„Odvolat toho chlapa z velení je málo,“ zuřil první lord britské Admirality Winston Churchill. „Zasloužil by zastřelit. Takový blbec!“
Tato záplava nevole se snášela na hlavu devětapadesátiletého admirála sira Archibalda Berkeleyho Milnea, velitele Středomořského loďstva Jeho Veličenstva. Hlavním důvodem Milneova jmenování do jedné z nejvyšších velitelských hodností Royal Navy bylo podle jeho kritiků především to, že byl osobním přítelem královny Alexandry, manželky šviháckého a světáckého Eduarda VII., která mu říkala Arky Barky a nedala na něj dopustit. Milne dbal především na to, aby jeho lodě byly patřičně nablýskané a vyleštěné a námořníci chodili alespoň tak pečlivě ustrojení jako jejich admirál, známý dandy. Na prestižní pozici velitele Středomořského loďstva ho prosadil kupodivu právě Churchill. Velký admirál Jack Fisher o Milneovi prohlásil: „Milne dokázal, že umí velet královské jachtě, hrát kuželky a naparovat se, ale probůh, nesvěřujte mu velení nad našimi loděmi. To se rovná zradě celého námořnictva.“
Velká válka sto let poté1914- 1918 Vážení čtenáři, u příležitosti stého výročí začátku bojů 1. světové války jsme se pro vás rozhodli připravit sérii článků. Chceme jimi připomenout méně známé, ale přesto významné události, boje i přelomové okamžiky ve vývoji techniky a vědy, k nimž v letech 1914 až 1918 došlo. Přesně před sto lety dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. O den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Na základě uzavřených dohod se přidávaly i ostatní státy, na straně centrálních mocností to bylo Německo. Itálie do války vstoupila až v roce 1915 na straně Dohody, zradila tedy spojeneckou smlouvu z roku 1882, kterou vznikl Trojspolek (zdroj: Wikipedia). Celosvětové utrpení skončilo 11. listopadu 1918, když v 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří. |
Hned v prvních dnech se ukázalo, že to pro úspěšné vedení války ani zdaleka nestačí. Valící se události postavily admirála Milnea před úkol, na který nestačil právě ve chvíli, kdy celá Británie očekávala, že si vezme k srdci Nelsonovo heslo z bitvy u Trafalgaru: „Anglie očekává, že každý muž splní svoji povinnost.“ Milne měl na své straně drtivou převahu, nepřítele na dohled – a přesto ho nechal uniknout z beznadějné situace. Na konci Milneových chyb (ne vždy zaviněných, jak ještě uvidíme) byl vstup Turecka do války a v důsledku také katastrofa jménem Gallipoli.
Hugenot s fezem
Muž, který ustědřil Arky Barkymu porážku a zesměšnil anglickou námořní tradici před celý světem, poněkud paradoxně nebyl žádný modrooký a světlovlasý Teuton z Pruska. Velitel německé Středomořské eskadry kontradmirál Wilhelm Souchon pocházel z rodu francouzských protestantů – hugenotů – kteří během náboženských válek uprchli do tehdejšího Pruska. Padesátiletý snědý Souchon působil poněkud melancholicky, to mu ale nijak nebránilo v rychlém rozhodování. Na rozdíl od mnoha tehdejších i pozdějších německých admirálů neměl velkou chuť padnout v hrdinském boji proti anglické námořní přesile. Chtěl vítězit – a jak se na začátku srpna před sto lety ukázalo, vítězil.
Když dne 28. července 1914 začala Velká válka, nacházela se Souchonova vlajková loď, bitevní křižník Goeben, v jaderské Pole. Loď ve Středomoří zastupovala zájmy Německa už druhým rokem a její kotle byly v bídném stavu. Goeben měl odplout do Německa ke generální opravě, pak ale přišly osudné sarajevské výstřely, které ukončily život následníka rakousko – uherského trůnu Františka a jeho manželky Žofie a z berlínského velitelství přišel rozkaz zůstat ve Středozemním moři.
Souchon po vyhlášení války zachoval ledový klid a nařídil nejprve dokončení oprav a čištění kotlů. Podařilo se ho dokončit v rekordně krátkém čase. Dne 1. srpna už byl i s druhou lodí eskadry, lehkým křižníkem Breslau v Brindisi a zvažoval jak svá plavidla vyvést ze středomořské pasti na volný Atlantik. Téhož dne se na Maltě pod Milneovým velením shromáždily síly, které mu v tom měly zabránit. Šlo především o bitevní křižníky Inflexible, Indomitable a Indefatigable, dále čtyři pancéřové a čtyři lehké křižníky doprovázené čtrnácti torpédoborci.
