed se nachází otočný volič režimů: Auto (automatický, pro běžné snímky), režim pro nastavení inteligentní citlivosti ISO zamezující rozmazání za horších světelných podmínek, režim přehrávání snímků a videosekvencí, jednoduchý režim Srdíčko pro začátečníky, Scéna se scénickými režimy, režim Schránka pro záznam a prohlížení snímků jako poznámek, režim Tisk pro tisk snímků, Film pro záznam videosekvencí a Makro pro snímání objektů zblízka. Manuální expoziční režimy zde tedy nenajdete. Nahoře se ještě nachází mikrofon a reproduktor pro záznam a přehrávání zvuku.
Na pravém boku najdete očko pro řemínek a pod ním dvířka s konektory digitální/AV pro připojení k televizi a DC-IN pro napájecí síťový adaptér.
Zadní část je téměř celá vyhrazena 3” (7,6 cm) LCD TFT displeji s relativně dobrým rozlišením 230 000 pixelů se 100 % pokrytím obrazu. Je pevně zabudovaný, nevýklopný, poměrně jasný a díky antireflexivnímu povrchu je viditelný i na slunci, pozorovací úhly jsou však dosti omezené zejména ve vertikálním směru.
LCD displej je vybaven několika vylepšeními pro lepší čitelnost LCD displeje díky regulaci jasu a kontrastu: High Angle LCD monitor: pro snímky nad hlavou, POWER LCD: při fotografování za slunečného dne a Bright Live View při snímání v tmavých prostorách. Displej Sony DSC-N2 se mi však jevil přeci jen lepší. Průhledový optický ani EVF hledáček tu samozřejmě nehledejte, musel ustoupit rozměrnému displeji.
Napravo od displeje najdete čtyřsměrné tlačítko s potvrzovacím uprostřed. Horní tlačítko slouží pro kompenzaci expozice, volbu expozičního vějíře, přesné nastavení vyvážení bílé nebo kompenzaci protisvětla. Pravým tlačítkem pak lze měnit režimy blesku. Dolním tlačítkem lze vyvolat náhled na poslední pořízený snímek.
Levým tlačítkem zapnete režimy samospouště. Prostřední tlačítko vyvolá menu nebo nastaví zvolenou funkci. Dole ještě najdete další dvě tlačítko pro přepínání režimů LCD displeje a tlačítko Func. pro rychlé nastavení základních funkcí nebo mazání snímku. Vzhledem k velikosti displeje na ovládací prvky zbylo méně místa a tak zejména stisk spodních tlačítek je poněkud méně pohodlný, dá se na to však zvyknout.
Zespodu najdete napravo dvířka na Li-Ion akumulátor, která jsou opatřena posuvnou pojistkou proti otevření, nalevo pod objektivem pak najdete plastový závit stativu. Je škoda, že výrobce opět zbytečně šetřil a neosadil raději odolnější kovový závit. Při častém používání musíte počítat s rychlým opotřebením. Potěší nálepka Made in Japan.
Ultrazoomový objektiv je kupodivu ve vypnutém stavu téměr zcela ukrytý v těle a ani při zoomování z těla příliš nevyjíždí. Je tradičně značky Leica s konstrukcí DC-Vario Elmar. Obsahuje plných 11 čoček v 9 skupinách, z toho tři asférické čočky, 4 asférické plochy a 1 ED člen s nízkou disperzí, což napomáhá k eliminaci optických vad, zejména barevné vady, která je pro ultrazoomy obvykle vyšší a projevuje se nejvíce barevnými konturami na kontrastních hranách.
Rozsah ohniskových vzdáleností 4,6-46 mm (ekvivalent 28-280 mm) kinofilmu odpovídá desetinásobnému zvětšení. Jedná se o téměř ideální rozpětí a na své si přijdou fotografové krajinek a architektury, tak hledači vzdálených detailů. Při rozlišení 3 Mpx a nižším lze dokonce využít tzv. extra optický zoom až 15×. K dispozici je i 4-násobný digitální zoom.
Zklamáním je však spíše podprůměrný rozsah maximální světelnosti (minimálních clonových čísel) v rozsahu 3,3 (na krátkém konci) až 4,9 (na nejdelším konci zoomu). To může činit problémy při ostření za horších světelných podmínek. Chybí závit na předsádky či filtry, což se dalo očekávat. Kresba s rostoucím zoomem jen mírně klesá a rapidní pokles vzniká až při použití digitálního zoomu, jak je patrné z obrázku.
Kvalita obrazu při jednotlivých ohniskových vzdálenostech objektivu, větší náhled zde.
Chválím také počet kroků zoomu, kterých je plných 30. Nicméně přejíždění je trochu skokovité a tedy do přesného záběru je třeba se trefovat, zoomu ovládaném prstencem se přesnost nevyrovná. Také rychlost motůrků je pouze průměrná, slyšet jsou však jen mírně. Zoomování trvá tam i zpět zhruba 3,2 s.
Nechybí samozřejmě ani optický stabilizátor Mega O.I.S., jak je u Panasonicu již delší dobu zvykem. Jeho účinnost je velmi dobrá a umožní fotografování v celém rozsahu zoomu i za horších světelných podmínek z ruky. Nabízí tradičně dva režimy, kdy první stabilizuje obraz již během komponování a druhý až po namáčknutí spouště. Z obrázků dole je viditelně jasné, že účinnost stabilizace je zřejmá a druhý režim dává ostřejší výsledky. Ukazuje se, že 1/20 s je limitující čas při otevřené cloně na nejdelším ohnisku a citlivosti ISO 200.
Účinnost optické stabilizace při ohniskové vzdálenosti: 46 mm (280 mm ekv.), 1/20 či 1/25 s, F4,9 a ISO 200, větší náhled zde.
Panasonic DMC-TZ3 umožňuje měřit míru otřesů či chvění pomocí stupnice na displeji, stejně tak detekovat velikost pohybu objektu. V režimu stabilizace stačí zmáčknout pravé tlačítko. Pro zmírnění rozmazání vlivem pohybu či chvění fotoaparátu lze využít také inteligentní nastavení citlivosti, které automaticky nastaví dostatečně vysoké ISO. Pokud nejsou pohyb nebo chvění příliš velké umožní získat ostrý leč zašumělý a méně kvalitní obraz.
