Třicáté druhé letní olympijské hry se musejí musí obejít bez diváků na stadionech, naštěstí však ne bez diváků u televizních obrazovek. Vysílací práva v roce 2015 zakoupila na roky 2018–2024 společnost Discovery, do jejíhož portfolia patří i kanály Eurosport, která v uplynulých letech vyvinula jednu technickou specialitu, jež se nyní, v době covidové, velmi hodí.
K dispozici je virtuální studio, ve kterém se v jednom prostoru setkávají moderátoři v londýnském studiu se sportovci na stadiónu v Tokiu – z pohledu diváka jde v podstatě o teleportaci, protože nepozná, že proti sobě stojící a spolu hovořící lidi nedělí vzdálenost desítek centimetrů, ale tisíců kilometrů.
Setkání na dálku
První součástí jsou reálná studia v centrále společnosti v Londýně, ve kterých pracují moderátoři a kam chodí i někteří specialisté komentovat, hodnotit a rozebírat sportovní výkony.
Druhou ingrediencí jsou mobilní studia postavená nyní přímo na sportovištích v Tokiu, v budoucnu kdekoli, kde bude potřeba. Tato studia jsou tvořena zeleným klíčovacím pozadím pokrývajícím tři stěny i podlahu. Sem přijde host. Aby nebyl ve vzduchoprázdnu, má k dispozici dvě kontrolní obrazovky, na kterých vidí pohled do hlavního studia – vidí moderátora, vidí sebe.
Takto vznikl záběr, který vidíte jako hlavní článkovou fotku. Scott Young ve skutečnosti stojí na zeleném pozadí a do virtuálního studia je pouze doklíčován.
Třetím dílkem skládačky je výkonné počítačové zázemí v londýnské centrále, kde se sejdou signály s obrazem vzdáleného hosta a obrazem z lokálního studia a spojí se dohromady. Zároveň je zde generována veškerá interaktivní grafika a vizualizace, které pak vidí diváci na obrazovce.
Podstatné jsou detaily
To, že host ze vzdáleného studia opravdu vypadá a působí, jako že stojí hned vedle moderátorů, je možné díky řadě detailů, které museli tvůrci vyřešit a během vysílání pohlídat.
Zaprvé jsou to kamery. Ve virtuálním studiu je dvojice standardních studiových kamer umístěných a nastavených stejně jako kamery v hlavním studiu, podstatná je zejména jejich výška – všechny postavy musí být snímány zcela stejným způsobem.
Zadruhé je to osvětlení – stejná intenzita, stejná teplota chromatičnosti, stejné umístění světel. Pokud by byl vzdálený host nasvětlen jinak než člověk v hlavním studiu, výsledek by nepůsobil přirozeně.
Zatřetí je to časové sladění. Zatímco při živých vstupech na dálku nikoho nezarazí, že mezi otázkou moderátora a odpovědí hosta jsou prodlevy, v případě, že všichni zúčastnění stojí vedle sebe, by tyto technické odmlky působily přinejmenším podivně. Zatímco obraz z hlavního studia lze v počítači při kompletaci opozdit tak, aby byl v časové shodě s obrazem ze vzdáleného studia, u zpětného kanálu se zvukem a obrazem, který vidí a slyší host ve vzdáleném studiu, je kladen důraz na jeho co nejrychlejší distribuci, aby byly odpovědi okamžité a reakce bezprostřední.
V Discovery označují hlavní studio jako Cube, tedy Kostka. Má tři patra, sedm připravených lokací a všechny umožňují interaktivní provoz a „teleportaci“ hostů z různých míst po celém světě. Vznikající program míří na celkem 50 trhů a je odbavován v devatenácti jazycích. Z Tokia běží 164 streamů, přičemž 44 z nich je v UHD (4K) rozlišení.
Kde se na ně můžete podívat, se dozvíte v článku Kde sledovat olympiádu? Víme, kde bude nejlepší obraz a nejvíc přenosů.
Zajímala nás spousta dalších detailů použité technologie a odbavování streamů, o to se však Discovery nechce podělit. Je to jejich výrobní tajemství.
V komornějším pojetí používá virtuální vstupy do studia během sportovních soutěží i Česká televize, říkají mu „trik Arabela“, poprvé se do vysílání dostal během hokejového mistrovství v roce 2009 ve Švýcarsku - Hokejové mistrovství zpestří v televizi i „trik Arabela“.
