Co se týče marketingu, nenechává Kodak Charmera nic náhodě. Kombinuje retro, prvek tajemství, sběratelský pud, možná i umělou nedostupnost a vše povedeně prezentuje na sociálních sítích, tedy na hlavních informačních kanálech cílové skupiny. Vyvolaný hype funguje.
Jsem fotografický boomer, myšleno nikoliv ve smyslu demografickém (nejsem produktem poválečného baby boomu), ale slangovém. Miluji krásu starých analogových fotoaparátů a když jde o retro, samozřejmě zbystřím. Zcela vědomě, a za cenu velkých finančních obětí, jsem si léta pěstoval až fetišistický vztah k tomu nejlepšímu, co mohl svět analogové fotografické techniky nabídnout. Digitální záznam samozřejmě intenzívně využívám, ale vnímám jej již jen jako sňatek z rozumu.
Od mých začátků uběhlo třicet let, v dlani třímám plastovou krabičku z Číny s logem Kodak a chce se mi brečet. S první fotografií z této klíčenky vystřídá můj smutek údiv a následně vztek. Čím si Charmera zaslouží takovou pozornost a opravdu patří do 21. století?
 |
Než jsem otevřel krabičku, abych konečně vylovil toho zajíce v pytli (nevíte, jaký design z celkem šesti + jeden „vzácný“ průhledný si kupujete), zaujaly mě dva parametry: zaprvé objektiv s ohniskovou vzdáleností 35 mm (ekvivalent ke kinofilmu) a světelností f/2,4. To není zlé, řekl jsem si. Vlastně takové klasické dokumentární sklo. Jenže pak přišel ten druhý parametr 1/4 palcový CMOS snímač s rozlišením 1 440 × 1 080 pixelů (~1,6 Mpx). To je vlastně taková starší webkamera. Nicméně podobě na tom jsou i jiné „fotoklíčenky“ např. Rollei Mini, která rovněž sází na retro design.
Fotografie klíčenkou Kodak Charmera v režimu „Warm tone filter“
Když jsem první fotky otevřel na velkém monitoru, tiše jsem polkl. Snímky záměrně pořízené za dobrých světelných podmínek byly technicky na první pohled otřesné. Připomínaly vektorizovaný obraz v grafickém programu. Nečekal jsem zázraky. Zděšení pocházelo zejména z faktu, že tuto věc jsem zakoupil za zhruba 1 000 Kč a i tak bývá vyprodaná. A to vše v době, kdy snad každý mobilní telefon fotí lépe.
Technická data:Obrazový snímač: Objektiv: Konektor: Úložiště: Rozlišení fotografií: Formát fotografií: Snímková frekvence: Formát videa: Baterie: Věková kategorie uživatele: Rozměry: Hmotnost: Výtvarné nástroje: zdroj: kodak.retopro.co |
Ale budiž, řekl jsem si, síla tohoto fotoaparátu nejspíš nebude v kvalitě snímků a hned se sám podivil logice této dedukce. A tak jsem se s Charmerou začal učit žít, jako by to byla nějaká hodně divná spolubydlící. Někdy se ovšem stává, že vás i divné spolubydlící najednou začnou bavit.
Uvědomil jsem si, že mudrování fotografického snoba, který bude vzpomínat na všechny své Hasselblady, Mamiye, Carl Zeiss T* objektivy, Leicy nebo Sinar není k ničemu. Cennější se nakonec stala vzpomínka, jak jsem kdysi dávno odešel od Leicy M6 s krásným 35mm objektivem Summicron, protože mě (dávno před „objevem“ lomografie) jednoduše víc bavilo fotit s obyčejným sovětským Lomem LC-A. A nebylo to ani pověstnou vinětací jeho 32mm objektivu. Byl to jen jakýsi pocit. Snad svoboda z focení něčím, co nepředstavuje hodnotu automobilu a když to zapomenete v baru, škoda bude spíše morální než hmotná. Fotit něčím obyčejným může přinášet hřejivý pocit svobody.
Miniaturní rozměry Charmery mi daly vzpomenout i na legendární špionážní Minox B. Jenže ambice k nenápadnému fotografování hatí hlasitý a samozřejmě umělý zvuk závěrky, který nejde vypnout. Objektivně je to téma, které lidé na internetových fórech řeší, klíčenku rozebírají a chlubí se třeba i invazivním umlčením levných kopií Charmery.
Opening up the Kodak Charmera because my curiosity cannot be contained!
Žádný návrat třeba ultra tiché Koniky Hexar se tedy nekoná. Záměrně (a možná trochu nefér) jmenuji pouze analogové fotoaparáty, ale přistoupil jsem na retro hru. Na druhou stranu, první, co mě u tak maličkého digitálního fotoaparátu napadlo, bylo, že nebude slyšet a tím pádem bude mnohem nenápadnější, než vytasený mobilní telefon. Jenže, jak známo, povinný zvuk závěrky je na některých trzích právní podmínkou kvůli ochraně soukromí fotografovaných lidí.
Nicméně myšlenka využití klíčenky ve stylu kyjovské fotografické ikony a báječného voyeura Miroslava Tichého (1926–2011) mi v hlavě tak nějak zůstala.
Fotografie klíčenkou Kodak Charmera v režimu „Pixel filter Gray“ | foto: Aleš Vašíček
Po letech se mi vybavil i devadesátkový fotografický punker Terry Richardson, který s analogovým kompaktním fotoaparátem a silným frontálním bleskem fotil na olezlých křeslech bohyně modelingu, jinak známé třeba z chrámu dokonalé estetiky Petera Lindbergha. Slečny, umazané snad vším, od kečupu po tělní tekutiny, se na fotografiích lascivně smály a jejich vnady se ztrácely v zrnu špatné expozice či v chromatické aberaci. Právě použití až směšné techniky dodalo Terryho snímkům geniální punc backstagových snímků, tolik provokujícím na křídovém papíře proslulých módních časopisů.
A jak si tak myslím na Charmeru v rovině erotické, tu se přihodilo něco jiného. Testované klíčenky se zmocnily dětské ručičky a zcela intuitivně si začaly hrát. Dítě bylo nadšené a shodou okolností začaly vznikat první fotografie, které ve svém životě vytváří. V tu chvíli mi to konečně došlo. Musím se konečně přestat dívat na Charmeru jako na fotoaparát či klíčenku. Je to přece hlavně hračka!
Zabrousil jsem tedy do menu a začal pracovat s nabízenými filtry. Nejvíc jsem si vyhrál s černobílým „pixel“ režimem a příjemným teplým tónem. V zásadě je to ale jedno, co se zvolí, prostě podle vkusu každého soudruha a co kdo snese.
Fotografie klíčenkou Kodak Charmera v režimu „Warm tone filter“
Fotografie klíčenkou Kodak Charmera v režimu „Pixel filter Gray“
Charmera mě dostala na úplný začátek mého zájmu o fotografii, kdy si člověk vše zkouší. Neuvažuje o dynamickém rozsahu či kompozici, skicuje, preluduje. Charmera má nejen displej, ale i průhledový hledáček. Ten je ovšem skutečně jen velmi orientační a příliš se na něj nedá spoléhat. Najedou je směšné, že člověk kdy řešil procenta pokrytí hledáčku Nikonu versus skutečný obraz na filmu. Při hře je to jedno.
U funkce videa jsem si vybavil dobu, kdy začaly vznikat celovečerní filmy natočené výhradně na iPhone. Nepochybuji, že už něco podobného vzniklo či vznikne i Charmerou. Přístroj je malý a v prstech se při natáčení dost třese. Jako video ochutnávku nabízím soudobou variaci na Příjezd vlaku do stanice La Ciotat bratří Lumiérů:
Nevím, zda jsem přišel na to, v čem může být kouzlo krabičky Kodak Charmera, pokud to tedy není jen ve zmíněném marketingu. Určitě však nemohu popřít, že mě vrátila do fáze fotografické hravosti. Pocit, že jde o předražený brak, který navíc nic moc nepředvedl, mě sice neopustil, ale na druhou stranu mě Charmera vyprovokovala k tomu, že jsem se opět vrátil k některým odloženým fotoaparátům své sbírky. S jistou dávkou vděčnosti tak uzavírám svých tisíc slov o jedné zbytečnosti.