Panasonic obsahuje netradiční CCD čip s úhlopříčkou 1/2,36" (10,8 mm) včetně okrajů s rozlišením 8,5 megapixelů, efektivně pro obraz se využívá pouze 7,2 Mpx. Čip vzhledem k rozlišení tedy není příliš velký a je nutné očekávat spíše nižší dynamický rozsah a vyšší šum.
Rozlišení jsou k dispozici v celkem třech různých poměrech snímků. Maximální rozlišení 3072×2304 (7,1 Mpx) nabízí v poměru 4:3. Dále je k dispozici také 2560×1920 (4,9 Mpx), 2048×1536 (3,1 Mpx),1600×1200 (1,9 Mpx), 1280×960 (1,2 Mpx) a 640×480 (0,3 Mpx, VGA). Mimo 4:3 si můžete zvolit rozlišení také v poměru 3:2 – 3216×2144 (6,9 Mpx), 2560×1712 (4,4 Mpx), 2048×1360 (2,8 Mpx) či 16:9 3328×1872 (6,2 Mpx), 2560×1440 (3,7 Mpx) a 1920×1080 (2,1 Mpx) určený pro HDTV 1080p. Snímky se ukládají ve tradičním formátu JPEG ve dvou různých úrovních kvality komprese Fine a Standard. RAW ani bezztrátový TIFF formát zde nenajdete.
Objektiv s optickým stabilizátorem
Videosekvence natočíte v maximálním rozlišení v poměru 16:9 848×480 nebo ve formátu 4:3 s rozlišením 640×480 (VGA) a 320×240 (QVGA) ve dvou různých kvalitách s 30 nebo 10 snímky za sekundu. Při natáčení nelze zoomovat ani použít kontinuální ostření, také nefunguje stabilizace v režimu 2. Ostření, zoom a clona jsou pevně nastavené na začátku snímání a během natáčení se nemění. Do vnitřní paměti je možné ukládat pouze video v rozlišení 320×240 (QVGA). Délka záznamu je omezena kapacitou paměťové karty a maximální délkou bez přerušení 15 minut. Záleží také na rychlosti paměťové karty. Video se ukládá v tradičním formátu MOV (QuickTime Motion JPEG).
Občas se mu nechce ostřit
Fotoaparát nabízí pouze automatické ostření, manuální zde nehledejte, nastavit nelze pevně ani ostřící vzdálenost. Autofocus nabízí dva režimy: Normal, který ostří od 50 cm na nejkratší ohniskové vzdálenosti až od 200 cm na telezoomu do nekonečna a od 5 až 200 cm v Makro režimu či od 100 cm v případě režimu Tele Macro, který je dostupný pouze na maximálním zvětšení. Ostření je buď pro jednotlivé snímky nebo kontinuální (plynulé).
Panasonic nabízí 5 způsobu ostření na ploše: 9 zónové ostření, které vybírá některé oblasti z matice 9 zaostřovacích rámečků, 3 zónové rychlé ostření s horizontálně umístěními 3 rámečky a jednozónové ostření v normálním a rychlém režimu a nakonec přesné bodové měření na velmi úzkou oblast v centru snímání. Za horšího světla nebo při použití digitálního zvětšení se zaostřovací rámeček úměrně zvětší. Ve tmě také pomáhá přisvětlovací asistenční paprsek autofocusu, který je však tradičně částečně stíněn objektivem při nejbližších vzdálenostech.
Ostření je povětšinou spolehlivé a rychlé. Vzhledem k ultrazoomovému objektivu jsem zaznamenal problémy při ostření na některých vzdálenostech zejména do 2 metrů, kdy odmítal na určitou vzdálenost zaostřit na jakýkoliv režim. Je to dáno omezením ostření na delších ohniskových vzdálenostech, což může při snímání vadit. Na širokém konci zaostří v režimu makro od 5 cm, při zoomu však minimální zaostřovací vzdálenost rychle klesá. Také je problematické zaostřování na málo kontrastních a jednolitých plochách jako je obloha nebo za špatného světla na delší vzdálenosti, kdy již nepomůže ani přisvětlovací paprsek, jehož účinný rozsah je max. 1,5 metru.
Nerad cloní
Velikost čipu neslibuje nijak velký dynamický rozsah, což se v praxi potvrdilo. Nicméně v běžných situacích je jeho rozsah dostačující. Nedostatek se projeví zejména v protisvětle, kdy je velký kontrast mezi jasy a stíny.
Rozsah expozičních časů je od 1/2000 s do 8 s. V režimu Hvězdné nebe (Noční obloha) je dokonce možné použít také časy 15, 30 a 60 s, které umožní světlý snímek i v noci. Musíte ho ale snímat ze stativu nebo pevné podložky, aby byl ostrý. Objekty v pohybu se samozřejmě rozmažou. Clona je pouze dvoupolohová a to 3,3 nebo 8,0 ne krátkém konci zoomu až 4,9 nebo 11,0 na dlouhém konci zoomu. Bohužel fotoaparát striktně a velmi často preferuje nejnižší clonové číslo a to i v režimu Krajina.
Kromě automatiky je možné volit režim pomalé závěrky ve volbách 1/8 s, 1/4 s, 1/2 s a 1 s, které je standardně nastaveno na 1/8 s, jejichž zvyšováním je možné prodloužit expoziční čas a získat tak jasnější snímek i za slabého světla, hrozí však rozmazání chvěním rukou při držení fotoaparátu, proto se doporučuje využití stativu nebo pevné podložky. Pro delší expoziční časy jsou zde speciální scénické režimy (Noční foto, Noční obloha atd.).
Na cestách: na suchu i pod vodou
Většinou používám pouze zrcadlovkou a kompakt se mi dostává do rukou maximálně v případě, že mě někdo požádá, zda bych ho jeho přístrojem nevyfotil. Již delší dobu však o koupi nějakého kapesního obrazového záznamníku uvažuji. Aktuálně mám velké nutkání pořídít si něco jako Lumix TZ3.
Měl jsem možnost si tento ultrazoomový kompaktík vyzkoušet na cestě slunným a prašným Egyptem i mlhavou a zapršenou Malou Fatrou. V podvodním pouzdře jsem jej dokonce potopil pod hladinu Rudého moře. Na jedné straně tedy stojí podrobný test, který si můžete přečíst v levém sloupci a s jehož výsledky nelze než souhlasit, na druhé straně pak osobní zkušenost amatérského fotografa založená na více než měsíčním každodenním užívání.
