Rozlišení bylo vždycky symbolem kvality obrazu, přičemž platilo, že více je lépe. A protože FullHD bylo dramaticky lepší než SD a 4K, bylo o poznání lepší než FullHD, pro marketingové mágy to byly perfektní „kouzelná slůvka“. A protože byla v komunikaci se zákazníkem úspěšná, používají je dál a dál.
Jenže už na pojem 8K lze lákat jen ve specifických případech a u 16K už je to vysloveně fiktivní. A nebudeme si stěžovat, že pro takové rozlišení nejsou zobrazovače, přehrávače ani natočené záznamy, ale že takové rozlišení nejspíše nebude pro sledování videa standardem ani pro vaše děti a vnuky. A ne proto, že by to nešlo.
Stovky tisíc a miliony bodů
Nejprve se stručně mrkněme, jak se rozlišení videa vyvíjelo.
V analogovém televizním vysílání byl obraz tvořen 576 řádky, v digitální SD podobě to činilo 720 × 576 pixelů a ve stejném rozlišení byl i obraz na DVD. Obraz na obrazovce byl složen z 414 720 bodů. Dnešním televizním standardem je HD / 720p, s rozlišením 1 280× 720 pixelů (921 600 bodů), u placených televizních služeb nebo Blu-ray disků pak 1080p tedy 1 920 × 1 080 pixelů (2 073 600 bodů). Současným vrcholem pro sledování videa je 4K rozlišení na streamovacích platformách nebo UHD Blu-ray discích. Takový obraz má rozlišení 3 840 × 2 160 pixelů, je tedy složen z 8 294 400 bodů.
Počet bodů tvořících 4K obraz je tedy 20× větší, než byl obraz na DVD, který byl před dvaceti, pětadvaceti lety považován za parádní.
A jak dokázal i nástup (pouhého) vysokého rozlišení FullHD potrápit filmaře si můžete připomenout v našem 17 let starém článku:
Chyby ve filmech odhalí vysoké rozlišení. Herci žvýkají alobal |
Mimochodem, proti FullHD rozlišení se zpočátku cukal pornografický průmysl, protože každá vizuální nedokonalost byla na obrazovce hned vidět a tam, kde obraz „retušovala“ technická nedokonalost videa, bylo najednou potřeba maskérů, šikovnějších osvětlovačů a kvalitnější postprodukce.
Ale zpět do současnosti, kdy je běžným maximem 4K rozlišení. V domácích podmínkách vypadá skvěle i na obřích 75" televizorech (tedy obrazovkách s dvoumetrovou úhlopříčkou) a pokud chce někdo maximální kvalitu, diskuze se už netočí kolem rozlišení, ale kupříkladu kolem vysokého dynamického rozsahu HDR.
Akční film v rozlišení 8K nedává smysl
O čem jsme se zástupci filmového a televizního průmyslu opakovaně při různých příležitostech hovořili, je budoucnost 8K. První 8K televizory se totiž na trh dostaly před zhruba šesti lety a stále jsou zcela okrajovou kategorií. A nikdo si vlastně nestýská, že se nestávají běžnými.
Vyzkoušeli jsme první 8K televizor. Kam se hrabe realita |
Nikdo nezpochybňuje jejich technickou kvalitu, která vynikne zejména na velikých úhlopříčkách nad 75" a kterou díky výkonným obrazovým procesorům s upscalingem oceníte i při reprodukci 4K videa.
Jenže to má háček. Nárůst kvality obrazu si můžete vychutnat jen u dlouhých a střihem nerušených záběrů. Pokud na obrazovce uvidíte dvacetivteřinový záběr z deštného pralesa nebo třeba z interiéru katedrály Narození Panny Marie v Miláně, tak 8K rozlišení oceníte a máte možnost si všechny detaily prohlédnout. Ale pokud byste si pustili akční film, kde je střih každé dvě až tři sekundy, tam rozdíl mezi 4K a 8K nepoznáte – lidské oko tolik obrazových informací nestihne zpracovat.
To jsme si uvědomovali i při návštěvě unikátního zábavního komplexu The Sphere v Las Vegas, kde na diváka čeká zobrazovací plocha s rozlišením 16K.
Sphere jako osmý div světa? Zábavní komplex ve Vegas je technologický zážitek |
Zde se vše odehrává v pomalém tempu, záběry se střídají po desítkách sekund a pohyby kamery jsou velmi pomalé. Na malém televizoru by to bylo k uzoufání nudné, ale na obří ploše s ultravysokým rozlišením je to pastva pro oči. A naopak, pokud byste na 16K projekční ploše ve Sphere promítli třeba Johna Wicka (i kdyby v nativním 8K existoval), byl by to promarněný a lidskýma očima nevyužitelný potenciál.
Produkci takového filmu by to navíc neúměrně prodražilo a technicky zkomplikovalo.
Představa, že bychom si z nějaké streamovací služby v dohledné době pouštěli tituly v 8K nebo dokonce 16K rozlišení, je velmi nepravděpodobná. Bylo by to totiž zbytečné.
I když jsou projekty, kde by takové rozlišení mohlo dávat smysl – například pro zobrazení uměleckých děl.
Kýč, nebo vstup do světových sbírek? Díla Národní galerie míří na displeje TV |
Ale k tomu byste stejně nepotřebovali tu ultrarychlou internetovou přípojku.
