Trochu jsem se bál, když jsem putoval po hlavím nádraží a v batůžku na zádech si nesl slušnou měsíční mzdu, rozstrkanou ve čtyřech malých krabičkách s nakousnutým jablkem.
Naštěstí se mi i pozdním vlakem podařilo domů dorazit v pořádku. Nedočkavost zvítězila nad ospalostí a já se s nadšením pustil do prozkoumávání té vzácnosti. Apple si dává pozor na to, aby iPod byl stylový do posledního detailu. Proč by se MP3 přehrávače měly prodávat v obalech velkých jako krabice od bot? Kartonová kazeta na iPod je velká asi jako tlustší krabička od cédéčka – a určitě by byla ještě menší, kdyby se do ní nemusel vejít disk s programem iTunes. Na boku elegantně černého balení je chromované jablíčko a z každé strany fotografie přehrávače v životní velikosti. Takový obal bych se bál vyhodit, naopak, asi bych mu našel čestné místo v knihovničce. Z kazety se vysunuje něco jako malá knížka, ve kterých mají agenti ve filmech schované zbraně – jen místo revolveru je ve vybrání na pravé straně umístěný iPod a vlevo cédéčko, manuál, sluchátka a USB kabel. Firma je na svůj vytříbený vkus pyšná a dává to uvnitř balení patřičně najevo nápisem “Designed by Apple in California”.
Přo rozbalování iPodu jsem si všiml ještě jedné věci. Je to možná hloupost, ale musím se o ni podělit. Narozdíl od veškeré další elektroniky produkty Apple nesmrdí novotou – naopak, krásně voní. Jestli je to specifickým bílým plastem nebo si kalifornští designoví mágové dávají doopravdy pozor i na ten nejposlednější detail, to nevím. Navíc je klidně možné, že iPod nebude vonět každému – mě ale ano.
První, více než pozitivní dojmy
Vyjmout přehrávač z krabičky je krásný pocit – přístroj má minimalisticky čistý design, který se dokáže obejít prakticky bez tlačítek. Navíc je prefektně provedený, nikde nic neskřípe a neviklá se. Nevšiml jsem si snad ani jediného šroubku, celý přehrávač je dokonale hladký. Přední část je vyvedena ze zmiňoveného bílého plastu (ale existuje i černá varianta), zadní stěna je celá z jednoho kusu kovu.
Díky tomu budí iPod dojem robustnosti, přitom jde o tenkého pidižvíka. Kvůli použití kovu má svoji váhu, není to ale vůbec na škodu – je příjemné držet v ruce pravý protiklad lehkého a rozhrkaného asijského přehrávače. Nikdy jsem neměl možnost vzít do ruky zlatou cihličku z trezoru švýcarské banky, ale díky iPodu teď aspoň vím, jaké by to mohlo být. Jen by mě zajímalo, jestli na ní otisky prstů ulpívají také tak snadno jako na přehrávači.
Ne každému musí solidní konstrukce přehrávače vyhovovat – v náprsní kapsičce košile by se tento iPod asi velmi rychle pronesl, v kapse kabátu nebo na opasku kalhot s ním však problém mít nebudete. Navíc platí, že nový iPod je jednoduše nejtenčí a nejmenší ze všech přehrávačů ve stejné kategorii.
Vedle miniaturních rozměrů vás přehrávač jistě překvapí i miniaturním manuálem. Ten je na formátu CD bookletu řešený pouze formou “Quick Start Guide” a v několika málo obrázcích ukazuje, jak připojit iPod k počítači, přenést na něj hudbu a přehrát ji. Podrobnější návod už je jenom na cédéčku nebo na internetu.
Příslušenství
Podobně jako o samotný iPod pečoval výrobce i o příslušenství. Všechno je opět perfektně zabalené a precizně vyrobené. Konektory zapadají do zdířek bez zadrhnutí a stejně lehce s dají i vyjmout – i něco tak obyčejného, jako je USB kabel, dokáže Apple vyrobit s příchutí kvality a luxusu. U jiných značek mi takový pocit schází.
Velmi zajímavý kousek je základna Universal Dock. Její název nasvědčuje, že by měla být použitelná s iPody různých typů. Jak to ale udělat, když starší přehrávače byly tlustší a větší? A když se vyráběl i “baby” iPod mini nebo nový tenoučký iPod nano? Jednoduše – s dockem dostanete i očíslovanou sadu “náhubků”, uloženou v jakési miniaturní kartotéce, případně si můžete další adaptéry dokoupit. Podle toho, jaký model doma máte, pak zasunete do docku příslušný náhubek a můžete nahrávat hudbu, fotografie nebo videa na kompletní škálu iPodů.