Co se mi na Lumixu líbilo:
-
Nic není daleko, nic není příliš blízko
Musím se přiznat, že jako „kompaktový“ začátečník jsem si musel chvilku zvykat na pomalejší spoušť, omezené možnosti práce s expozicí, hloubkou ostrosti a další neduhy (pokud se to tak dá říci) typické pro kompaktní fotoaparáty. Naopak velmi mi přišla vhod obrovská pohotovost přístroje, který se mi neustále houpal u pasu v kompaktním pouzdře.
Rozsah zoomu jsem si přímo zamiloval. Takovou malou krabičkou mít možnost fotit v rozmezí od 28 mm až do 280 mm, to cestovatel ocení. Žádné nasazování objektivů, žádné předsádky... Když jsem chtěl u Zdi nářků pořídit detail modlitební knížky v dlani vojáka, stačilo pohnout ovladačem doleva. Ve chvíli, kdy se ze synagogy vyhrnul průvod věřících, stačilo páčkou pohnout na opačnou stranu a portrét chlapce neseného na ramenou byl hotov.
V davu jsem se mohl pohybovat zcela volně a nenápadně, jelikož jsem nebyl obtěžkán brašnou sice s profesionální, ale rozměrnou technikou.
Pochvalu si zaslouží přímočaré a jednoduché ovládání Lumixe. Kdykoliv je například dostupný náhled zhotoveného snímku. Stiskem tlačítka na ovládacím kříži se zobrazí náhlad poslední fotografie. U některých kompaktů musíte přepnout do zvláštního režimu, pokud si chcete již nafocené snímky prohlédnout. U Lumixe stačí namáčknout spoušť a můžete opět fotit. Stejně tak je možné jedním stiskem aktivovat či vypnout blesk, korekci expozice a samospoušť. Ostatní funkce a parametry lze měnit skrze přehledné menu.
-
Širokoúhle nebo 4:3, pod vodou i nad hlavou
Při focení nad hlavou (hodí se zejména v davu) jsem ocenil funkci pro „rozšíření pozorovacího úhlu“ displeje. Zatímco v normálním režimu je monitor při pohledu zdola zčernalý a nečitelný (jako když koukáte na negativ), po aktivaci uvedené funkce se rozjasní a lze jej pozorovat z většího úhlu. Podobně funguje i rozsvícení displeje pro fotografování pod vodou, které jsem ocenil nejen ve větších hloubkách. V obou případech však počítejte se zvýšeným odběrem energie a tím pádem i kratší životností akumulátoru.
Lumix nabízí přepínání mezi poměrem stran 16:9, 3:2 a 4:3. Nejvíce jsem využil prvně jmenované. Záběr je při 16:9 na nejkratší ohnisko ještě o trochu širší než při ostatních formátech. Pod vodou jsem nejčastěji voli poměr 3:2, aby se mi toho do záběru „víc vešlo“.
K přístroji jsem měl dvě baterie a nikdy se mi nestalo, že by během dne obě klekly. Přestože jsem často používal zoom a před samotným stiskem spouště, dlouhou dobu pozoroval snímaný objekt skrze rozsvícený monitor. Automatický přechod do úsporného režimu (zhasnutý monitor) jsem nastavil na jednu minutu, foťák jsem prakticky celý den nevypínal.
Využil jsem i funkci obrazového záznamníku. V interní paměti přístroje je místo pro uložení několika fotografií (nejlépe ofocených map nebo plánů měst), které pak rychle najdete otočením kruhového voliče na příslušnou ikonku. Vybrané snímky tak nemusíte hledat mezi stovkami ostatních fotek.
Co mi na Lumixu chybělo/vadilo
Opravdu jsem na Lumixu postrádal aretaci expozice. Vzhledem k tomu, že aparát při namáčknutí spouště ostří, není jednoduše možné přenést expozici z požadovaného místa do snímaného výřezu.
Při natáčení videa není možné zoomovat, ani nahrávku pauznout. Pomalejší ostření při zhoršených světelných podmínkách a zejména delších ohniscích není u takto konstruovaných kompaktů ničím neobvyklým a nelze je tedy Lumixu vyčítat. Během intenzivního měsíčního používání se mi podařilo setřít barvu na některých místech gripu.
Podvodní pouzdro – ten pravý zážitek z potápění
Možná to bylo tím, že jsem se s automatikou potápěl poprvé, ale snímáním podvodního světa jsem byl prostě unešen. Ačkoliv zaléhající uši mi nedovolily sestoupit hlouběji než do sedmi metrů, ponory jsem si opravdu užíval. Podvodní pouzdro DMW-MCTZ3, které jsem používal pasuje přesně na model TZ3 i na starší TZ2.
Pod vodou lze ovládat všechny funkce fotoaparátu (kromě knoflíku stabilizace) díky kovovým tlačítkům na průhledném plášti pouzdra. K pouzdru je dodávána šikovná šňůrka na ruku a dvě zátěže. Těmi můžete docílit to, aby se fotoaparát buď ve vodě vznášel, nebo šel ke dnu. Dovnitř pouzdra je vhodné přibalit vysoušecí silikonové pytlíky – co kdyby nějaká kapka přeci jen dovnitř vnikla. V balení naleznete i náhradní těsnění. Rozptylku před bleskem lze jednoduše odejmout. Blesk jsem však pod vodou příliš nevyužil.
Fotoaparát se i v pouzdře dobře ovládá a výborně drží (oceníte zejména pod vodou). Jediné co bych pouzdru vytkl, je špatně nahmatatelné namáčknutí spouště. Mačkám, mačkám a najednou je snímek hotov - poloha, ve které dojde pouze k namáčknutí spoušti se totiž určuje velmi obtížně i po delším užívání. Lumix sice umožňuje zamknutí ostření i tlačítkem křížového ovladače, ale na to jsem si nikdy nezvykl.
Pod vodou se mi velmi osvědčilo používat speciální motivový program určený pro tento druh snímání. Běžná automatika byla nepoužitelná. Problém někdy nastal pouze při tvorbě snímků, kdy část obrazu je pod vodou a část nad hladinou. Při použití motivového programu vycházel nadvodní část příliš do červena, s automatikou zase nevypadala dobře část pod hladinou.
