Náhlavní AirPody tak vlastně jen dohnaly své menší sourozence AirPods 4 a AirPods Pro druhé generace, ve kterých již čip H2 a s ním spojené funkce fungovaly několik let. Logický upgrade.
Co to přesně přineslo?
Například ovládání Siri a telefonních hovorů pomocí pohybů hlavy, kde pokývání je „ano“, zavrcení „ne“. Nebo živé jazykové překlady během komunikace, které zatím nejsou v Evropě dostupné.
Pak je to vyšší výkon pro zpracování aktivního potlačení okolního hluku, které nyní funguje výborně – vyzkoušeli jsme snad ve všech prostředcích městské hromadné dopravy a při pohybu v hlučném městě a ticho bylo velmi příjemné. S výjimkou zadní části autobusu, kde při některých vibracích při rozjezdech si hluk do sluchátek na krátké okamžiky cestu nějak našel.
Procesor má dost síly na adaptivní přechody mezi transparentním režimem a potlačením hluku podle okolního prostředí – funguje to, nicméně mi více vyhovuje nechat funkci vypnutou a užívat si odhlučnění, případně – když třeba u brány na letišti potřebuji – si ručně zvolím příposlech okolí. Sluchátka se díky novému čipu naučila i detekci konverzace – jakmile začnete mluvit, ztlumí hudbu a zapne příposlech.
Sluchátka nově komunikují pomocí Bluetooth 5.3, nicméně nabídka kodeků – SBC a AAC – zůstala nezměněna. USB-C konektor ale můžete využít i pro přenos zvukových dat z telefonu nebo notebooku a v tu chvíli sluchátka umím zpracovat i hi-res audio, i když jen ve formátu 48 kHz / 24 bit.
Poslech
Sluchátka jsme poslouchali na telefonu iPhone 16e s instalovanou streamovací službou Tidal s nejvyšší verzí předplatného a tedy nejvyšší variantou zvukové kvality.
Porovnat novinku s první generací AirPods Max nemůžeme, protože jsme je měli na hlavě naposledy během testu v roce 2021. Místo toho jsme je srovnali se současnými Sennheiser HD630, které jsou v nabídce za podobnou cenu a jejichž podrobnější recenzi si můžete přečíst v tomto textu:
Mnohá sluchátka mohou hrát lépe. Vyzkoušeli jsme „dongle“ s moderními kodeky |
Pokud AidPods Max 2 nasadíte poté, co z uší vyndáte nějaká zásadně levnější sluchátka, budete nejspíše naprosto nadšeni. Zvuk je frekvenčně bohatý, detailní a působí velmi technicky přesně, dokážou vykreslit mohutnost i prostor. Frekvenční průběh je přirozený, ani na basech ani na výškách netlačí příliš na pilu. Potud vše dobré.
Jenže pokud máte naposlouchaná sluchátka v podobné cenové třídě, tak je vám rychle jasné, že projev AirPod Max není ideální.
Zvukový procesor se tak snaží aby všechno bylo perfektní, že vše trochu zprůměruje a první čeho jsem si po pár minutách poslechu všiml, že mne výsledek vlastně nebaví. Chybí tomu vhled do nahrávky, důslednější separace jednotlivých zvuků a nástrojů – vše je jakoby vytažené do popředí, servírované v jedné přehledné úrovni ... ale tím se nahrávka zploští a přijde o část rozmanitosti.
Sennheiser HDB 630 a AirPods Max 2
A jedním z projevů je, že u nahrávek, kde jsem zvyklý si mimoděk podupávat do rytmu, mě to s AirPods Max 2 se to nestávalo.
Pokud po chvíli poslechu Max 2 nasadíte právě třeba zmíněné HDB630, rychle si všimnete významné změny. Zvuk je na basech trochu méně expresivní a celkově působí méně navoněně a naleštěně. Jsou totiž naladěna poměrně přirozeně a analyticky, ale ve výsledku je poslech mnohem zábavnější, protože hudba působí bezprostředněji, přirozeněji a lépe vtáhne posluchače dovnitř.
Závěr
Integrace AirPods Max do firemního ekosystému a nové funkce jsou pro uživatele Apple pádnými argumenty při výběru. A mnozí budou se sluchátky plně spokojeni.
Pokud ale vyžadujete co nejlepší zvukovou reprodukci (vůči utracené částce), pak dost možná některé funkce raději oželíte vyberete sluchátka jiná. AirPod Max 2 stojí 13 990 Kč, za Sennheiser HDB 630 jsou o 1 500 Kč levnější.
