Konec DVB-T vysílání na povinnosti platit koncesionářské poplatky nic nemění.

Konec DVB-T vysílání na povinnosti platit koncesionářské poplatky nic nemění. | foto: koláž Technet.cz, Profimedia.cz

Konec DVB-T vysílání nezruší povinnost platit koncesionářské poplatky

  • 428
S přechodem na nový vysílací standard DVB-T2 přijdou někteří diváci o televizní příjem. Změní se něco z hlediska zákona o rozhlasových a televizních poplatcích? Odpovídáme na četné dotazy čtenářů.

Překvapivě častá reakce u článků týkající se přechodu na nový standard pozemního televizního vysílání DVB-T2, během kterého televizory některých diváků přestanou přijímat televizní vysílání, se týkala plateb koncesionářských poplatků za příjem televizního vysílání České televize. Pokud přestanu chytat kanály České televize, mohu přestat platit? 

Ačkoli jsme v redakci Technet.cz přesvědčeni o tom, že veřejnoprávní nezávislá média jsou pro demokratický stát životně důležitá a platit koncesionářské poplatky má smysl i v období, kdy televizní vysílání nesleduji, pokusíme se vnést do evidentně nepřehledné problematiky pořádek.

Podmínky a pravidla definuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích (348/2005 Sb. - plné znění i s pozdějšími úpravami v DOC zde), kde je pro naši potřebu podstatná část první, § 2 Předmět poplatků, odstavec 2:

„Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen „televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.“

Zákon stanovuje výjimky, kdy se na přijímač povinnost platit poplatky nevztahuje. Definuje je ve čtvrtém odstavci. Ten pro jeho rozsáhlost celý uvádět nebudeme. 

Píše se v něm, že poplatky se neplatí za přístroje určené výhradně pro technickou kontrolu vysílání, přístroje v muzejních sbírkách, přijímače využívané soudy, přijímače „zvláštních přenosových systémů“ a přijímače v koncových mobilních telekomunikačních zařízeních, například chytrých telefonech. Výjimky se tedy netýkají žádné formy v domácnosti používaných zařízení pro televizní příjem.

Co přijímáte nebo ne, není důležité

Nejprve odpověď pro ty, kteří chtějí přestat platit v momentně, kdy jejich televizor přestane přijímat programy České televize. „Povinnost platit televizní poplatek není navázána specificky na příjem vysílání programů České televize, ale jakéhokoliv televizního vysílání,“ odpověděla na dotaz redakce tisková mluvčí České televize Karolína Blinková.

Z hlediska povinnosti platit poplatky není důležité, že na televizoru například sledujete jen internetovou službu Netflix, nebo pouze koukáte na filmy z Blu-ray disků a anténu nemáte ani připojenou. 

„Pokud je zařízení technicky způsobilé přijímat televizní vysílání šířené pozemním, satelitním nebo kabelovým způsobem, podléhá platbě televizního poplatku. V tomto případě není rozhodující, zda je zařízení k příjmu televizního vysílání používáno nebo ne,“ vysvětluje Blinková.

Pokud je televizor vybaven více tunery (vedle DVB-T například kabelovým DVB-C nebo satelitním DVB-S), nebude po skončení DVB-T vysílání podstatné, že již žádné pozemní televizní vysílání nepřijme. Stále totiž bude schopen přijímat satelitní a kabelové vysílání. Že je nemáte v domácnosti dostupné, není rozhodující.

„Za kabelové vysílání se považuje i příjem televizního vysílání přes IPTV a nebo přes internet (OTT), je-li umožněna individuální volba televizních programů,“ rozšiřuje pojem kabelové vysílání tisková mluvčí ČT.

Nezpůsobilý televizor zřejmě neexistuje

Co však nastane v situaci, že má televizor jen a pouze DVB-T tuner, příjem jakéhokoli jiného vysílání technicky neumožňuje a vysílání ve standardu DVB-T bude ukončeno? 

Zde jsme svými otázkami trpělivost mluvčí České televize vyčerpali a na další dotazy nám již neodpověděla. Zde tak můžeme vycházet ze zatím nezmíněné součásti jedné z jejích dřívějších odpovědí: „Stejně tak televizory připojené na lokální sítě umožňují příjem vysílání v pásmu DVB-T.“

Lokální sítí umožňující příjem vysílání v pásmu DVB-T je s největší pravděpodobností myšlen rozvod společné antény STA s instalovaným transmodulátorem, který přijímané DVB-T2 vysílání převede a překóduje na klasické DVB-T a pošle jej po metalickém anténním rozvodu. Díky této možnosti bude každý dnes používaný televizor „způsobilý pro příjem“ i po skončení DVB-T vysílání. 

Takováto instalace je možná zejména u větších bytových domů, protože nepatří k nejlevnějším. Podobně se kdysi řešil v některých domech přechod z analogového na digitální vysílání, pokud se v domě sešel dostatek lidí neochotných vyměnit televizor nebo koupit set-top box.

Ve vztahu k poslední otázce, tedy „technické zůsobilosti“ televizoru, který si neporadí s žádným v tu chvíli používaným vysílacím standardem, nás zajímal i pohled právníka.

„Při současném znění zákona lze za „technicky způsobilý“ televizor považovat každý televizní přijímač, i pokud je reprodukce televizního vysílání schopen pouze s pomocí například set-top boxu. Zda tuto možnost majitel využije či nikoli, není z pohledu aktuální legislativy podstatné. V případě sporu by pojem technická způsobilost musel vyložit soud,“ vysvětlila redakci právnička Dagmar Hartmanová.

Z pohledu současné legislativy je tedy každý televizor schopný příjmu televizního vysílání a tedy i důvodem pro platbu koncesionářských poplatků. Změny v pozemním televizním vysílání na tom nic nemění.