Všechny snímky byly pořízeny fotoaparátem Lumix TZ3. Další obrázky naleznete ve fotogalerii.
Různá délka expozice při ISO 100, 4,6 mm (28 mm ekv. Kinofilmu) a clonovém čísle 3,3, větší náhled zde.
Fotoaparát používá tři klasické druhy měření expozice: zonální multisegmentové měření, středově vážené s prioritou středu a bodové měření expozice. Podle snímku dole je zřejmé, že zonální a středově vážené měření si poradily s expozicí prakticky stejně, bodové upřednostnilo stíny, což vedlo k většímu vypálení oblohy. Obloha je bohužel přeexponovaná na všech snímcích, za což může nižší dynamický rozsah čipu. K dispozici je také možnost zablokování automatické expozice.
Rozdíly mezi způsoby měření expozice na snímku s histogramem, větší náhled zde.
K dispozici je tradiční korekce expozice s krokem 1/3 EV (0,33 EV) od -2 EV do +2 EV. Je zjevné, že dynamický rozsah fotoaparátu v některých situacích nestačí k prokreslení stínů i jasů a dochází k přeexpozici nebo podexpozici. Pokud fotíte v protisvětle je výhodnější korigovat expozici do záporných hodnot, aby nedošlo k vypálení oblohy. Na testovacím snímku je patrné, že nejlépe v protisvětle dopadla korekce -1,33, kdy ještě nedochází k vypálení oblohy. Na druhou stranu již je znát mírná podexpozice ve stínech. Ta se dá částečně řešit úpravou v počítači, což se však nepodaří u přeexpozice, kde jsou kresba a informace z přepálené části snímku nadobro ztraceny. V rozsahu od -1 EV do +1 EV je také možné použít expoziční bracketing (vějíř) 3 snímků s krokem 1/3, 2/3 nebo 1 EV.
Korekce expozice na snímcích s histogramy, větší náhled zde.
Šum a ztráta kresby
Citlivost se volí automaticky nebo ručně volbou mezi ISO 100, 200, 400, 800 a 1250, k dispozici je i inteligentní režim nastavení citlivosti, u něhož je možné zaaretování mezní hodnoty ISO a režim vysoké citlivosti s ISO 3200.
V režimu inteligentního nastavení citlivosti v závislosti na rychlosti pohybu fotografované scény přístroj upravuje hodnotu ISO a expozici tak, aby bylo dosaženo ostrého snímku. Jde tedy o klasickou marketingovou stabilizaci obrazu na úkor vysokého šumu a ztráty kresby. Pokud to tedy není nutné, je lepší se tohoto režimu vyvarovat.
Pro otestování hladiny šumu a kvality kresby jsem použil výchozí nastavení redukce šumu a normální zpracování obrazu. Šum na ISO 100 je převážně jasový mírný, objevuje se i mírný barevný šum zejména ve stínech. Při ISO 200 je jasový šum mírný až střední, bohužel narůstá barevný šum na střední úroveň, od ISO 400 je barevný šum snížen firmwarově a jasový šum roste na střední, na ISO 800 je již vysoký a projevuje se jako bílá krupice či zrnění po celém snímku, na ISO 1250 se ještě zvýrazní.
Šum je agresivně redukován zpracováním obrazu, což sice sníží šum v obraze, ale zároveň se projeví nepřirozenou pixelizací, ztrátou kresby, případně barevnými mapami a vznikem artefaktů. Od ISO 400 kresba znatelněji klesá a použití snímků je tedy více omezené, nicméně ještě nouzově použitelné. Ani u ISO 100 není kresba a zpracování obrazu ideální. Redukci šumu bohužel není možné zcela vypnout. Každý snímek je tedy firmwarovým zpracováním ovlivněn. Někdy to není až tak na škodu, ale mnohdy by bylo výhodnější šum ponechat a případně odstranit až ve specializovaném programu. Režim vysoké citlivosti při ISO 3200 je prakticky nepoužitelný, obraz při něm ztrácí kresbu, je celkově rozmytý a rozmazaný a jeho použití bych tedy nedoporučoval ani nouzově.
Fotografie při ISO 100 má vyhlazený šum a jen mírnou ztrátu kresby, větší náhled zde.
Fotografie při ISO 1250 má vyhlazený šum, trpí zbytkovým šumem a znatelnou ztrátou kresby, větší náhled zde.
Fotografie při ISO 3200 nejvyšší citlivosti se silnou ztrátou kresby a ostrosti, větší náhled zde.
Nový procesor Venus Engine III přináší oproti Venus Engine II zrychlené zpracování obrazu díky paralelnímu zpracování dat a také výraznější redukci šumu v obraze. Zatímco jasový šum, který působí méně rušivě je odstraňován minimálně, aby nedošlo k velké ztrátě detailů, barevný šum je zejména v modrém a červeném kanále redukován velmi výrazně. To má za následek minimální barevný šum při vyšších hodnotách ISO, na druhou stranu znatelnou ztrátu detailů. Tento postup je v mnoha časopisech vychvalován díky malé úrovni šumu, ale je otázka, zda by nebylo lepší nastavit raději méně agresivní zpracování obrazu a šum raději odstranit až ve specializovaném softwaru dodatečně. Nový přínos je tedy diskutabilní a osobně se klaním k méně agresivní redukci sice s vyšším šumem ale lepšími detaily v obraze.
Zpracování obrazu je totiž spíše slabší stránkou většiny nových Panasoniců s Venus Engine III, které oproti Venus Engine II snižují šum mnohem úspěšněji, ale jeho redukce až příliš agresivní vzhledem k rozlišení a kresbě detailů, což vidím jako výrazný nedostatek. Při fotografování proto silně doporučuji držet ISO 100 popřípadě 200 a při horším světle a delších expozičních časech užívat optický stabilizátor v režimu 2 nebo nejlépe stativ. Vyhnete se tak zklamání z částečně rozmytých fotek. ISO 200 je již horší díky vzniku barevného šumu, kresba je však ještě přijatelná, od ISO 400 je použití omezené hlavně kvůli ztrátě detailů a kresby. V případě nouze je ještě použitelné ISO 400, od ISO 800 jde už ale o nepříliš pěkný obraz. Takže pokud možno, tak se vyvarujte citlivostí nad ISO 200, kde se začínají výrazněji ztrácet detaily a kresba.
Šum v bílé barvě při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.
Šum v tmavé barvě při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.
Šum a kresba listů při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.
Šum a kresba vlasů při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.
Šum a kresba barvy značky při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.
Šum a kresba značky v noci při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu (doba expozice 1 s a nejmenší clonové číslo 3,3, mimo ISO 3200, kde je doba expozice 1/10 s).
Šum a kresba noční oblohy při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu (doba expozice 1 s a nejmenší clonové číslo 3,3, mimo ISO 3200, kde je doba expozice 1/10 s).
Je libo 20 scénických režimů?
Kromě režimu pro začátečníky Srdíčko, automatického programového a Makra nabízí ještě celkem 20 scénických režimů: Portrét, Jemná pleť, Autoportrét, Krajina, Sport, Noční portrét, Noční krajina, Jídlo, Oslava, Světlo svíčky, Dítě, Domácí zvíře, Západ Slunce, Vysoká citlivost, Hvězdná obloha, Ohňostroj, Pláž, Sníh, Letecké fotky, Pod vodou. Bohužel se však nedočkáte manuálních režimů expozice jako jsou priorita clony, času nebo plný manuál. To amatérům, pro něž je fotoaparát učen, nemusí až tolik vadit. Scénické režimy pokrývají téměř všechna použití, jejich účinnost je však různá, např. se snaží držet většinou clonu stále otevřenou i v případech, kdy by vyšší clona okolo 11 dosti pomohla.
Volit je možné také podání barev mezi: Standard (normální podání), NATURAL (hladký obraz, přírodní barvy), VIVID (ostrý obraz, živé barvy), COOL (chladné barvy, namodralý odstín), WARM (teplé barvy, načervenalý odstín), B/W (black and white, černobílé snímání) a SEPIA (sépiový nádech). Nezávisle lze barevné podání nastavit pro snímky a videosekvence. Také lze volit stupeň ostrosti, kontrastu, jasu a barevné saturace.
Barevné vyvážení je dobré
Vyvážení bílé slouží k nastavení správného odstínu barev, který je nejvěrnější skutečnosti viděné očima. Mimo automatického režimu je k dispozici několik dalších přednastavených: Venku slunečno, Venku oblačno (zamračeno), Venku stín a Žárovka. Režim Zářivka nebo Výbojka bohužel chybí. Naštěstí je tu možnost ručního nastavení vyvážení bílé založené na vyfotografování nejlépe neutrální šedé nebo bílé plochy např. papíru při stejném osvětlení jako pro vyvažovaný snímek. Panasonic se už tradičně pyšní u kompaktů netradičním jemným vyvážením bílé, které umožňuje v poměrně jemných krocích +/-10 kompenzovat namodralý nebo červenavý odstín.
Vyvážení bílé u žárovkového světla, větší náhled zde.
Vyvážení bílé u žárovkového světla na testovacích obrazcích, větší náhled zde.
Automatické vyvážení bílé funguje poměrně dobře za denního světla. Pouze u žárovkového světla je znát velmi mírný posun do teplejšího červenavého odstínu, na druhou stranu v režimu žárovka je posun ještě výraznější a u manuálního vyvážení pomocí bílého papíru došlo zase k mírnému posunu do modra. Je také možná korekce jemného vyvážení. V rámci potřeb je však práce automatiky opravdu dostačující ve většině situací a nemám k němu větších výhrad.
Věrnost barev je nastavena trochu do saturovanějšího podání, což lze ovlivnit změnou barevného tónu nebo saturace, ale výchozí nastavení je líbivé a málokomu bude vadit.
Mega Burst režim oceníte
K dispozici je také sériové snímání, které je nabízeno celkem ve 3 režimech: Mega Burst snímání vysokou rychlostí 3 snímky za sekundu umožňuje pořídit v jemné kvalitě komprese maximálně 5 snímků a pomalejší režim s rychlostí 2 snímky za sekundu s nabídne maximálně 7 snímků ve standardní kvalitě komprese. Navíc je zde i neomezené snímání s rychlostí 2 snímky za sekundu, které se však průběžně zpomaluje v závislosti na zvoleném rozlišení a kvalitě snímků. Omezeno je však pouze kapacitou paměťové karty a samozřejmě i její rychlostí zápisu. Dalším omezením rychlosti je také vyšší citlivost kvůli déle trvající redukci šumu a také delší časy závěrky. Zaostření se provádí pouze na první snímek. Expozice a vyvážení bílé se mění pro každý snímek pouze v pomalejším režimu snímání 2 snímky za sekundu. Při sekvenčním snímání není možné použít blesk.
Výkon blesku neoslní
Vestavěný blesk je malý a protáhlý. Nabízí dosah 0,6 až 4,2 m na krátkém konci zoomu při 4,6 mm (ekv. 28 mm) a 1,0 až 2,8 m na dlouhém konci zoomu při 46 mm (ekv. 280 mm) v automatickém režimu. Při pevném nastavení ISO 100 je však dosah blesku omezen na 1,6/1,1 m při 4,6/46 mm ohniskové vzdálenosti. Jeho výkon tedy nikterak neoslní a v praxi se to potvrdilo. Blesk nabízí několik režimů: automatický, automatický s redukcí červených očí, vynucený, vynucený s redukcí červených očí, pomalá synchronizace s redukcí červených očí a vypnutý. Možnost připojení externího blesku pomocí sáněk nebo kabelu zde bohužel nenajdete, ale u malých kompaktů to lze očekávat.
Vestavěný blesk výkonem neoslní, ale ani vysloveně nezklame.
SD karta je nejlepší volba
Kapacita vnitřní paměti je nouzová pouze 12,7 MB a je tedy třeba použití paměťové karty typu SD (Secure Digital). Fotoaparát podporuje kromě klasických SD karet do 2 GB také SDHC karty s vysokou kapacitou od 4 GB výše. Omezeně lze použít i MMC karty. Volbu SD karet vidím jako výhodu. Tyto karty jsou dostatečně malé, nabízí vysokou kapacitu i rychlost a hlavně mají širokou nabídku výrobců, z čehož plyne dobrá dostupnost a cena a také nejuniverzálnější použití ze všech karet. Navíc jsou nejvíce podporovány ve většině přístrojů a zařízení. Dodána byla současně 256 MB karta SD.
