Máte chuť na album Attic Thoughts od švédského hudebníka Bo Hanssona z roku 1974? Zahradu ticha od Pavla Rotha z roku 1986? Poslední album bratří Ebenů, nebo AC/DC? Ode dneška nemusíte hledat v regálu disk, běžet pro novinku do obchodu, nebo slevit z nároku na kvalitu zvuku a pustit si ji v některé ze streamovacích služeb využívajících MP3 kompresi. Statisíce hudebních alb jsou ve službě Tidal k dispozici ve zvukové kvalitě originálních CD za měsíční poplatek 330 korun.
Poslouchat můžete z počítačů s aplikací pro Windows a OS X, webového prohlížeče Chrome, nebo z chytrých telefonů a tabletů s aplikací pro Android a iOS. Tvůrce služby se ji snaží integrovat i do multimediálních přehrávačů a systémů velkých značek, již dnes je prostřednictvím aktualizací firmwaru dostupná například v přístrojích Astell&Kern, Denon, Electrocompaniet, Linn, Meridian, McIntosh, NAD, Sonos, Squeezebox, Wadia a dalších.
Pro bezpečné streamování tvůrce služby doporučuje připojení 2 Mbit/s, ale vzhledem k tomu, že nekomprimované PCM 44 kHz / 16 bit má datový tok 1,41 Mbit/s a po kompresi do FLAC/ALAC málokdy přesahuje 0,9 Mbit/s, bude stačit i připojení pomalejší. A pokud se dostanete do „datové nouze“, můžete v menu dočasně nouzově přepnout na stream ztrátově komprimovaný do AAC s datovými roky 320 nebo 96 kbit/s.
Co si můžeme přehrát?
Databáze obsahuje zhruba 25 milionů skladeb, tedy zhruba o pět milionů méně, než udává Spotify. V praxi to znamená, že velké množství vyhledávacích pokusů končí ke spokojenosti uživatele, ale přesto občas narazíte na chybějící desky. Například Al Di Meolovi chybí Kiss My Axe, Victor Wooten má dostupnou jen jednu desku a Allan Taylor v databázi vůbec není.
Podle Idy Kroksater z tiskového oddělení společnosti Aspiro, která Tidal (a také regionální WimpMusic) provozuje, jsou dostupné katalogy všech hlavních hudebních společností a katalogy těch menších se snaží postupně přidávat - denně prý do databáze přibývají tisíce skladeb.
Šikovná je možnost importu vlastních playlistů ze Spotify, někoho potěší i možnost spárování s účty na Last.FM a Facebooku. Skvělá je možnost alba označovat hvězdičkou a přidávat je do knihovny „Moje hudba“. Tou pak můžete snadno listovat, a procházet tak jen ty desky, které máte rádi a chcete poslouchat opakovaně.
Mimo vyhledání konkrétní skladby, alba, nebo interpreta, si můžete pustit „rádio“ odvozené od vyhledaného interpreta či alba, nebo si vybrat doporučené „související“ interprety. Velkou přidanou hodnotou je takzvaný „redakční obsah“, vytvářený hudebními redaktory. Jsou to především rozmanité playlisty skladeb, hudební novinky, případně vybraná „alba týdne“. Co se objevování nové hudby týká, je Tidal opravdu na úrovni.
Vyhledávání má slabiny, zobrazení výsledků ne
Pokud přesně víte, co chcete poslouchat, použijete vyhledávací pole a zadáte jméno interpreta, alba, nebo skladby. Vyhledávání není příliš pružné, pokud místo Madonna zadáte Madona, nebo Mettalica místo Metallica, vyhledávání správné výsledky nevrátí a uživatel zmlsaný vyhledáváním na Googlu spíše připustí, že hledaná hudba v databázi chybí, než aby hledal chybu mezi židlí a klávesnicí).
Zato prezentace výsledků je výborná. Výsledky jsou přehledně roztříděny do kategorií interpret - album - skladba. Pokud si vyberete ze skupiny interpretů, jsou pod záložkami rozdělena hlavní alba interpreta, singly a pak desky, kde je jen částečným autorem, tedy například výběry, soundtracky nebo alba, na kterých hudebník hostoval. Nechybí krátká biografie, související hudebníci, související playlisty a možnost spustit „rádio“ s relevantní hudbou. Pokud si vyberete album, dostanete rovnou seznam skladeb k přehrání. A pokud skladbu, tak se rovnou spustí.
