Pokud jste první díl experimentu minuli, doporučujeme jím začít – Jak dopadl experiment? S 55 let starým foťákem na výstavě aut. Dozvíte se víc jak o použitém fotoaparátu a jeho zprovoznění, tak o základech a úskalích práce se starým analogovým poloautomatickým strojem a kinofilmovým materiálem.
Tentokrát se tak můžeme vrhnout rovnou na výběr barevného fotografického materiálu. A ten je – oproti poměrně úzké nabídce černobílých filmů – překvapivě pestrý. Jenže pokud chcete jen snímky co nejvěrněji zachycující realitu, výběr se dost smrskne.
Velkou část nabídky totiž tvoří speciální filmy, například od společnosti Lomography, z nichž mnohé jsou laděné do různých barevných odstínů a různých kontrastních a tonálních strmostí. Výsledek je podobný, jako když u chytrého telefonu fotku opatříte filtrem ve Snapseedu nebo VSCO. Jen zde je „efekt filtru“ dopředu dán a pro celý film shodný.
Narazit můžete i na filmy Kono!, které nabízejí netradiční barevná tónování, a jak tvrdí i firemní popis: „…nabídne vám neotřelé barvy a široké možnosti experimentování (…) nikdy si nemůžete být přesně jistí, jak bude snímek vypadat“. Což je fajn, ale určitě ne při focení na výstavě elektroniky. Na tu by se o něco lépe hodil třeba film Revolog Tesla II, který do snímku přidává předexponované červené a bílé elektrické záblesky, nebo Revolog Plexus, který obsahuje modravou strukturu připomínající neuronové sítě.
Pokud vám to připadá jako nesmysl, asi neznáte jinou řadu kinofilmů Kono!, na kterých jsou z výroby předexponované vánoční motivy nebo zvířecí tlapky.
Minolta AF-L s kinofilmem Fujifilm Superia X-TRA 400
No, zkraťme to – nakonec jsme vybrali Fujifilm Superia X-TRA 400, který by měl mít větší expoziční pružnost než rozšířenější materiály od Kodaku a taky patří k nejlevnějším – na Instaxstore jsme za něj dali 339 korun.
Film jsme vložili do aparátu Minolta AF-L z roku 1967 a vyrazili na mnichovské výstaviště.
Když je dobré světlo a nechcete detail…
První věc, na kterou jsme při focení automobilů narazili jen velmi okrajově, je minimální vzdálenost, na kterou je fotoaparát schopný zaostřit. Od linie, na kterou ostříte, totiž musíte být v případě AF-L nejméně 80 centimetrů, jinak se vám na ni nepodaří zaostřit. A to se ukázalo v případě výstavy poslechové techniky dost limitující. Přitom i se smartphony střední třídy dnes můžete snadno ostřit i na vzdálenost jednotek centimetrů a bereme to jako samozřejmost.
Jak vidíte na snímku společné expozice firem Audivector, Primare a Inakustik, při focení celků není s ostřením problém. Pokud je scéna navíc dobře nasvícená, je slušné i vyvážení bílé a celkové barevné podání, a protože automatika zvolila vyšší clonové číslo, je zde i velká hloubka ostrosti.
Tohle je největší přiblížení se k exponátu, které jsem si s fixním 35mm objektivem Minolty AF-L mohl dovolit, aby bylo čelo zesilovače ostré. Detail elektronky bychom ale bez makropředsádky, kterou nemáme, neudělali. Nižší hladina osvětlení (při zachování nejdelšího dostupného času 1/30 sekundy) vyústila v nižší zaclonění a tím i menší hloubku ostrosti. Což je v tomto případně rozhodně ku prospěchu věci.
V případě složitějších světelných scén může uškodit automatika, která měří na průměr celé scény. Pokud by na snímku chyběl reklamní plakát uprostřed, snímek by byl masivně podexponovaný a nebyl by způsob, jak tomu bez použití zábleskového světla předejít. Je to takový „Schrödingerův snímek“ – až do vytvoření zvětšenin nevíte, zda se vůbec podařil.
…a když se opravdu nedaří
Největší háček focení na takové výstavě však spočívá v rozmanitém nasvětlení expozic. Kinofilmy jsou totiž senzibilizované na celé viditelné barevné spektrum a z hlediska vyvážení bílé stále počítají se dvěma scénáři – denní světlo nebo vnitřní osvětlení (žárovka s nízkou chromatičností). Na to se dřív fotograf připravil volbou filmu, případně vhodným filtrem. Pokud v daném prostoru svítila zářivka, snažil se její svit eliminovat a hladinu osvětlení dohnat jinak.
Jenže dnes jsou expozice nasvěcované LED světly a rozmanitými teplotami chromatičnosti, s čímž kinofilm ani fotoaparát nemůže počítat. Pokud vynecháme variantu, že s sebou máte spektrometr a sadu korekčních filtrů, ovlivní takové světlo barevné podání fotografie, a to zpravidla dost nepěkným způsobem.
Například zde byly reprosoustavy bílé, respektive v neutrálních šedých odstínech. Rozhodně ne mrtvolně zelené. Výsledek by šlo vyrovnat při výrobě zvětšenin, běžně ale ve fotolabech pracuje automatika, která jede na průměrné hodnoty a vyvážení bílé nesrovná. Po naskenování můžete samozřejmě udělat korekci digitálně.
Další háček může snadno nastat v rámci expozice.
Na expozici ZenSati tvořilo pozadí intenzivně nasvícené bílé plátno. S kvalitním smartphonem by to nebyl žádný velký expoziční problém, protože by použil HDR – snímek by vyfotil s několika expozičními nastaveními a výsledek sestavil tak, aby nebylo přesvícené pozadí a zároveň vystavovatel stojící vedle soustavy byl dobře patrný. Jenže automatika našeho fotoaparátu exponovala na průměrnou hodnotu světla v celé scéně a exponovat může fyzicky jen jednou při stisknutí spouště – rychlým otevřením a zavřením závěrky, kterou pustí světlo, jež exponuje filmový materiál. Takže doufáme, že vystavovatel – prosím, postavte se mi tam kvůli měřítku – vzniklý snímek neuvidí.
Stejné místo, stejný čas. Nalevo snímek pořízený starým fotoaparátem, napravo snímek na smartphone Galaxy S22 Ultra (jsem zvyklý fotit v širokoúhlém formátu, takže nejde o srovnání ohnisek, ale expozice).
Dramatický rozdíl ve výsledku oproti chytrému telefonu je vidět na srovnání výše. Minolta AF-L neumožňuje nastavit čas delší než 1/30, takže nebylo možné nechat snímek exponovat na delší čas – což by podexpozici elegantně vyřešilo.
Prohlédněte si všechny snímky v galerii
Podobně jako v prvním díle jsme si připomněli, jak bývala fotografie technicky složitá disciplína a jak moc vše zjednodušily a usnadnily výkonné procesory a softwarové zpracování obrazu.
A také nám tentokrát došlo, jaký problém může být pro klasickou fotografii LED osvětlení expozic, tedy věc, se kterou si moderní digitální fotoaparáty většinou slušně poradí tak nějak automaticky.
 |
Všechny pořízené snímky si můžete prohlédnout v galerii.