Paměťové karty Secure Digital (SD).
Rychlostí příjemně překvapí
Změřené rychlosti provozu a snímání jsou odvozeny na základě testu a průměrování. Za jiných podmínek a v případě použití jiného typu paměťové karty se tedy mohou lišit a je třeba je brát s rezervou. Všechny testy byly prováděny s 1GB standardní SD kartou značky Kingston. Při použití vysokorychlostní karty můžete tedy čekat lepší časy.
Fotoaparát překvapí svou svižností, zapnutí trvá zhruba 1,5 s a vypnutí do zhasnutí displeje 1,6 s. Rozsvícení displeje a načtení fotografie z paměti v režimu prohlížení čas mírně prodlouží. Zoomování je průměrné rychlosti asi 3,2 s do telezoomu i zpět. Pořízení prvního fota je průměrných 3,1 s, tato hodnota se může lišit v závislosti na podmínkách a použití. Druhý snímek se pořídil zhruba o 1,5 sekundy později. Ukládání trvá zhruba 1 s v závislosti na paměťové kartě může být i nižší. Snímek bez namáčknutí pořídíte za dobrých světelných podmínek poměrně rychle za 0,3-0,7 s, což je celkem dobrá hodnota, s namáčknutím je to téměř neměřitelných 0,01 s.
Sekvenční snímání je poměrně rychlé, režim Mega Burst umožňuje pořídit až 3 snímky za sekundu, jste ale omezeni max. 5 snímky, při tzv. nekonečném snímání do zaplnění paměťové karty se rychlost postupně sníží pod 2 snímky za sekundu a klesá, nicméně na kompakt jsou to dobré hodnoty, když je můžete využít při plném rozlišení. Naměřené hodnoty odpovídaly v jednotlivých režimech zhruba 2,9/2,0/1,8 snímků/s, což přibližně odpovídá specifikacím od Panasonicu.
| Režim | Délka (s) |
|
Zapnutí pro foto |
1,5 |
| Vypnutí z foto | 1,6 |
| Zapnutí pro prohlížení | 2,4 |
| Vypnutí z prohlížení | 1,7 |
| Zoomování do tele | 3,2 |
| Zoomování zpět | 3,2 |
| První foto od zapnutí | 3,1 |
| První foto k zobrazení | 3,7 |
| Druhé foto od zapnutí | 4,7 |
| Foto s autofocusem a AE | 0,3-0,7 |
| Foto s namáčknutím | 0,00-0,02 |
| Sekvenční snímání | 0,35 (2,9 fps) |
Průměrná velikost snímku v nejvyšší kvalitě a maximálním rozlišení je okolo 3 MB. Fotografie se ukládají ve tvaru Pxxx####.JPG, kde # je číslo snímku.
Mezi volitelnou výbavu patří i podvodní pouzdro
Standardně je dodáván Li-Ion akumulátor Panasonic CGA-S007E s kapacitou 1000 mAh a napětím 3,7 V a k němu nabíječka Panasonic DE-A46A, v základním balení najdete také AV a USB kabel, šňůrku na ruku a manuál a CD s pomocným softwarem: USB driver, LUMIX Simple Viewer, PhotoFun Studio Viewer, ArcSoft PhotoImpression, ArcSoft Panorama Maker a ArcSoft PhotoBase.
Dále může volit různá doplňková příslušenství mezi nimiž je ochranné skořepinové pouzdro Panasonic DMW-CHTZ3E, nylonové pouzdro Panasonic PS-099 nebo kožené pouzdro Panasonic DMW-CT3E-K a také podvodní pouzdro Panasonic DMW-MCTZ3E a dalších doplňků. Bohužel předsádky ani externí blesky k němu nepořídíte.
Výdrž akumulátoru
Akumulátor Li-Ion akumulátor CGA-S007E by měl vydržet 270 snímků podle standardu CIPA, v praxi ale raději počítejte i s nižší výdrží okolo 200 snímků, což se potvrdilo i v praxi. Hodně ovšem záleží na použití blesku a displeje. Výdrž je tedy mírně nadprůměrná mezi podobně malými kompakty.
Testujeme rozlišení ...
Pro test vad a rozlišení byl použit testovací obrazec ISO 12233 a USAF 1951. Testováno bylo jen pro základní představu o kvalitě obrazu na obou koncích zoomu, použité obrázky neslouží tedy k interpretaci přesných laboratorních výsledků.
Na krátkém (širokoúhlém) konci (ekvivalentním 28 mm na kinofilmu) vykazoval objektiv soudkovité zkreslení asi 0,5 %, na dalších ohniskách pak zkreslení bylo menší a od 89 mm ekvivalentu vykazoval už jen velmi malé poduškovité zkreslení. Míra zkreslení je tedy brilantním výsledkem a všimnete si ho reálně jen na širokém konci zoomu.
Optické zkreslení
| Zvětšení | f (mm) | f (mm) ekv. kinofilmu | zkreslení (%) |
| 1,0 | 4,60 | 28 | 0,5 |
| 2,1 | 9,50 | 58 | 0,1 |
| 3,2 | 14,70 | 89 | -0,1 |
| 4,0 | 18,40 | 112 | -0,1 |
| 5,0 | 23,10 | 141 | -0,1 |
| 6,1 | 27,90 | 170 | -0,2 |
| 7,1 | 32,70 | 199 | 0,0 |
| 8,2 | 37,50 | 228 | -0,1 |
| 9,1 | 42,00 | 256 | -0,1 |
| 10,0 | 46,00 | 280 | 0,0 |
Kresba je poměrně dobrá, klesá však znatelněji směrem k rohům. První číslo v tabulce níže udává číslo skupiny/trojice čar nejmenší rozlišené čáry ve vertikální a horizontální poloze. V rozích zaznamenáte také nižší ostrost a horší rozlišení. Výraznější ztráta rozlišení je patrná pro horizontální čáry a zejména v rozích na dlouhém konci zoomu. Navíc se zdá, že optika není zcela přesně zcentrována a projevuje se to menší ostrostí u pravého okraje.
| Ohnisko a místo (clonové číslo) | Vertikální čáry | Horizontální čáry |
| 4,60 mm, střed (F3,3) | 1/6 | 1/6 |
| 4,60 mm, roh (F3,3) | 1/5 | 1/4 |
| 46,0 mm, střed (F4,9) | 1/6 | 1/5 |
| 46,0 mm, roh (F4,9) | 1/3 | 1/2 |
Vinětace je průměrná, mírné ztmavení je viditelné, nicméně nepůsobí příliš rušivě a na většině snímků si ji ani nevšimnete.
