Obsah |
Americký versus štěrkový záhon
Trend štěrkových záhonů se čím dál tím více objevuje v českých zahradách. Občas se nesprávně nazývá americký štěrkový záhon. Tento název odkazuje na stepní nebo prérijní výsadbu trvalek a travin inspirovaných severoamerickou přírodou. Proč ale nesprávně? Tyhle prérie byly totiž dost humózní a úrodné plochy, vůbec nepodobné tomu, co známe z Vinnetoua od Karla Maye.
Naproti tomu základem štěrkových výsadeb jsou rostliny, které do kamenitého prostředí přirozeně patří.
- Tento trend vznikl v Německu na přelomu tisíciletí pod názvem Silbersommer (Stříbrné léto) a sází na druhy, jimž vyhovuje spíše vyčerpaná, kamenitá a vysychavá půda.
- Výsledkem je hustý porost odolných okrasných trav a trvalek obsypaný silnou vrstvou štěrku, která zadržuje vlhkost a přirozeně brání růstu plevele.
„Štěrkovým záhonům se někdy nesprávně říká americké, protože se v literatuře často takto prezentovaly právě ve vazbě na německou školu. Do německých konceptů Silbersommer patří například levandule, šalvěj, šanta, rozchodníky, kavyl nebo třapatky,“ vysvětluje zahradní a krajinný designér Ferdinand Leffler.
Zahrada dokáže spojovat rodiny, může být útočištěm i v zimě, tvrdí architekt Leffler |
Jak udělat záhon téměř bez plevele
Štěrkové záhony nejčastěji kombinují vrstvu minerálního mulče s okrasnými travinami a suchomilnými trvalkami. „Pokud při zakládání záhonu použijete pět až sedm centimetrů štěrku, vytvoříte prostředí ideální pro růst suchomilné vegetace a zároveň znepříjemníte zakořenění většiny plevelů,“ popisuje Leffler. „Štěrk zkrátka vytvoří pro sázené rostliny přesně ty extrémní podmínky, které k životu potřebují, zatímco pro plevel je takové podloží natolik nehostinné, že se v něm neuchytí,“ objasňuje Leffler.
Ferdinand Leffler „Jako architekt podle mě musíte mít rád lidi. To je v přístupu mého ateliéru Flera základ.,“ říká zahradní designér Ferdinand Leffler. Český zahradní designér a architekt Ferdinand Leffler je zakladatelem ateliéru Flera.
|
Častá chyba českých zahrádkářů
Největším omylem při budování štěrkových záhonů je jejich nesprávné založení, které často končí jen nefunkční rádoby estetickou úpravou. „Mnoho laiků princip štěrkového záhonu nepochopilo správně a používají jen pro oko nízkou vrstvu kamínků. To nedává smysl, ždáná funce v takovém případě nenastane. Ještě větší chybou je ale, když lidé pod štěrk vloží netkanou textilii, která tam opravdu vůbec nepatří a půdu pod sebou v podstatě zabíjí a degraduje. Prosím, odstraňte textilie ze svých záhonů. Ty patří maximálně na jahody proti omrznutí,“ upozorňuje Leffler.
Terasu i mlat podle Lefflera zvládli levně sami, záhony mají šmrncnuté punkem |
Aby mulč skutečně fungoval, vrstva musí být silná alespoň pět lépe sedm centimetrů. „Další častou chybou je sypání štěrku k rostlinám, které ho nesnášejí, jako jsou humusomilné a stínomilné rostliny např bohyšky nebo bergénie, kterým štěrk vyloženě neprospívá. Vždy je proto zásadní vnímat kontext a vědět, co konkrétní rostlina ke svému životu potřebuje, jinak je taková snaha spíše kontraproduktivní,“ zdůrazňuje Leffler.
Jak správně na štěrkovou zahradu
Základem úspěšné štěrkové zahrady není jen rozsypání kamínků, ale především pečlivá příprava podloží a výběr rostlin.
- Klíčové je zajistit propustnost půdy a odstranit vytrvalý plevel za použití silné vrstvy samotného štěrku (alespoň 5–7 cm).
- Výsledkem je esteticky čistý prostor s minimálními nároky na údržbu.
„Do štěrku sázíme suchomilné rostliny, jako je levandule, šalvěj nebo rozchodníky, které milují teplo akumulované v kamenech. Nezapomeňte také na to, jak bude takový záhon vypadat například přes zimu. Před okny svých obývacích pokojů se prázdnou štěrkovou plochou nepokocháte. Myslete na svých zahradách koncepčně, každý pohled z okna pro vás musí být oslavou života a přírody. Žijte ve své zahradě,“ nabádá Leffler.
