Minolta AL-F
Stará technika se vrátila do módy – lidé nakupují vinylové desky, kapely vydávají nová alba na kazetách a stará zvuková technika, co byla před pár lety „za odvoz“, se nabízí za neuvěřitelné částky. Mohou na takový návrat slávy čekat i dávno odložené kinofilmové fotoaparáty?
Faktem je, že řada fotografů pracuje s chemickým fotografickým procesem i dnes. Zpravidla je to však v rámci umělecké tvorby a využívají k tomu třeba legendární aparáty Leica, nebo středoformátové Hasselblad či Mamiya, výměnné objektivy a různé filtry. Tedy mnohdy i velmi drahé vybavení, pro jehož smysluplné použití potřebujete často i nemalé znalosti a zkušenosti.
My jsme však vytáhli z šuplíku pětapadesát let starý kompaktní rodinný poloautomatický fotoaparát Minolta AL-F bez možnosti výměny objektivů. Jak se nám s ním dařilo?
Příprava na cestu
Volba konkrétního fotoaparátu byla jednoduchá – byl u rodičů autora v šuplíku. Jeho průhledovým hledáčkem vznikly kompozice všech jejich fotek na horských tůrách a rodinných setkáních, všechny snímky autora od narození po druhý stupeň základní školy a i autor s ním prožil své fotografické začátky – ne, tehdy se technika nekupovala na jednotky let. Posledních dvacet let ležel v šuplíku.
Prvním krokem byla koupě náhrady za vybitou baterii PX625, která se již nevyrábí, protože obsahovala jedovatou rtuť. Alternativ a adaptérů je na trhu více, my jsme však zvolili přímou náhradu v podobě zinko-vzdušného článku WeinCell MRB625, který zachovává i původní napětí 1,35 V (alternativní alkalické LR9 mají 1,5 V). Koupit lze zpravidla jen ve specializovaných fotopotřebách a přijde na 170–240 Kč.
Prostor pro baterii je na spodní straně fotoaparátu, bez mince se k ní nedostanete. Na spodní straně objektivu je přepínač citlivosti vloženého filmu.
Druhým krokem byla volba filmu. Minolta AL-F pracuje s klasický formátem 35 mm, což je nejrozšířenější varianta. Nejprve si musíte vybrat typ filmového materiálu – rozhodnout se musíte mezi negativem a diapozitivem. Protože negativní filmy jsou méně citlivé na chybnou expozici (tedy více odpustí – i proto se v „amatérské“ fotografii staly standardem), volba padla na ně.
Poté je třeba se rozhodnout, zda chcete barevné, nebo černobílé snímky. Zde jde zejména o to, jak mají vypadat výsledné fotografie, respektive – není zde objektivně špatné volby. A protože barevné snímky nám přišly příliš všední, rozhodli jsme se pro černobílý materiál. Tím ovšem výběr nekončí, protože se ještě musíte rozmyslet, jak citlivý materiál budete potřebovat. My jsme plánovali fotit zejména ve výstavních halách, kde bývá hladina osvětlení nižší než v exteriérech, proto jsme se rozhodli pro citlivý film – tedy ISO 400.
Takto vypadá vyvolaný černobílý negativní Ilford HP5 Plus 400 ... foceno proti oknu.
A pak už si musíte vybrat konkrétní značku a model filmu. Nebudeme napínat, sáhli jsme po Ilford HP5 Plus 400, který je znám zejména pro svou širokou expoziční pružnost, což nám pro „první pokus naostro“ přišlo jako nejbezpečnější volba. V obchodě FotoŠkoda jsme za něj dali 230 Kč. Pokud bychom chtěli ušetřit, volba by padla na Fomapan 400 za bezmála poloviční cenu. Ta platí v obou případech pro varianty na 36 snímků, pro pořízení kratších variant na 24 snímků nevidíme moc důvodů.
Posledním krokem je vložení filmu do aparátu a nastavení citlivosti – aby nedocházelo k přeexpozici, nebo podexpozici. Obecně platí, že podstatně méně škody napáchá menší přeexpozice než podexpozice a protože u Minolty AL-F jsou okótované hodnoty ISO 200 a ISO 500, snažili jsme se trefit tak, abychom byli v případě nepřesnosti spíše u ISO 350, než ISO 450.
Pokud jste nikdy analogovým fotoaparátem nefotili, v další kapitole se budete divit.