Na kontrastních hranách se mírně projevuje barevná vada, na ultrazoomový objektiv je velice dobře eliminována a viditelná je jen na opravdu extrémně kontrastních přechodech. Na běžných snímcích nebude tedy příliš patrná, což je velice příjemné zjištění zejména u ultrazoomu.
Testovací snímky
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 4,6 mm (28 mm ekv.), F3,3, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 9,5 mm (58 mm ekv.), F4,4, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 14,7 mm (89 mm ekv.), F4,7, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 18,4 mm (112 mm ekv.), F4,7, nezaostřil, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 23,1 mm (141 mm ekv.), F4,8, nezaostřil, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 27,9 mm (170 mm ekv.), F4,8, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 32,7 mm (199 mm ekv.), F4,8, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 37,5 mm (228 mm ekv.), F4,9, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 42,0 mm (256 mm ekv.), F4,9, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 46,0 mm (280 mm ekv.), F4,9, nezaostřil, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 4,6 mm (28 mm ekv.), F3,3, střed, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 4,6 mm (28 mm ekv.), F3,3, roh, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 46,0 mm (280 mm ekv.), F4,9, střed, větší náhled zde.
Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 46,0 mm (280 mm ekv.), F4,9, roh, větší náhled zde.
Barevná vada na 11,8 mm (72 mm) je na ultrazoom skutečně nízká.
Objektiv Leica je opravdu kvalitní kousek, v celém rozsahu zoomu vykazuje minimální zkreslení a barevnou vadu, přijatelnou vinětaci, solidní kresbu a rozlišení okolo středu. Trochu zamrzí znatelně horší kresba a ostrost v rozích obrazu a nepřesné centrování vykazující mírně horší ostrost v pravé části snímku. Bohužel kvality objektivu kazí poměrně nešetrné firmwarové zpracování obrazu, které je agresivní z hlediska detailů a komprese hran.
Jednoduché ovládání a bohatá nabídka menu
Ovládání Panasonicu je poměrně jednoduché a intuitivní, nezaznamenal jsem žádné větší problémy. Ergonomie je mezi kompakty spíše nadprůměrná a to jak držením, tak dostupností ovládacích prvků. Trochu hůře se tisknou spodní tlačítka.
Oceníte menu v češtině, které je však použité někdy zkratkovitě, což může být někdy až matoucí. Překlad do češtiny není u Panasonicu nejsilnější stránkou. Na to si však brzy zvyknete. Ovládání čtyřsměrným tlačítkem s potvrzováním uprostřed je osvědčený způsob a nelze mu moc vytknout. Nalevo jsou ikonky hlavních nabídek Menu a jednotlivé podnabídky v hlavním sloupci jsou označeny ikonkou a popisem a seřazené hezky pod sebou, v pravém sloupci pak volíte jednotlivé volby nastavení dané funkce. Je to rychlé a jednoduché, v menu se pohybujete šipkami a potvrzujete prostředním tlačítkem Menu/Set, kterým také můžete z nabídky vyskočit.
V režimu snímání kromě informací potěší reálný histogram a volba dvou vodících linek. Hlavní funkce jsou dostupné směrovými tlačítky Také lze pomocí tlačítka Func. využít rychlé menu s nabídkou hlavních funkcí: sériového snímání, vyvážení bílé barvy, citlivosti, rozlišení a stupně komprese. Při fotografování se na displeji mohou zobrazovat informace o téměř všech nastaveních včetně expozičního času a clony.
V režimu prohlížení umožňuje přehrávání dvou snímků pod sebou najednou pro porovnání, zobrazování dle kalendáře, jejich prezentaci, uložení nejoblíbenějších, datová razítka a různé možnosti úprav. Snímky je možné otáčet, zmenšovat a měnit jejich poměr, k dispozici je i střih videosekvencí. K jednotlivým fotografiím je možné navíc přidat zvukový záznam.
Fotoaparát umožňuje připojení přes USB 2.0 nebo TV výstup v normách PAL/NTSC i se zvukem, při tisku podporuje DPOF i PictBridge. Mezi speciální funkce obsažené ve fotoaparátu patří ještě mapa, letový plán s datumem a cílem cesty, světový čas ad.
Shrnutí výhod a nevýhod
Na závěr si v tabulce shrneme všechny důležité plusy a mínusy testovaného fotoaparátu.
| Plusy (Pozitiva) | Minusy (Negativa) |
|
ultrazoom do kapsy poměrně kvalitní provedení malé rozměry a hmotnost dobré rozlišení displeje 230 000 pixelů velký a přehledný 3" displej formáty snímků v poměru 4:3, 3:2 a 16:9 citlivost až ISO 3200 expoziční časy v režimu Noční obloha až 60 s rozlišení videa až 848×480 s 30 snímky za sekundu rychlé sériové snímání až 3 snímky/s nekonečné sériové snímání přisvětlovací paprsek autofocusu snížený barevný šum minimální zkreslení obrazu malá barevná vada velký počet kroků zoomu (30) kvalitní optický stabilizátor dobré vertikální rozlišení okolo středu obrazu zcela zakrytý a chráněný objektiv reálný a náhledový histogram rychlý provoz snímání podpora USB 2.0 připojení jednoduché ovládání podpora paměťových karet SDHC jemné vyvážení bílé poměrně přesné vyvážení bílé v žárovkovém světe 20 scénických režimů inteligentní kontrola citlivosti ISO makro od 5 cm rychlé ostření bohatá nabídka režimů autofocusu rychlé menu expoziční bracketing režim pomalé závěrky podvodní pouzdro vodotěsné do 40 m jako volitelné příslušenství |
mírně horší ergonomie držení a ovládání tlačítek chybí optický i EVF hledáček pouze plastový závit na stativ nepodporuje RAW ani TIFF formát protišumový filtr výrazněji porušuje kresbu zejména od ISO 400 výše vysoký zbytkový šum od ISO 800 agresivní zpracování obrazu na úkor detailů velmi špatná kvalita obrazu při ISO 3200 nižší dynamický rozsah horší světelnost mírná vinětace objektivu pouze dvoupolohová clona chybí manuální ostření horší vycentrování optiky horší ostrost a kresba v rozích nepřesný režim Žárovka příliš velké minimální ostřící vzdálenosti pro větší hodnoty zoomu nemožnost volby ostřící oblasti nebo bodu mírně vyšší cena ve srovnání s modely FZ 7/8 nižší výkon blesku video bez zoomování omezené množství funkcí a efektů, úprav obrazu apod. nemožnost vypnutí antišumového filtru |
V následující tabulce je orientační hodnocení kvality obrazu. Zvolil jsem váhování dle vlastního uvážení a hodnocení od 0 do 10. Po přepočtení jsem získal jednotlivé procentní body. Celková známka udává kvalitu obrazu.