Aniž čekal na rozkazy, vyplul Souchon na jihozápad k pobřeží tehdejšího francouzského Alžírska. Poté co nastane válečný stav mezi Francií a Německem chtěl bombardovat přístavní města Phillipeville a Bone a poté se pokusit probít do Atlantiku. V šest hodin večer tato zpráva konečně přišla. Následovala depeše, která Souchonovi nařizovala odplout do tehdy ještě neutrálního Turecka. Souchon nepatřil mezi důstojníky, kteří se slepě řídí rozkazy. Cíle měl na dostřel a tak v ranních hodinách dne 4. srpna 1914 děla Goebenu a Breslau začala chrlit rozžhavenou ocel směrem k pobřeží. První výstřely Velké války na moři byly vypáleny a jejich ozvěnu zaslechli i na vlajkové lodi admirála Milnea. Podle mínění všech stran se v západním Středomoří schylovalo k bitvě. Zatímco Churchill z Londýna Milnea zasypával depešemi, jeho německý protějšek Alfred von Tirpitz mlčel. On ve své velitele choval plnou důvěru.
Šest dní k Dardanelám
V půl desáté dopoledne dne 4. srpna 1914 se britské bitevní křižníky Indomitable a Indefatigable ocitly na dohled německým lodím, které mířily na východ. Navázaly kontakt, ale děla mlčela. Velká Británie a Německo stále ještě formálně nebyly ve válečném stavu a tak se namísto bitvy velkých lodí strhla honička. V té měly mít anglické lodě navrch, ale předpoklad zůstal nenaplněn. Tabulková rychlost anglických lodí činila 26 uzlů, Goeben mohl dosáhnout rychlosti o uzel větší. Ve skutečnosti byly kotle německého bitevního křižníku i přes opravy provedené v Pole v katastrofálním stavu. Při pokusech vyždímat z nich maximum unikající pára zabila čtyři muže z jeho posádky – první mrtví Velké války na moři. Anglické lodě omezovala enormní spotřeba paliva, navíc při rychlé plavbě se z komínů valila oblaka mastného černého dýmu, který dělostřelcům i navigátorům omezoval rozhled. Angličané dlouho tvrdili, že Goeben plul až šestadvaceti uzly, faktem je, že jeho rychlost během celé šestidenní akce ani jednou nepřekročila 24 uzlů.
Milne měl v úmyslu bez ohledu na diplomatické finesy zaútočit okamžitě, Churchill mu to ale zakázal. Nařídil mu Souchonovy lodě sledovat, shromáždit všechny své síly a zaútočit teprve až bude zaručená „dostatečná převaha k tomu, abychom docílili zaručeného vítězství.“
Pronásledování začalo dokud německé lodě po půl osmé večer dne 4. srpna nezakotvily v Mesině. Milne k ní připlul o něco později a začal křižovat ve vzdálenosti zhruba šesti mil od italského pobřeží. Svoje nejsilnější jednotky, bitevní křižníky Inflexible a Indefatigable, vysunul na západ – držel se nekonečného přívalu Churchillových instrukcí a ty předpokládaly, že právě na západ se Souchon pokusí proniknout. Podle Churchillova úsudku měl Souchon napadnout konvoje přepravující francouzské vojáky z Afriky na západní frontu. Když Milne odesílal třetí ze svých bitevních křižníků, Indomitable, doplnit uhlí, neposlal ho na jih na Maltu, ale na západ do vzdálené Bizerty.
„Pan Churchill mě zapomněl informovat o roli, kterou jeho válečný plán Goebenu přidělil,“ komentoval vzrušené hodiny v Mesině s poněkud neněmeckým sarkasmem admirál Souchon. „Věděl jsem, že kdybych vyplul na západ, střetl bych se s přesilou, proti které bych nemohl uspět. Na východě mi v cestě stály jen dva anglické lehké křižníky, které by děla Goebenu dokázala udržet v patřičné vzdálenosti. Rozhodl jsem se doplout k Dardanelám, vynutit si do nich vstup a přenést válku do Černého moře.“
Stručně o lodích, které se pronásledovaly ve Středozemním mořiBitevní křižník Goeben byl spuštěn na vodu roku 1911. Při standardním výtlaku 22 972 tun dosahoval rychlosti 27 uzlů, v případě nutnosti až 29 uzlů. Jeho hlavní výzbroj tvořilo deset 280mm děl v pěti svouhlavňových věžích. Po předání Turecku zůstal až do svého vyřazení ze služby roku 1950 vlajkovou lodí jeho námořnictva. Sešrotován byl roku 1973. Lehký křižník Breslau se podílel na mnoha akcích v Černém moři, dokud se roku 1918 nepotopil na minách. Britské bitevní křižníky třídy Invincible byly prvními loděmi svého typu na světě. Při výtlaku 17 000 tun dosahovaly rychlosti 26 uzlů, hlavní výzbroj tvořilo 8 děl ráže 305 milimetrů. Indefategable, který se podílel na neúspěšném honu na Goeben a Breslau, zničila během bitvy u Skagerraku vnitřní exploze. U Skagerraku byly potopeny rovněž tři ze čtyř pancéřových křižníků, kterým během akce proti Goebenu velel komodor Troubridge. |
Tolik admirál Wilhelm Souchon; je pozoruhodné sledovat rozdíly v chování obou velitelů. Milne se nechával na dálku řídit Churchillem, Souchon jednal s maximální rozhodovací samostatností. Ta se mu také vyplatila. Dne 6. srpna 1914, už po vyhlášení války mezi Německem a Velkou Británií, Goeben a Breslau vypluly z Mesiny, odhrnuly britské lehké křižníky Gloucester a Dublin z cesty a čtyřiadvacetiuzlovou rychlostí zamířily na východ, k Dardanelám. Angličané se jim pověsili na paty a vyslali zoufalou depeši. Obsahovala sdělení, že se německý admirál odmítá řídit tím co od něj anglická admiralita očekává. „Německý admirál se rozhodl, že se nenechá zmasakrovat. Předpokládat, že udělá cokoliv jiného, může jen naprostý amatér nebo příliš sebevědomý tlučhuba,“ napsal ve svých soukromých memoárech anglický komodor Troubridge, který se akce zúčastnil.