Dálkové ovládání Apple Remote je novinka v sortimentu firmy. Vedle iPodu (který musí být bohužel v dockovací stanici) se s ním dají ovládat i nejnovější ploché počítače z řady iMac. Řídit iPod dálkově může být užitečné, pokud ho máte zastrčený v základně a kabelem propojený s věží nebo televizí, při “běžném” používání na cestách se ale bez této možnosti klidně obejdete. Navíc Apple Remote v jednom bodě zklamal – i když jeho ústřední kolečko vypadá na první pohled stejně jako ovládání iPodu, má jinou vnitřní logiku a nutí vás učit se kontrolky nadvakrát.
Příjemná překvapení
Á propos, k ovládání. Rozhraní iPodu se dá označit snad jediným slovem – geniální. Šedé kolečko ClickWheel má pod povrchem ukryté pohybové senzory a pro listování v menu nebo ovládání hlasitosti stačí jen lehce přejíždět prstem po jeho obvodu. Stejně tak se lze s jeho pomocí posouvat ve filmech nebo v písničkách. Pevnějším stisknutím na obvodu se aktivuje zahájení/zastavení přehrávání, posun po skladbách a vstup do menu. Poslední jmenovaná funkce také slouží jako návratové tlačítko.
Lehkost a přirozenost ovládání vám musí učarovat. Já sám jsem se už po krátkém používání iPodu přistihl, jak jezdím palcem dokola po tlačítcích svého mobilu a skrytě si přeji, aby se dal ovládat podobně samozřejmě. Takové kolečko, jenom v menším provedení, by uživatelé mobilů nebo PDA určitě ocenili. A zdá se, že moje přání by mohlo být brzy vyslyšeno – iPodovským kolečkem bude nejspíš ovládaná nová Motorola Rokr E3.
Perfektní je také displej. S rozlišením 320 x 240 na uhlopříce 6,3 centimetru není problém na něm sledovat filmy s titulky. Je rovnoměrně podsvícený, s věrnými barvami. Měl jsem s ním podobnou zkušenost jako s ovládáním – při pohledu na obrovské čtverečky na obrazovce mobilu jsem chtěl odvrátit zrak a vzít zpátky do rukou iPod.
Přístroj nikoho nezklame ani kvalitou své hlavní funkce – přehrávání hudby. Dodávaná sluchátka znějí příjemně a komu by ani to nestačilo, pomocí ekvalizéru si může vlastnosti zvuku ještě doladit. Z hlediska uživatelské přátelskosti a kvality musí zkrátka iPod každého uspokojit.
Méně příjemná překvapení
Jiné oblasti ale nejspíš rozdělí zájemce o iPod přinejmenším do dvou skupin – říkejme jim “iTunesáci” a “ne-iTunesáci”. Nejde jen o to, jestli se Vám líbí applovský hudební program, ale také o to, jestli máte přístup ke službě iTunes Music Store. Z tohoto hlediska – bohužel – naprostá většina Čechů spadne do kategorie ne-iTunesáků.
iPod a iTunes od sebe totiž prakticky není možné oddělit. Pokud chcete používat přehrávač s nakousnutým jablkem, musíte si do počítače nainstalovat program s nakousnutým jablkem - jinak než přes něj do přístroje není možné nahrávat hudbu ani videa.
Programu jako takovému přitom nelze nic vytknout. Zcela v souladu s firemní politikou co nejjednoduššího používání vás zbaví všech starostí se správou hudby v počítači. Snadno s ním zapomenete na složité stromové řazení adresářů, dlouhé cesty k souborům a spousty přípon. Jednotkou pro něj není “soubor”, ale “písnička”, nad ní není “adresář” ale “album”.
Když zasunete do počítače cédéčko, iTunes za vás na internetu najdou název desky a jména skladeb. Jedním kliknutím celý disk zkomprimujete a težením myši přesunete do iPodu, nebo jenom nastavíte program tak, aby po připojení přehrávače automaticky aktualizoval jeho obsah o nově přidané položky. O nic víc se není řeba starat. I podle diskusí na Technetu se dá poznat, že program přesto nesedí každému. Je pravda, že hlavně zkušeným uživatelům nemusí vyhovovat paralelní struktura iTunes, vedená vlastně zcela mimo standardní organizaci souborů v počítači. Ale když už si jednou na iTunes zvyknete, neměnili byste za nic.
Výdrž baterií je velmi slušná při přehrávání hudby – výrobce slibuje až čtrnáct (30 GB), respektive dvacet (60 GB) hodin –, ale pokud častěji používáte videofunkci iPodu, výdrž jde dolů. Nám se sice zodpovědný test nepodařilo provést, protože baterii stále mátl venkovní chlad, ale renomovaný server MacUser uvádí 2 hodiny 22 minut přehrávání u 30 GB verze a téměř čtyři hodiny pro 60 GB model. První uvedený čas vám na delší film stačit nemusí. Dobu přehrávání můžete poněkud prodloužit tím, že nepoužijete displej iPodu, ale televizní obrazovku. Tak vydrží přístroj až tři a půl, respektive šest hodin hraní, ale zase potřebujete dokoupit v úvodu zmiňovaný AV kabel.
Nepříjemná zklamání
Zásadní problém je v něčem úplně jiném – v Česku stále neběží webový obchod iTunes Music Store. A ani bez něho se není možné úplně obejít. Příklad: nový iPod se chlubí podporou videa. Jenže k filmům, které by dokázal přehrát, se jinak než přes Store dostanete těžko. Budete buď potřebovat QuickTime 7 Pro (zhruba 1299,-) nebo jiný program pro vytváření filmů v kombinaci se základní verzí QuickTime 7 (ta je zadarmo). Ale hlavně chuť zkoušet a experimentovat – podpora na stránkách Apple je velmi slabá a zabývá se jenom prostředím Mac OS X. Naštěstí – jak je to ostatně u iPodu obvyklé – na co zapomněl Apple, to vyřeší externí firmy a obrovské množství příslušenství, které dodávají. Na Internetu se tak už objevil převaděč, který umí přetransformovat filmy z DVD do formátu, který malá bílá krabička “schroustne”.
Zklame také to, že do iPodu se dá hudba nahrávat, ale už ji z něj nemůžete vytáhnout ven, a to ani když má cílový počítač nainstalované iTunes.
Dokonalá není ani česká lokalizace menu – v nadpisech nabídek nedokáže vůbec zobrazit české znaky, takže namísto “přehrát video” naleznete jen volbu “pehrt video” (názvy jednotlivých položek uvnitř menu se ale zobrazují správně). S trochou fantazie si nápis dokážete doplnit, navíc může jít o vadu testovací verze přehrávače, ale tak precizní kousek techniky, jako je iPod, si podobné chyby nezaslouží.
iPodu by se dal na hlavu nasypat popel také za dvě věci, které už mu nespíš vyčetly tisíce recenzentů po celém světě – chybějící diktafon (nutno dokoupit) a rádio (nutno dokoupit). Fotografie do něj musíte nahrávat přes externí čtečku (930,-). Za tyto standardní funkce levnějších přehrávačů je třeba k drahému iPodu ještě doplácet.
Jenže – odsuzovat iPod za vysokou cenu zavání hodnocením jenom podle prvního dojmu. Podrobnější zkoumání ukáže, že ve stejné kategorii neexistuje levnější přehrávač než iPod. Třicetigigové iAudio X5L stojí podobně jako applovský přístroj se stejně velkým diskem. Má sice více funkcí, ale horší displej. A také měří při poloviční kapacitě asi tolik, co iPod v šedesátigigové verzi.
Dá se vůbec hodnotit?
Vyslovit o iPodu nějaký jednoznačný soud není jednoduché. Nelze ho ani postavit vedle ostatních přehrávačů ze stejné kategorie – zaprvé jich moc není, zadruhé hledat konkurenci není snadné. Z hlediska porovnání množství funkcí a ceny bude iPod poražen na hlavu každým druhým přehrávačem, který vás napadne. Pokud ale dosadíte do rovnice i styl, perfektní design a jistou auru, kterou okolo sebe s iPodem budete šířit, výsledek nemusí být tak jednoznačný.
Je to jako kupovat džíny. Můžete je pořídit v hypermarketu za pár stovek a asi s nimi budete spokojení. Ale také můžete dát patnáct set za levisky a cítit se v nich skvěle. Volba je jen na vás.
| Technická specifikace |
iPod 30 GB |
iPod 60 GB |
| Rozměry (Š x V x H) | 6,1 x 10,4 x 1,1 cm | 6,1 x 10,4 x 1,4 cm |
| Hmotnost |
136 g |
155 g |
| Cena (vč. DPH) |
11 099,- |
14 799,- |
Pozn.: Všechny ceny v článku pocházejí z internetového obchodu AppleStore
 |