Kvalita obrazu
| Kritérium | Hodnocení | Procenta bodů |
| Kresba (10 %) | 5/10 | 5 |
| Rozlišení (10 %) | 7/10 | 7 |
| Ostrost (10 %) | 6/10 | 6 |
|
Dynamický rozsah (20 %) |
7/10 | 14 |
| Šum (20 %) | 7/10 | 14 |
| Zkreslení (10 %) | 10/10 | 10 |
| Vinětace (10 %) | 7/10 | 7 |
| Barevná vada (10 %) | 9/10 | 9 |
| Celkem | 7/10 | 72 % |
V celkovém hodnocení fotoaparátu byl kladen největší důraz na kvalitu obrazu, rychlost a ergonomii ovládání. V tabulce jsou opět hodnocení od 0 do 10 a procentuální váha přepočtená na procentní body v závorkách.
Celkové hodnocení fotoaparátu
| Kritérium | Hodnocení | Procenta bodů |
| Vzhled, design (5 %) | 8/10 | 4 |
| Velikost, hmotnost (5 %) | 8/10 | 4 |
| Kvalita provedení (5 %) | 8/10 | 4 |
|
Ovládání a ergonomie (15 %) |
7/10 | 10,5 |
| Kvalita obrazu (30 %) | 7/10 | 21 |
| Výbava (10 %) | 6/10 | 6 |
| Funkce (5 %) | 5/10 | 2,5 |
| Provozní rychlost (15 %) | 8/10 | 12 |
| Výdrž na baterie (5 %) | 7/10 | 3,5 |
| Příslušenství (5 %) | 5/10 | 2,5 |
| Celkem | 7/10 | 70 % |
Poslední tabulka shrnuje nejdůležitější údaje k této recenzi.
Shrnutí: Panasonic DMC-TZ3
| Kategorie | kompaktní ultrazoom |
| Určení | rodina, kultura, styl, zábava, příroda, dovolená |
| Třída | střední amatérská |
| Hodnocení | velmi dobrý fotoaparát |
| Proč koupit? | kompaktní tělo, kvalitní velký 3" displej, solidní provozní rychlosti, kvalitní objektiv, optický stabilizátor obrazu, optimální rozsah zoomu 28-280 mm, jednoduché ovládání, použití univerzálních SD karet |
| Proč nekoupit? | agresivní redukce šumu a zpracování obrazu, horší kresba detailů od ISO 400, horší ostrost v rozích, omezený rozsah ostření na větším zoomu, pouze dvě polohy clony, chybí manuální funkce |
| Doporučená cena | 11 690 Kč |
| Běžná cena | 10 290 Kč |
| Doporučená cena/výkon (Kč/%) | 167 |
| Běžná cena/výkon (Kč/%) | 147 |
| Od kdy v prodeji? | březen 2007 |
Pro koupi:
Tento model je pěkným kompaktním ultrazoomem pro denní univerzální použití. Ukrývá v sobě kvalitní objektiv s krásným rozsahem zoomu od 28-280 mm ekvivalentu kinofilmu, účinný optický stabilizátor, velký 3" displej, bohatou škálu rozlišení, scénických režimů a nastavení obrazu, rychlý provoz a jednoduché ovládání.
Proti koupi:
Nepotěší agresivnějším zpracováním obrazových dat, zejména redukce šumu je na úkor detailů a kresby. Postrádat můžete manuální expoziční režimy a ruční ostření. Omezující je také pouze dvoupolohová clona a chybějící LCD hledáček.
Závěr
Panasonic s modelem TZ3 přináší další vyspělý ultrazoom i do rukou úplných amatérů, kteří nepotřebují nutně manuální expoziční režimy a ostření a obejdou se také bez dalších rozvinutých funkcí. Vynahrazuje to kompaktními rozměry do kapsy, jednoduchým ovládáním s bohatými scénickými režimy a spolehlivým rychlým provozem a ostřením. Mezi ultrazoomy patří k nejlehčím. Pokud unesete agresivnější zpracování šumu v obraze na úkor detailů a chybějící manuální nastavení expozice a ostření, přinese Vám užitek univerzálním použitím na většinu situací. Získal již několik ocenění a rozhodně ne neprávem. Navíc v některých internetových obchodech je možné ho sehnat za cenu okolo 9 500 Kč, což může mnohé přesvědčit ke koupi.
Konkurence:
Přímou konkurenci tomuto unikátnímu ultrazoomu najdeme těžko, je zejména ve vlastní řadě ve výprodejové TZ1 s 5 Mpx a cenou okolo 7 000 Kč, tak také TZ2 s cenou okolo 9 000 Kč. Kompaktní ultrazoomy nabízejí však i další výrobci.
Vybrané konkurenční modely:
Casio Exilim EX-V7 Hi-Zoom: 7 Mpx čip, 7×zoom, 38-266 mm ekv. kinofilmu, lehký malý automatický kompakt s pevně vodorovně zabudovaným hranolovým objektivem v těle, optický i digitální stabilizátor, video 848×480, cena okolo 9 000 Kč
Kodak EasyShare V610: 2×6 Mpx čip, 10×zoom, automatický kompakt s dvěma objektivy 37-114 mm a 130-380 mm ekv. kinofilmu, 7 cm LCD displej, cena okolo 6 500 Kč
