Největší světové labely se konečně dostaly k soudu nikoliv na straně žalobců, ale jako obžalovaní. Věhlasná americká právnická firma u vrchního soudu v Los Angeles zastupuje dva občany Jižní Kalifornie ve sporu, který napadá tzv. ochranu audio CD jako ilegální, poškozující práva zákazníků. Spor následuje nedlouho po kritice vydavatelství z řad členů Kongresu a především od spoluzakladatele formátu CDDA, koncernu Philips. V žalobě je jmenováno všech pět hudebních velikánů: Universal Music Group, BMG Entertainment, EMI Group, Sony Music Entertainment a Warner Music.
Cary Sherman, prezident RIAA (Recording Industry Association of America, místní organizace dohlížející nad dodržováním autorských práv) , komentoval žalobu slovy: "To je snad vtip, ne?" Podle něj se hudební průmysl musí nějak bránit proti pirátům stejně jako ostatní zábavní odvětví. "Filmová studia a softwarové firmy takto chrání své produkty už léta a nikdo se nikdy neozval, že by to bylo nesprávné, nebo snad nezákonné."
Celá kauza se začala rozvíjet v okamžiku, když světlo světa spatřilo první chráněné CD. Natalia Imbruglia chudák určitě netušila, že se její deska, vybavená systémem Cactus Data Shield, stane nejproklínanějším produktem poslední doby. Fanoušci rozčarovaní z toho, že CD nejde přehrát v počítači, v DVD přehrávači ani v autě, přiměli hudební vydavatelství BMG, aby všechny chráněné kopie stáhla z trhu a nahradila je funkčními, nechráněnými disky. Následoval protest koncernu Philips, který spolu se Sony stál u zrodu zvukového kompaktního disku. Chráněná CD totiž obsahují navíc datovou oblast s nekorektní tabulkou obsahu, jež zmate počítačovou mechaniku natolik, že CD načte částečně nebo vůbec. Takové disky díky tomu nesplňují požadavky na audio CD podle standardu Red Book. Netýká se to pouze technologie Safe Audio od Macrovision, která přidává podobně jako na videokazetách a DVD do signálu rušivé impulsy, které se projeví až při neautorizovaném kopírování.
Obžaloba klasifikuje chráněná CD jako vadné výrobky a viní labely z jejich vědomého komerčního šíření. Nebezpečí pro uživatele je o to větší, že disky nejsou nijak výrazně odlišeny od korektních audio CD. "Díky tomu, že část nákladu je chráněna a druhá ne, je otázkou náhody, na jaký kus zákazník natrefí. Je to v podstatě ruská ruleta," říká právník Alan Mansfield zastupující žalobce. Ačkoliv byly tyto technologie uvedeny za účelem zabránit kopírování hudby na PC, zabraňují uživatelům poslechnout si legálně zakoupené exempláře i v některých CD a DVD přehrávačích. Největší problém nastává u Macintoshů, kde mechanika v některých případech přestane zcela reagovat na povely k vysunutí disku. "I když se CD podaří přehrát, kvalita zvuku se dramaticky liší od originálu, disk přeskakuje nebo nepřehraje všechny skladby. Tyto problémy odporují právu zákazníků zálohovat, přehrávat nebo přenést zakoupenou hudbu na jiné médium za účelem poslechu na jiném přístroji," dodává Mansfield.
Rozhořčení zákazníci požadují od soudu nařízení nahrávacím společnostem buď stažení chráněných disků z trhu, nebo je povinně vybavit označením, že se nejedná o standardní audio CD. Rovněž doufají v přiznání náhrady škody uživatelům, kteří museli svůj počítač odnést k servisnímu zásahu k odstranění závady, prokazatelně způsobené vložením disku.
18. června 2002