Zvukově uspokojí všechny, které uspokojí hudební CD
Kvalita zvuku je důvodem, proč o Tidalu nadšeně píšeme a proč autor článku nejspíše zruší předplatné Spotify. Hudba totiž ze serverů proudí v bezztrátově komprimovaných formátech FLAC/ALAC (kvůli kompatibilitě s produkty Apple) s parametry 44,1 kHz / 16 bit, a tak je kvalita zvuku identická se záznamem na hudebním CD. Poslechové testy nám to potvrdily.
Až do dnešních deseti hodin poslouchat streamovanou hudbu z internetu na našem území znamenalo učinit kompromis v kvalitě poslechu. Spotify i Google Music hudbu přenášejí ve ztrátově komprimovaných formátech MP3 a AAC, i při volbě nejvyšší kvality dosahuje datový tok jen 320 kbit/s (pro srovnání: na CD je datový tok 1 411 kbit/s). A ano, pro běžný kulisní poslech je to kvalita přiměřená. Náročnější posluchače s kvalitnějšími aparaturami nebo sluchátky však příliš uspokojit nedokázala.
Pro využití kvalitativního potenciálu bezztrátově komprimovaného přenosu samozřejmě potřebujete kvalitní externí zvukovou kartu nebo síťový multimediální přehrávač. Zvukové obvody vestavěné v tabletech či noteboocích potřebných kvalit nedosahují.
Konkurencí Tidalu je například francouzský Qobuz, obchod s hudbou ve vysokém rozlišení, který nabízí právě i streamování v CD kvalitě. S českou IP adresou však zatím dostupný není.
Závěr: skvělé, ale hudební sbírku nerušte
Kombinace obrovské hudební databáze a vysoké zvukové kvality dělá z Tidalu skvělou službu, velmi lákavou i pro náročné posluchače. Cenu 330 korun za měsíc považujeme za velmi rozumnou.
Pro tři čtenáře ...... na měsíc zdarma. Díky vstřícnosti společnosti Aspiro můžeme třem z vás nabídnout k vyzkoušení Tidal na měsíc zdarma. Na adresu soutez@technet.cz nám pošlete fotografii sebe, jak nejraději posloucháte hudbu. Na snímku by měla být i (alespoň částečně) patrná aparatura, na které budete Tidal poslouchat. Snímky můžete posílat do dnešní půlnoci, respektive 17.02. 2015 - 23:59:59. Třem vybraným výhercům bude zřízen účet na jejich e-mailovou adresu. Po bezplatném měsíci buď zvolí způsob úhrady, nebo služba přestane fungovat. Zajímavé snímky zveřejníme. Měsíční předplatné získali Jakub Lang, David Tománek (foto) a Jiří Kunický. Gratulujeme. |
Rušit kvůli ní svoji sbírku hudebních CD, nebo nedejbože gramofonových desek, by však bylo krajně nerozumné. Streamování má totiž jednu zásadní nevýhodu: stačí, aby někdo „cvaknul vypínačem“ a nemáte co poslouchat. Ať už by za tím stála změna legislativy, revoluce hudebního průmyslu, nebo finanční problémy provozovatele služby.
Právě finanční stránka streamovacích služeb je zatím ne zcela růžová. O jejich nepopularitě mezi hudebníky jsme psali již dříve, server USA Today nyní přinesl informace, že na streamování nevydělává vůbec nikdo, ani samotní provozovatelé streamovacích služeb.
„Oproti konkurenčním službám nemá Tidal žádnou bezplatnou verzi, nabízíme pouze prémiovou High-Fidelity službu, oproti ostatním mainstreamovým službám za zhruba dvojnásobný měsíční poplatek. Streamování hudby je byznys s vysokými objemy a malými zisky, zatím nejsme ani zdaleka ziskoví. Avšak rosteme a do konce čtvrtletí budeme dostupní ve třiceti zemích.“ uvedla pro redakci Technet.cz šéfka komunikace Tidalu, Kristin Eldnes.
„Zhruba 75 % příjmů Tidalu míří prostřednictvím hudebních společností a ochranných autorských svazů hudebníkům. S výhradně platícími zákazníky, k nim putuje hodně peněz. Pokud se podíváte na vývoj v rozvinutých trzích se streamovanou hudbou, jako jsou Norsko a Švédsko, streamování produkuje 80 % příjmů z nahrané hudby a celkový prodejní trend se po mnoha letech vrátil do kladných čísel. Věřím, že i zbytek světa půjde touto cestou. V Tidalu jsme pevně přesvědčeni, že hudebníci musí být za svoji hudbu placeni.“ doplnila Eldnes.
Oprava 13:55 - Námi původně uvedená cena 330 Kč je nakonec platná a finální. Částka 399 Kč, která se při objednávce služby v nabídce zobrazila, se ukázala jako chybná a na naše upozornění ji společnost Tidal opravila.