Je jasné, komu byla slova o amatérismu a přílišném sebevědomí určena: jejich adresáty byli Milne a Churchill.
Od nynějška jste Turci
Komodor Troubridge velel čtyřem pancéřovým křižníkům (Black Prince, Warrior, Defence a Duke of Edinburgh). Tyto čtyři lodě byly všechno, co stálo Souchonovi v cestě na východ. Milne se svými bitevními křižníky se podle Churchillových rozkazů dál držel na západě a nepřestával doufat, že jeho německý sok udělá to co od něj v Londýně očekávají. Souchon ale kurz nezměnil a mužům na Troubridgeových lodích se ulevilo, když zjistili, že se od nich nečeká útok. Děla ráže 230 milimetrů pancéřových křižníků neměla dostatečný dostřel, jejich granáty by navíc důkladně pancéřovanému Goebenu jen těžko způsobily větší škody. Pancéřové křižníky byly navíc zoufale nemoderní a deset 280mm kanónů Goebenu pro ně představovalo smrtelné nebezpečí.
SMS Breslau na kolorované pohlednici.
Pomalejší Angličané záhy zůstali daleko za unikajícími německými loděmi. Kontakt udržoval rychlý lehký křižník Gloucester, který si dokonce vyměnil několik výstřelů s Breslau. O půlnoci dne 8. srpna 1914 Milne Troubridgeovy lodě i s Gloucesterem odvolal a konečně zamířil s hlavními silami na východ. Tentokrát předpokládal, že se Souchon pokusí uniknout do Egejského moře, zamést za sebou stopu, prokličkovat mezi stovkami tamních ostrovů a ostrůvků – a pak se pokusí o dlouho očekávaný průnik na západ. Admirál Souchon ale „nevyužil“ ani poslední šanci umožnit Britům potopit jeho lodě a dne 10. srpna 1914 nikým neobtěžován zakotvil u Dardanel. O šest dní později byly z německých lodí staženy vlajky a na jejich místa se vyhouply zástavy s bílým půlměsícem. Ministr války Enver Paša se s německými diplomaty domluvil na zařazení Goebenu a Breslau do tureckého námořnictva. Z Goebenu se stal Yavuz Sultan Selim, Breslau dostal jméno Midilli. Souchon, povýšený mezitím na viceadmirála, se stal velitelem tureckého námořnictva. Námořníci dostali namísto palubních čapek turecké fezy (i z továrny Fezko ve Strakonicích, dnes firma Tonak). Na palubě Breslau mezi nimi byl i nadějný mladý důstojník se srdcem plným lásky k dívce, kterou nedávno poznal v Pole. Jmenoval se Karl Dönitz a v Hitlerově Kriegsmarine to dotáhl až na velkoadmirála. Do konce života byl pyšný na statečné boje, které pod velením admirála Wilhelma Souchona dalších skoro pět let sváděl s Rusy v Černém moři. Připlutí Goebenu přimělo Turecko vstoupit do bojů První světové války na německé straně. Snaha pomstít se na této lodi dost možná byla vedlejším motivem, který Winstona Churchilla vedl k prosazení vyloďovací operace v Dardanelách. Ta skončila neúspěchem, jehož symbolem zůstává masakr australsko – novozélandského armádního sboru na Galipolli.
Na střetnutí, co ukáže, která ze soupeřících námořních mocností bude mít v gigantickém měření sil navrch, si svět musel ještě počkat. Únik Goebenu dodal Němcům obrovské sebevědomí, na druhé straně Angličané se snažili především o to, aby „neskončili jako Milne a Troubridge,“ jak řekl britský admirál Christopher Craddock. Jeho snaha utkat se za každou cenu s nepřítelem měla už zanedlouho vést k jedné z největších tragédií Royal Navy.
První světová válka začala před sto lety:
