DeepTime ISS

DeepTime ISS | foto: Václav Nývlt, Technet.cz

Český unikát: reprosoustavy z písku se zesilovačem od experta na reaktory

  • 50
Vyzkoušeli jsme unikátní české reprosoustavy DeepTime. Ozvučnice tisknou z písku jako formy na převodovky, zesilovače a elektroniku jim navrhuje specialista na elektroniku jaderných reaktorů a není na nich jediné tlačítko. Přinášíme kombinaci rozhovoru s tvůrcem a recenzi hotového produktu.

Jak bude vypadat první nebo druhý příspěvek v diskusi, je nám celkem jasné: „Osmdesát tisíc za 2.1 reprosoustavy s bluetooth? To jste se zbláznili, ne? Z Číny tohle koupím za 1500 Kč, stejně se to tam všechno vyrábí.“

Ne, ne a ne.

V tomto případě jsme měli poměrně unikátní možnost nahlédnout pod pokličku vzniku docela unikátní designové reprosoustavy v rozhovoru s jedním z jejich duchovních i fyzických otců, Ondřejem Chotovinským. V civilním povolání je design inženýr v automotive průmyslu se zaměřením na konceptovou a prototypovou výrobu. Sešli jsme se v poslechovém studiu Voix v Dušní ulici, kde si zhmotnění jeho nápadu může poslechnout každý, komu bude bude vrtat v hlavě, jak taková reprosoustava z písku může hrát.

Od forem na motory a převodovky k ozvučnici

Ozvučnice reprosoustav jsou vyrobeny 3D tiskem z křemičitého písku. Je to „výběrový“ písek se zrny velikosti 13 mikronů a 95procentní křemičitostí, tedy s vysokou čistotou, neboli bez příměsí. Každé jedno zrnko je předem obaleno v kyselině sulfonové – tento proces probíhá v oddělené části tiskárny, které se říká mixér.

Vypadá to tak, že je ohromná vana s ramenem, které rozhrnuje písek po dvacetimikronových vrstvách a druhé rameno, které funguje jako tisková hlava, vstřikuje speciální aktivátor, který reaguje s kyselinou sulfonovou a tím pojí zrnka k sobě. Kam je stříknut, dojde k vazbě, kam ne, zůstane sypký písek. Vedlejším produktem chemické reakce je přitom voda.

A takto, vrstvu po vrstvě, podobně jako u klasická 3D tiskárny, vznikne výsledný objekt – jen je to mnohem rychlejší proces, zhruba 100× rychlejší. Ale také je to zařízení mnohanásobně dražší.

DeepTime ISS

Tato tisková technologie se používá ve slévárenství pro tisk forem pro výrobu převodovek, motorů, nebo třeba lodních šroubů. Když si představíte chladicí kanály v motoru, ty jsou pozůstatkem právě takto vzniklé negativní formy – která se z odlitého monolitu buď vibracemi vyklepe nebo kyselinou vypláchne.

Přesně tak vznikají i ozvučnice reprosystému DeepTime ISS, akorát výtisk není formou, ale finálním výrobkem a odnikud se tedy nevyklepává – pouze z dutin vysype a vysaje nespojený a tedy přebytečný písek.

Má to ale háček, respektive vlastnost, kterou při odlévání potřebujete, ale při výrobě ozvučnice reprosoustavy rozhodně ne – výtisk je velmi křehký, takže by se ozvučnice po nějaké době, nebo při nějaké méně opatrné manipulaci rozpadla.

DeepTime ISS

Zde přichází na řadu proces, které nám byl prozrazen jen velice zhruba, protože je dost podstatnou součástí výrobního know-how, které stálo hodně práce, času i peněz. Vytištěná ozvučnice se na nějakou dobu ponoří do speciálního chemického roztoku, který prosákne celou tloušťkou vytištěného materiálu. Je to rychlé, trvá to jen několik minut. Pak následuje proces sušení, který je naopak velmi pomalý, za kontrolované teploty a vlhkosti. A právě kombinace nasáknutí roztokem a správného procesu sušení vytvoří z pískového výtisku tvrdý, pevný a do jisté míry odolný objekt.

Výsledkem je designově unikátní ozvučnice, která nejen že je jedním celistvým kusem, ale má zcela přesně tvarovaný a akusticky optimalizovaný vnitřní prostor – a to včetně takové členitosti jeho povrchu, aby optimálně rozbíjel nechtěné vlnění. Vnitřek ozvučnice je navíc zatlumen vatelínem.

Reproduktory z Taiwanu

Reproduktory si v DeepTime nevyrábějí, ale nakupují je hotové. Výběr spočíval ve shromáždění technických parametrů ke stovkám měničů a jejich srovnávací analýzou. Cílem byl najít širokopásmový měnič s co nejplošší frekvenční charakteristikou, který zároveň potřebuje co nejmenší objem vzduchu v ozvučnici. Výsledkem výběru byl 3" měnič (a dnes i jeho větší 4" sourozenec), který v soustavách Spirula najdete. Tak vznikl první prototyp, jehož správnost poté ověřili měřením ve zvukové komoře a samozřejmě poslechovými testy.

Z hlediska poslechu byla největším oříškem dělicí frekvence výhybky rozdělující zvukový signál mezi subwoofer a satelity. Výpočtem to ideálně vycházelo na 120–150 Hz (signál pod touto hranicí reprodukuje subwoofer, nad touto hranicí satelity), ale na základě poslechových testů ji posunuli až na 200 Hz, což je nezvykle vysoko. Ale poslechově to vycházelo nejlépe.

Elektronika od specialisty na reaktory

S elektronikou byl trochu problém. „Chtěli jsme koupit nějaké hotové řešení, ale pokud bylo dostatečně kvalitní, bylo zástavbově příliš veliké a nevešlo by se do subwooferu. Navíc jsme chtěli elektroniku, která bude plně automatická, tedy bez tlačítek – a to prakticky neexistuje. A také jsme chtěli řešení bez potenciometru, což byla další komplikace při výběru. Takže jsme se rozhodli, že si ji vyvineme od začátku sami,“ poodkryl další fázi vývoje Ondřej Chotovinský.

DeepTime ISS

Vývoj vedl specialista, který vyvíjí zesilovače například pro Tokamak na ČVUT – vyvíjel tedy zařízení z jiné branže, ale pracující na stejném principu. Ten vymyslel koncept, přičemž vybíral ty nejkvalitnější součástky a komponenty, které se daly použít. Dalším, kdo se na vzniku DeepTime ISS podílel, byl programátor – firmwareář, který pomohl zejména s automatizací provozu, aby se systém obešel bez tlačítek – například tím, že si automaticky vybere signál ze vstupu, na kterém byl naposledy.

Jaké vlastně jsou?

Výroba probíhá v ČR, aby tvůrci měli plnou kontrolu nad osazenými komponenty. „Z vlastní zkušenosti víme, že při výrobě v Asii se snadno stane, že dojde k záměně v tu chvíli třeba nedostupného komponentu za jiný, který sice třeba plní stejnou funkci, ale v jiné kvalitě a těžko se to hlídá. Zde je komunikace mnohem snadnější a výrobu máme lépe pod kontrolou,“ vysvětluje důvody lokální výroby Chotovinský.

Vše, co je napsané výše, vás jako případného majitele může nebo nemusí zajímat. Jako případný majitel z poměrně objemné krabice vybalíte dvě až překvapivě těžké satelitní reprosoustavy Spirula, subwoofer Thunderstone a sadu kabelů – jednak pro připojení satelitů k subwooferu, jednak při připojení analogového zdroje zvukového signálu. Zapojení provedete podle barevných značek (velmi nenápadných, v šeru téměř nerozeznatelných). Napájení se připojuje přímo do subwooferu, zdroj je vestavěný a na rozdíl od textilně opletených signálových kabelů je ten napájecí úplně obyčejný.

DeepTime ISS

Jak bedýnky, tak woofer stojí na třech kovových nožičkách, které sice nejsou zakončeny vysloveně hroty, ale i tak se podložky dotýkají jen maličkou plochou, a proto na dřevěné a měkčí povrchy je určitě dobré použít dodávané měkké pryžové podložky. Uměli bychom si představit elegantnější řešení, ale povrch to ochrání.

Netradiční součástí je kartáč na čištění povrchu. Ten totiž nemá tradičně hladkou povrchovou úpravu, ale je pískově hrubý, takže na něm ulpívá prach a běžnou prachovkou se jej nezbavíte (naopak tím můžete další přidat). Takže buď vysavač s „voštinovým“ nástavcem nebo dodaný kartáč.

Veškeré ovládání je na subwooferu, což podle nás není úplně praktické – k subwooferu nutně potřebujete dobrý přístup a podle toho jej tedy musíte umístit. Ovládání najdete na vrchní straně, jsou to dva soustředné otočné ovladače – vnějším prstencem nastavíte intenzitu basů, vnitřním celkovou hlasitost. Dálkový ovladač byste hledali marně.

Vestavěný zesilovač pracuje v digitální třídě D, má výkon 2x 30 W pro satelity a 55 W pro subwoofer. Bluetooth a digitální vstup zpracovává D/A převodník pracující v 96 kHz / 24 bit, bezdrátové spojení využívá kodeky aptX a AAC. Reproduktory v reprosoustavách Spirula mají papírové membrány vyztužené bambusovými vlákny a pevným kovovým středem.

Poslech

Nejvíce se nám DeepTime ISS osvědčil při poslechu na kratší vzdálenost, například na stole v pracovně vedle monitoru tak, že satelity Spirula tvořily s hlavou posluchače vrcholy rovnoramenného trojúhelníku. Pak nejlépe vynikl prostor a lokalizace, kterou jsou soustavy schopné přenést poměrně obdivuhodným způsobem. A také hrály při nižší hlasitosti, která jim sedí lépe.

Vokál je plný a příjemný, reprodukce zní dospěle, je rychlá, má solidní dynamiku a co je nejdůležitější, poslech je docela zábavný. Výšky umí hezky cinknout, navzdory širokopásmovým měničům sahají i hodně vysoko.

DeepTime ISS

Když zavřete oči, dostaví se pocit mnohem větších reprosoustav a při dobrém umístění a nastavení se subwoofer stal docela homogenní součástí reprodukce.

Má to však dvě „ale“, zejména pokud ovladačem hlasitosti zatočíte více doprava.

Subwoofer by si totiž zasloužil ještě o něco robustnější konstrukci ozvučnice, protože při vyšších hlasitostech a basově exponovaných pasážích bylo i na dotek jasné, že do zvuku zasahuje vlastními vibracemi. Jinak woofer umí zahrát i hluboko a zároveň nemá zbytečně muskulární projev, což je jen dobře.

Za problematické považuji nastavení dělicí frekvence mezi subwooferem a satelity, skoro to vypadalo, že subwoofer nemá low-pass filtr, a hraje tak i poměrně vysoké kmitočty – poměrně výrazně se projevuje ještě kolem 600 Hz (což je v kontradikci s tvůrci udávaným dělicím kmitočtem). Což je trochu problém, tyto vyšší kmitočty jsou směrové, takže slyšíte, odkud přicházejí. Subwoofer má standardně reprodukovat kmitočty v pásmu pod 100 Hz, kde je vyzařovací charakteristika kulová a neslyšíte tak, odkud zvuk přichází – proto může být i ve stereopáru nebo multikanálu domácího kina subwoofer pouze jeden. To je zde porušeno a je to slyšet.

Nepříjemné je vysokofrekvenční pískání kolem 13–14 kHz, které z reprosoustav s aktivním Bluetooth spojením zní, pokud nehraje hudba – jakmile je stream spuštěn, zmizí.

Závěr

Zákazník dostane za nemalé peníze po všech stránkách unikátní systém, za kterým stojí hodně nápadů, přemýšlení, vývoje a práce a u kterého rozhodně nenajdete ekvivalentní variantu „levněji a lépe“, protože ekvivalentní variantu nemá. Pro ty, co hledají nejlepší poměr kvality zvuku a vynaložených prostředků, to ale ideální volba určitě není.

Z hlediska funkčnosti nám asi nejvíce chybělo přímé napojení na online streamovací služby, přece jen přehrávání přes Bluetooth není v domácích podmínkách nejpraktičtější. Ale i to v DeepTime pro budoucí vývoj řeší, ve hře je dokonce platforma Bluesound.

DeepTime Ionic Sound System je v prodeji za 78 990 Kč.


Test - recenze